Kancelář v kapse i poslepu

Svoji novou rubriku na blogu začnu kratičkou exkurzí do mobilního světa nás nevidomých. Dnes v noci jsem tradičně nemohl spát a protože jsem zrovna poslouchal pořad v rádiu o blozích, napadlo mě, že si to taky hned zkusím zkouknout z mobilu. Pravda, na blog jsem se zrovna podívat nemohl, zato jsem si uvědomil, že by nebylo špatné občas obohatit střípkem z praxe a podívat se tak na život nás nevidomých trochu jinak.

Jak jsem již naznačil, napoprvé se chci zmínit o technologiích mobilních. Mobil má dneska snad už skoro každý, mobilní telefony jsou k vidění všude a v byznysu, kdo k jakoby zpráchnivělým pevným linkám do svých kontaktů nepřidá alespoň mobilní bránu, jako by nebyl. Jistě, mnozí používají mobil jen pro telefonování a snad sem tam nějakou tu esemesku. Druzí zase svým mobilem chtějí ukázat svůj styl a hledí spíš na barvy a design, než na funkce. A stále se rozrůstá kategorie těch, kteří si svůj pracovní a asi ani osobní život bez mobilu nedovedou ani představit a dělají přes mobil všechno. Dokonce jsem byl svědkem, jak jeden nejmenovaný vysoký úředník ministerstva ze své kanceláře žádal svoji asistentku esemeskou o dvě kávy. Ostatně, není tomu tak dávno, kdy jsme se s Karlem Březinou vztekali nad nesmyslnou a skoro až neuvěřitelnou snahou zavádět na - tehdy pro nás ještě opozičním - Magistrátě systém na úkoly s příklady jako "objednat si kávu u sekretářky v systému", apod. Ale i když si o kávu asistentku raději poprosím osobně, je pravdou, že u mobilu trávím ohromné množství času. Ostatně, i tento blog píšu na svém kapesním miláčkovi a pak jej jen mailem odešlu pro opravu mých překlepů a hrubek a vystavení.

Můj styl je - někteří dokonce říkají skoro workoholický - poněkud hyperaktivní. A v dnešní době je při běžné práci skoro jedno, zda sedím u počítače, nebo u mobilu. A před pár týdny mi ukradli telefon. Popravdě, je to asi to nejlepší, co se mi v oblasti techniky mohlo stát. Ti, kdo mne znají ví, že jsem nadšen do technických vychytávek. A tak je asi překvapí, že jsem měl několik let starý telefon. A proč ostatně také ne, vždyť mi skvěle vyhovoval. A ruku na peněženku: Pořízení telefonu a speciálního ozvučovacího softwaru pro nevidomé není levnou záležitostí. A pak jsem se - pravda - dost bál toho, co bych musel s novým telefonem oželet. A ukázalo se, že to byly obavy plané. Dnes mám ke své ohromné spokojenosti telefon Nokia E5 (jako za mnoho skvělých věcí v mém životě musím i za tuto volbu poděkovat svojí Dášence) a užívám si ho skutečně naplno. Kromě celkem standardních věcí jako jsou SMS a e-maily, si taky celý svůj diář organizuju (no, spíš je mi organizován) výhradně přes mobil. Ale taky se dnes dá celkem běžně pracovat v mobilu s dokumenty (i když my slepci jsme díky nefunkčnímu ozvučení v Adobe readeru ochuzeni o PDF) a samozřejmě velkou kapitolou je navigace a GPS. Tady musím zajásat, protože se naše společné dílo podařilo a tak jsou k dispozici zdarma všem majitelům moderních Nokií jejich oblíbené Mapy i s českou mluvící navigací i s mluvenými názvy ulic.

Dá se říci, že v devadesáti procentech můžeme my nevidomí používat všechny pokročilé funkce moderních telefonů. U mě je samozřejmě nutností plnohodnotná qwerty klávesnice a tady bohužel není výběr tak velký. Dnes už. Co se děje v Nokii by bylo na dlouhé povídání, ale asi se my skalní Nokiáři shodneme na tom, že je to dost smutné. A ještě jedno omezení jsem nezmínil a to by byla chyba. Samozřejmě se z mnoha důvodů komunita zrakově postižených vyhýbá - zatím - dotykovým přístrojům.