Proč komunizmus nutně musel zkrachovat

       Dnes už víme, jak to s  komunizmem dopadlo. Před sto lety ale mnoho lidí,  a to  i velice  moudrých, vidělo  v komunizmu  řešení snad  všech problémů  lidstva. I  tak kritický  satirik, jako  byl G.  B. Shaw, když osobně navštívil Stalinův  Sovětský Svaz a na vlastní  oči viděl, jak to tam vypadá, byl komunizmem nadšen. Proč? Jak to, že ti všichni, umělci i odborníci, se tak strašlivě mýlili a nepoznali, k jakým hrůzám kmunizmus povede?

     Na konci devatenáctého století se  zdálo, že komunizmus je splněním
jednoho dávného snu. Lidstvo mělo od  dávných dob asi jen dva velké sny.
Jedním  takovým tisíciletým  snem byla  touha létat  jako ptáci,  jejímž
nejkrásnějším vyjádřením je pověst o Ikarovi a Daidalovi. Druhým byl sen
o spravedlivé lidské společnosti, ve které by byl každý šťasten.
     Sen o létání  se v průběhu dvacátého století  podařilo splnit. Dnes
máme  letadla,   rogala,  paraglidy,  balony,   vzducholodě,  vrtulníky,
kluzáky,  raketoplány.  Každý,  kdo  se  chce  podívat  na  svět z výšky
a zalétat  si nad  ním, má  tolik  možností,  že si  z nich  určitě něco
vybere.
     Myšlenka komunizmu se začala šířit mezi lidmi zhruba ve stejné době
jako začal vývoj prvních letadel. Zdálo  se, že se tímto způsobem podaří
splnit i ten druhý tisíciletý sen.
     Proč to nevyšlo?
     Pod  každým  dnešním  letadlem  jsou  podepsány tisíce vynikajících
odborníků: inženýrů strojařů, technologů,  aerodynamiků, atd., atd. Svým
způsobem  jsou pod  každým dnešním  letadlem podepsáni  i všichni  dávní
průkopníci  letectví: Liliental,  Bleriot, bratři  Wrightové, atd., atd.
Bez nich bychom dnes žádná letadla neměli.
     A teď  pozor, jedna klíčová  otázka: Co myslíte,  co je složitější:
letadlo nebo lidská společnost?
     Je  to  snad  jasné.  Jestliže  pod  každým letadlem jsou podepsány
tisíce odborníků, pak pod tou  vysněnou dokonalou lidskou společností by
měly být  podepsány miliony vynikajících  odborníků: ekonomů, sociologů,
psychologů, managerů, atd., atd.
     Kohopak to máme podepsaného pod komunizmem?
     Především  je tam  Karel Marx.   Ve své  době výborný  ekonom. Jeho
"Kapitál"  je  vynikajícím  popisem  ranného  kapitalizmu  devatenáctého
století.  V minulosti  se z  něj učili  mnozí slavní  ekonomové na celém
světě, i v těch nejvyspělejších zemích.
     Druhým v pořadí je Bedřich Engels.  Ten už toho tak moc nevymyslel.
Ten se především  staral o to, aby jeho přítel  Marx při sepisováni toho
svého "Kapitálu" neumřel hlady.
     Pak se  tam podepsaný samozřejmě Lenin.  Dnes už o něm  víme, že to
byl šílenec, přinejmenším ke konci  života. Těžko rozhodovat, která jeho
díla lze brát vážně a která jsou jen výplodem šílence.
     A to je vše. Stalin byl  zločinec, nic víc. Sice toho napsal hodně,
ale  nevymyslel  nic.  Ale  hlavně:  Už  nedovolil,  aby někdo jiný něco
užitečného vymyslel. Každý, kdo se  pokusil rozvíjet téma komunizmu dál,
skončil  v gulagu  nebo na   popravišti. Např.  Trockij na  tomto tématu
pracoval dál, ale nezachránil ho ani útěk až do Mexika. Stalinovi agenti
ho našli a zavraždili i tam.
     Celý  komunizmus byl  tedy  postaven  na názorech  jednoho jediného
člověka (no budiž, s přivřením obou očí, i toho kuřího na noze, tedy tří
lidí).  V  letectví,  ale  i  v  jakémkoliv  jiném  oboru  něco naprosto
nepředstavitelného. Jako kdyby vývoj  letectví skončil u Lilientala nebo
u Adera  a nebyl  už žádný   Bleriot, žádní  bratři Wrightové  ani nikdo
další. To bychom si asi dnes moc nezalétali.
     Když  komunisté svrhli  kapitalizmus, zrušili  spolu s  ním i staré
kapitalistické  zákony, ale  žádné  nové  připravené a  hlavně perfektně
promyšlené  neměli. Vznikl  tak "Divoký  Východ", kde  vládla více  méně
bezzákonnost  jako kdysi  na  "Divokém  Západě", přinejmenším  v prvních
letech  po revoluci.  Přitom, jak  známo, zločinci  hbitě využijí  každé
mezery  v zákonech,  která se  jim naskytne.  Proto se  komunizmus nutně
musel stát zločineckým režimem a rejdištěm zločinců všeho druhu, i kdyby
jeho původní  ideály byly sebekrásnější. Prastará  lidová moudrost říká,
že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.
