Poslední dobou vnímám jistou "politickou skepsi" nad naším e-governmentem. Jako hlavní argumenty se často objevují zpackané projekty jako Registr vozidel, či systém na vyřizování sociálních dávek, nebo IZIP. Díky těmto černým ovcím se řada politiků dívá skrz prsty na celý e-governmet, a to je jistě nezasloužené.
Česká republika má svůj e-government. Do jeho součástí patří již dlouho fungující CzechPOINTy (a to jak ty na přepážkách pro možnosti občanů, tak ty pro úředníky), projekt základních registrů a navazující projekty, digitalizace spisové služby a elektronizace dokumentů obecně, datové schránky, nový Portál veřejné správy, informační systémy na MPSV, zdravotnické registry, Centrální registr vozidel, Registr řidičů a řada dalších. Ne o všech se dá hovořit jako o zdařilých, některé se dají dokonce nazvat ostudou a výsměchem pro ty, pro koho mají být určeny. Ovšem to neznamená - nebo by alespoň nemělo - že celý e-government je špatně a že nemá vizi a nemá svoji budoucnost.
Náš e-government má - řečeno trochu zjednodušeně - dva hlavní problémy, které je třeba rychle řešit, ale k jejichž řešení se moc neumíme postavit čelem. Jednak není nikým řízen a koordinován a jednak není nikým vlastně vynucován. Když se podíváme na výše zmíněné projekty, lze je vlastně rozdělit do dvou oblastí. Na ty, které nefungují a na ty co fungují, ale zase je buď nikdo nepoužívá, nebo je zdánlivě nikdo nepotřebuje. Samozřejmě se v tomto výčtu najdou i výjimky, jako jsou datové schránky a nebo CzechPOINTy - u obou jsem přesvědčen o jejich kvalitě a funkčnosti, ale obecně se ukazuje, že se nám původně konsolidovaná myšlenka z počátku tisíciletí jaksi rozklížila.
K prvnímu problému: Fakt, že e-government nikdo neřídí je vidět dnes doslova na každém kroku. Klasickým příkladem je vztah některých centrálních informačních systémů a základních registrů. Registry byly od počátku vytvářeny jako jakýsi centrální mozek e-governmentu - alespoň v tom smyslu, že v nich jsou uloženy základní údaje potřebné pro správný chod veřejné správy. Ostatní informační systémy pak s registry musí komunikovat, a to se ukazuje jako veliký problém architektonický, spíše než technický. Bylo by například zajímavé se ptát, proč Ministerstvo spravedlnosti několik týdnů před spuštěním základních registrů se slávou spouštělo novou verzi Obchodního rejstříku, z níž ovšem "lezou" právně nevalidní dokumenty a která i dnes komunikuje se základními registry jen na principu náhodných výbuchů? Stejně jako se slávou v lednu spuštěný systém na MPSV, který s registry nekomunikuje dnes pro změnu vůbec? Zkrátka chybí někdo, kdo by nad celým komplexem informačních systémů přemýšlel a dokázal by včas rozklíčovat jednotlivé nutné vazby a zabránil by tak neustálému rychlému lepení náplastí "aby to zatím snad nějak fungovalo". A upřímně, jakákoliv snaha kohokoliv o takovou roli je zejména na vládní úrovni zase hezky rychle odpálkována směrem k resortismu a resortistickému diletanství.
K problému druhému: Vynucování e-governmentu je složité. V našich luzích a hájích jsme se naučili takový ten čecháčkovský přístup "já bych ten zákon plnil hrozně rád, když vono JIM to nefunguje". A to "JIM" může být v e-governmentu prakticky kdokoliv, od špatného zadavatele, přes líného dodavatele, přes špatně napsaný (nebo spíš špatně účelově vykládaný) zákon, až ke skvrnám na slunci. Prostě opět chybí jedna dosti pevná ruka, která by nejenže věděla, jak má vše do sebe zapadnout, ale která by dokázala v ruce držet i správně dlouhé ukazovátko, kterým by mohla mlátit zodpovědné přes prsty.
A to je situace velice nebezpečná. Když není koordinace, dělá si to každý po svém a to - jak se již mnohokrát ukázalo - není cesta ani správná a ani udržitelná.
