Dostal se mi do rukou (nebo spíše na display) požadavek na změnu
Ústavy. Jmenuje se to "www.obcanska-ustava.cz". Je tam hodně dobrých
nápadů, ale je tam také pár nesmyslů.
1:
Jedním z těch nesmyslných požadavků je zrušení poslanecké imunity.
Připomeňme si, proč poslanci tuto imunitu mají. Kdyby ji neměli, mohla
by opozice před nějakým důležitým hlasováním obvinit poslance vládní
strany třeba z nějakého loupežného přepadení nebo čehokoliv jiného.
Poslance by policie vzala do vazby, takže by nemohl hlasovat. Sice jen
na 48 hodin, pak by ho museli propustit, protože by se žádné důkazy
nenašly, ale už by bylo odhlasováno podle potřeb opozice.
Zdá se Vám takový scénář nemožný? To Vám ještě nestačily všechny ty
otřesné případy, které se v naší politice skutečně staly a podařilo se
je odhalit? Jistě, existují země, kde poslanci nemají imunitu. Nemusí ji
mít. V těchto zemích je totiž kultura politiky výrazně vyspělejší než
u nás. Možná, že jednou v budoucnosti naše politika také dospěje na
takovou úroveň, že bude možno imunitu poslanců zrušit. Pevně v to
doufám, ale nevěřím, že se toho dožiji. Ono to totiž bude ještě hodně
dlouho trvat...
2:
Další nesmyslný požadavek zakazuje vládě posílat naše vojáky do
války v cizích zemích, kde by naši lidé mohli umírat. Zní to ušlechtile,
krásně, ale je to bohužel zcela mimo realitu.
Jsme malá země, která se ve světě velmocí nedokáže sama ubránit.
Navíc žijeme na velmi strategickém místě. Bismarck to kdysi řekl naplno:
"Kdo ovládá Čechy, ovládá Evropu." Ostatní vojevůdci od Napoleona až po
Brežněva to sice tak otevřeně neřekli, ale mysleli si to také.
Malý a slabý udělá nejlépe, když se skamarádí s někým velkým
a silným. Proto jsme se spojili s aliancí NATO. Předpokládáme a doufáme,
že kdybysme byli něčím ohrožení, jednotliví členové aliance by nám
přišli na pomoc. Tři mušketýři to kdysi romanticky vyjádřili krásným
heslem: "Všichni za jednoho, jeden za všechny". To ovšem znamená, že
pokud se některý jiný člen aliance cítí ohrožený, musíme zase my přijít
na pomoc jemu. To je ta druhá polovina toho krásného hesla. Nemůžeme to
ústavou zakázat.
3:
Občanská ústava má pravdu v tom, že je nemravné a nesprávné, když
si poslanci sami určují svůj plat. Chtít ale, aby jim plat určovala
nějaká komise, je další nesmysl. Komu by asi ta komise byla podřízená?
Nic vyššího než Parlament přece v naší republice není. Císaře pána
nemáme. Poslanci by tedy členům takové komise prostě nařídili, jaký plat
jim mají odhlasovat. Komu to připadá nemožné, ať se zajímá o to, jak to
chodí třeba v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která má být
podle zákonů nezávislá.
Kdyby to někoho zajímalo, navrhl bych jiné řešení: Máme v republice
tři (přibližně) rovnocenné nejvyšší orgány: Parlament, Senát a
prezidenta. Dalo by se z nich tedy udělat jakési kolečko: Platy poslanců
Parlamentu může určovat prezident. Už přece jmenuje vládu, tak by
zároveň mohl určovat i její plat, a spolu s ní i poslancům Parlametu.
Plat prezidenta pak může určovat Senát, a platy senátorů zase Parlament.
Při takovémto uspořádání by asi nebylo tak jednoduché, aby se někdo
s někým domluvil na neúměrném zvyšování svých platů.
4:
Požadavek, aby politické strany nedostávaly žádné příspěvky ze
státní pokladny a byly tedy placeny pouze z členských příspěvků svých
členů a ze sponzorských darů, je další nesmysl. Sponzorský dar je
(nejen) v případě vládnoucí politické strany totéž co úplatek. Copak asi
takový sponzor od vlády dostane za svůj "sponzorský dar"?
Daleko rozumnější by bylo, kdyby právě sponzorské dary byly
zakázány. Financování politických stran ze státního rozpočtu podle
výsledků voleb je naopak docela spravedlivé a hlavně průhledné,
a částky, které strany dostávají, nejsou vzhledem k celkové výši
státního rozpočtu zase tak vysoké, aby nás to tak moc bolelo.
Horší problém je: Jak ty sponzorské dary zakázat? Politickou stranu
do kriminálu zavřít nelze. Sponzora také ne, protože je to často
imaginární osoba, něco jako duch (anebo bezdomovec). Zrušit politickou
stranu, která přijme sponzorský dar, také nelze. To by opozice zajásala,
že má teď zákonnou možnost snadno a rychle zlikvidovat vládnoucí stranu
prostě a jednoduše nějakým "sponzorským darem"! Třeba by ale bylo možné
ustanovit, že strana, která přijme sponzorský dar, nesmí v příštích
volbách kandidovat. To už by nikdo v probíhajícím volebním období
zneužít nemohl, a co bude v příštím volebním období, na to žádná
opoziční politická strana nemyslí. Ve vyspělých zemích toto funguje
samočinně i bez zákonné úpravy. Politickou stranu, která se nějakým
"sponzorským darem" nebo něčím jiným znemožní, tam už v příštích volbách
prostě nikdo nezvolí. U nás to takhle bohužel (zatím ještě?) nefunguje.
Tak vyspělí ještě nejsme.
5:
Požadavek zákazu přebíhání poslanců nezi stranami je další nesmysl.
Je sice pravda, že to není dobré (voliči volí celé strany, nikoliv
jednotlivé poslance), ale poslanci jsou živí lidé a mají právo mít
svůj vlastní názor. Kdybychom jim to zakázali, tak pak by v Parlamentu
vůbec nemuseli být. Všechna hlasování by za ně mohli odkývat i houpací
koně, dálkově řízení podle povelů předsedy jejich strany.
Poslance si určují politické strany samy před volbami na svých
kandidátkách. Je a musí zůstat jen na jednotlivých politických stranách,
koho si vyberou. Prostě by si neměly vybírat kandidáty, kteří nevěří své
straně a jejímu volebnímu programu. Do toho by se jim žádný zákon,
natožpak Ústava, neměly plést.