     Tak to  bylo v Rusku. V  době, kdy u nás  vznikla KSČ a drala  se k
moci,  v  Rusku  už  byla  pevně  zakořeněná  vláda  zločinců  v čele se
Stalinem. Protože KSČ se organizovala  podle ruského vzoru (a veřejně to
hlásala  a vůbec  se za  to nestyděla!),  stala se  stranou zločinců  od
samého počátku.  Proto když v r.  1948 se KSČ dostala  k moci, nastolila
vládu zločinců už bez onoho přechodného počátečního období, ve kterém se
aspoň někdo snad ještě řídil nějakými ideály.
     Co z toho všeho vyplývá?
     Především  nesmíme  dopustit,  aby  se  komunistům podařilo obnovit
cokoliv z toho, co bylo třeba jen součástí komunizmu. Jsem ochoten třeba
i uvěřit, že (aspoň někteří) dnešní komunisté to myslí dobře. Komunismus
byl  původně  možná  dobře  míněným,  ale  obludně  diletantským pokusem
o novou společnost. Jako  když se o něco snaží kutilové  Pat a Mat v tom
známém  seriálu "A  je to!",  jen s  tím rozdílem,  že výsledek  snažení
komunistů  nebyl  legrační,  ale  příšerný.  Tady  někde je třeba hledat
důvod, proč před  sto lety tolik (i moudrých!)  lidí komunistům uvěřilo.
I Pat a Mat to vždycky myslí dobře, ale jen málokdy se dá dopředu přesně
předpovědět,  jak to  jejich snažení  nakonec dopadne.  Tehdy, před  sto
lety, to v případě komunizmu nedokázal odhadnout nikdo.
     Na  tom  diletantismu  ideje   komunismu  se  dosud  nic  nezměnilo
a v tomhle století ani nezmění. Ty miliony vynikajících odborníků, kteří
jedině  mohou  vymyslet  a  připravit  vše  potřebné  pro  novou (lepší)
společnost,  se  za  tak  krátkou  dobu  neurodí.  A  dokud  ty  miliony
vynikajících  odborníků  neodvedou  svou  (teoretickou!)  práci, bylo by
trestuhodné pokoušet se o něco takového znovu.
     Jen  tak namátkou:  Ve škole  nás učili  základní zásadu komunizmu:
"Každý  podle  svých  schopností,  každému  podle  jeho  potřeb". Krásná
zásada. Téměř ideál, sen. Už ale  jako malého kluka mne napadlo: Proč by
pak  měl  ještě  někdo  pracovat  podle  svých  schopností,  když  už má
a dostává všechno podle svých potřeb? Už  jako malý kluk jsem ale věděl,
že  takovouto kacířskou  otázku nesmím  vyslovit nahlas,  jinak že by se
(mi)  stalo něco  strašného. Jestlipak  by mi  aspoň dnes  dokázal někdo
z dnešní KSČM nějak věrohodně odpovědět?
     Jen  nechci znova  slyšet to  obligátní "Je  to v  lidech!", jak se
komunisté vymlouvali v osmdesátých letech, když  už bylo i jim jasné, že
komunizmus nezadržitelně spěje ke krachu. "Usnesení KSČ jsou správná, to
lidé nám je kazí!" To jsme slyšeli snad tisíckrát.
     Ale s tím se snad musí počítat! Stabilní společnost musí mít takové
zákony a  takové mechanizmy zaručující jejich  dodržování, aby ji nemohl
nikdo ohrozit!
     To je totiž  ten kardinální problém: Jak vymyslet  a jakým způsobem
uspořádat  ideální  lidskou  společnost  s  lidmi,  kteří nejsou a nikdy
nebudou ideální. Zločinci  mezi lidmi vždycky byli a  vždycky budou. Jde
o to, jak společnost zařídit a uspořádat, aby v ní nemohli nic kazit. To
všechno  budou  muset  ti   vynikající  odborníci  předvídat,  promyslet
a hlavně předem připravit.
     Ten druhý,  tisíciletý velký sen lidstva  o spravedlivé společnosti
tedy zatím zůstává  nesplněný. A co víc, nejméně  několik století, možná
i tisíciletí, ještě nesplněný zůstane.
     Jedním  si  ale  můžeme  být  jistí  už  dnes:  Žádná  dobrá lidská
společnost  nemůže  nikdy  vzniknout   revolucí,  násilím.  Zatím  žádná
revoluce v  dějinách lidstva nepřinesla (dlouhodobě)  nic dobrého. Každá
zplodila jen bídu, terror a nakonec  tyrana. Možná je to nějaký přírodní
zákon,  vzhledem  k  tomu,  jak  pravidelně  se  tato  historie po každé
revoluci v  dějinách lidstva opakuje. Ale  to už by byl  námět na docela
jiný článek.
     Neměli   bychom  tedy   věřit  nikomu,   kdo  se   pokouší  cokoliv
(sebelepšího)  prosazovat  revolucí  nebo  jakýmkoliv  jiným násilím. To
nikdy  nemůže  dopadnout  dobře.  Mimochodem:  O  tom se teď přesvědčují
američané  v  Iráku.  Jejich  představa  o  demokracii  je sice krásná a
dokonce i osvědčená, ale vnucují ji Iráku násilím. Ale to už by byl zase
námět na další, docela jiný článek, takže raději skončím.