Poprvé se sešel tým pro tvorbu Národní strategie pro elektronizaci zdravotnictví. Po velmi dlouhé odmlce se zase všichni pokusíme hrát stejné noty. Má to tentokrát šanci na úspěch?
V únoru tohoto roku schválila vláda pro zdravotnictví poměrně klíčový dokument Zdraví 2020. V něm mimo jiné uložila Ministerstvu zdravotnictví zpracovat a předložit vládě v roce 2015 "Národní strategii elektronizace zdravotnictví". A vida - po sedmi měsících se ledy hnuly a opravdu se na tom začíná pracovat. Sešel se jak řídící výbor projektu, tak samotný tým pro tvorbu této strategie. V tomto týmu jsou zástupci všech zainteresovaných skupin – od veřejné správy, přes lékaře, zdravotnická zařízení, lékárníky a samozřejmě pacienty.
Cílem projektu MZ plynoucího z úkolu vlády je v roce 2015 předložit vládě národní strategii, která bude obsahovat kromě analýzy současného stavu, východisek pro změny a popisu požadovaného stavu cílového také konkrétní akční plány, včetně opatření a jejich časové i finanční náročnosti. První pracovní výsledky jsou očekávány na přelomu roku, již nyní je ale jasné, že shoda všech stran nebude vůbec jednoduchá. V situaci, kdy v elektronizaci zdravotnictví příliš nikdo nevěří a bojkotují ji samy zainteresované strany, nebude konsensus snadný. Navíc se teprve bude muset zodpovědět celá řada klíčových otázek, a to také nebude nic jednoduchého.
A hned první jednání týmu pro tvorbu strategie ukázalo určité rozpory. Kupříkladu v pracovní verzi materiálu bylo napsáno, že "profesionál je na prvním místě", což nejen pro mne bylo nepřijatelné natolik, že po celkem překvapující diskusi a shodě bylo toto tvrzení opraveno na "pacient je na prvním místě". A o tom by to mělo být především. Pacient - tedy ten, pro kterého je funkční zdravotnictví klíčové - se mezi těmi IZIPy a pojišťovnami a dokumentací ztratil už dávno - diskuse o elektronickém zdravotnictví se pro něj smrskly na to, jak moc "černá díra" na peníze to je. A to není dobře a upřímně to ani není pravda.
Na regionální a místní úrovni je elektronizace zdravotnictví již docela běžnou součástí. Já sám prakticky nevím o poliklinice, kde by nebyl jednotný informační systém pro výměnu prakticky čehokoliv. Na úrovni krajů pak nemůžu nezmínit Kraj Vysočina, kde celý systém funguje od záchranky, přes lékaře a zařízení, až po výměnu dokumentace ve standardizovaném tvaru. Na druhou stranu právě tolik propíraný IZIP je krásnou ukázkou toho, jak "se to nemá dělat". Původně velice dobrá myšlenka se opět stala - tentokrát už doopravdy - jen černou dírou na peníze bez přidané hodnoty pro kohokoliv.
Takže uvidíme, rozhodně je ale na čem stavět. A co se teď bude dít? Shodli jsme se na tom, že primárním úkolem pro tuhle chvíli je analyzovat současný stav a to z různých úhlů. V celém procesu zdravotnictví je několik klíčových skupin a ty mají pochopitelně svoje vlastní zájmy. Ale když to jde za hranicemi, může to jít i tady. Sám se nechám překvapit, samozřejmě chci být v celé věci poměrně aktivní, ale samotného mne zajímá, jak obtížné bude potřebný konsensus hledat. A jak mne znáte, nenechám si postřehy pro sebe.
