Občanský návrh nové Ústavy

     Dostal se  mi do rukou (nebo  spíše na display) požadavek  na změnu Ústavy.  Jmenuje se  to "www.obcanska-ustava.cz".  Je tam  hodně dobrých nápadů, ale je tam také pár nesmyslů.

     1:
     Jedním z těch nesmyslných  požadavků je zrušení poslanecké imunity.
Připomeňme si, proč  poslanci tuto imunitu mají. Kdyby  ji neměli, mohla
by  opozice před  nějakým důležitým  hlasováním obvinit  poslance vládní
strany  třeba z  nějakého  loupežného  přepadení nebo  čehokoliv jiného.
Poslance by policie  vzala do vazby, takže by  nemohl hlasovat. Sice jen
na  48 hodin,  pak by  ho museli  propustit, protože  by se žádné důkazy
nenašly, ale už by bylo odhlasováno podle potřeb opozice.
     Zdá se Vám takový scénář nemožný? To Vám ještě nestačily všechny ty
otřesné případy, které  se v naší politice skutečně  staly a podařilo se
je odhalit? Jistě, existují země, kde poslanci nemají imunitu. Nemusí ji
mít. V  těchto zemích je  totiž kultura politiky  výrazně vyspělejší než
u nás.  Možná, že  jednou v  budoucnosti naše  politika také  dospěje na
takovou  úroveň,  že  bude  možno  imunitu  poslanců  zrušit. Pevně v to
doufám, ale  nevěřím, že se toho  dožiji. Ono to totiž  bude ještě hodně
dlouho trvat...
     2:
     Další  nesmyslný požadavek  zakazuje vládě  posílat naše  vojáky do
války v cizích zemích, kde by naši lidé mohli umírat. Zní to ušlechtile,
krásně, ale je to bohužel zcela mimo realitu.
     Jsme malá  země, která se  ve světě velmocí  nedokáže sama ubránit.
Navíc žijeme na velmi strategickém místě. Bismarck to kdysi řekl naplno:
"Kdo ovládá Čechy, ovládá Evropu."  Ostatní vojevůdci od Napoleona až po
Brežněva to sice tak otevřeně neřekli, ale mysleli si to také.
     Malý  a  slabý  udělá  nejlépe,  když  se  skamarádí s někým velkým
a silným. Proto jsme se spojili s aliancí NATO. Předpokládáme a doufáme,
že  kdybysme  byli  něčím  ohrožení,  jednotliví  členové aliance by nám
přišli  na pomoc.  Tři mušketýři  to kdysi  romanticky vyjádřili krásným
heslem:  "Všichni za  jednoho, jeden  za všechny".  To ovšem znamená, že
pokud se některý jiný člen aliance  cítí ohrožený, musíme zase my přijít
na pomoc jemu. To je ta  druhá polovina toho krásného hesla. Nemůžeme to
ústavou zakázat.
     3:
     Občanská ústava má  pravdu v tom, že je  nemravné a nesprávné, když
si  poslanci sami  určují svůj  plat. Chtít  ale, aby  jim plat určovala
nějaká komise, je  další nesmysl. Komu by asi  ta komise byla podřízená?
Nic  vyššího než  Parlament přece   v naší  republice není.  Císaře pána
nemáme. Poslanci by tedy členům takové komise prostě nařídili, jaký plat
jim mají odhlasovat. Komu to připadá nemožné,  ať se zajímá o to, jak to
chodí třeba  v Radě pro  rozhlasové a televizní  vysílání, která má  být
podle zákonů nezávislá.
     Kdyby to někoho zajímalo, navrhl bych jiné řešení: Máme v republice
tři   (přibližně)  rovnocenné   nejvyšší  orgány:   Parlament,  Senát  a
prezidenta. Dalo by se z nich tedy udělat jakési kolečko: Platy poslanců
Parlamentu  může  určovat  prezident.  Už  přece  jmenuje  vládu, tak by
zároveň mohl  určovat i její plat,  a spolu s ní  i poslancům Parlametu.
Plat prezidenta pak může určovat Senát, a platy senátorů zase Parlament.
Při  takovémto uspořádání  by asi  nebylo tak  jednoduché, aby  se někdo
s někým domluvil na neúměrném zvyšování svých platů.
     4:
     Požadavek,  aby  politické  strany  nedostávaly  žádné příspěvky ze
státní pokladny  a byly tedy  placeny pouze z  členských příspěvků svých
členů  a  ze  sponzorských  darů,  je  další  nesmysl. Sponzorský dar je
(nejen) v případě vládnoucí politické strany totéž co úplatek. Copak asi
takový sponzor od vlády dostane za svůj "sponzorský dar"?
     Daleko  rozumnější  by  bylo,  kdyby  právě  sponzorské  dary  byly
zakázány.  Financování  politických  stran  ze  státního  rozpočtu podle
výsledků  voleb  je  naopak   docela  spravedlivé  a  hlavně  průhledné,
a částky,  které  strany  dostávají,  nejsou  vzhledem  k  celkové  výši
státního rozpočtu zase tak vysoké, aby nás to tak moc bolelo.
     Horší problém je: Jak ty sponzorské dary zakázat? Politickou stranu
do  kriminálu  zavřít  nelze.  Sponzora  také  ne,  protože  je to často
imaginární osoba,  něco jako duch (anebo  bezdomovec). Zrušit politickou
stranu, která přijme sponzorský dar, také nelze. To by opozice zajásala,
že má teď zákonnou možnost  snadno a rychle zlikvidovat vládnoucí stranu
prostě a jednoduše nějakým "sponzorským  darem"! Třeba by ale bylo možné
ustanovit,  že strana,  která přijme  sponzorský dar,  nesmí v  příštích
volbách  kandidovat.  To  už  by  nikdo  v  probíhajícím volebním období
zneužít  nemohl,  a  co  bude  v  příštím  volebním  období, na to žádná
opoziční  politická strana  nemyslí.  Ve  vyspělých zemích  toto funguje
samočinně  i bez  zákonné úpravy.  Politickou stranu,  která se  nějakým
"sponzorským darem" nebo něčím jiným znemožní, tam už v příštích volbách
prostě nikdo nezvolí. U nás  to takhle bohužel (zatím ještě?) nefunguje.
Tak vyspělí ještě nejsme.
     5:
     Požadavek zákazu přebíhání poslanců nezi stranami je další nesmysl.
Je  sice pravda,  že to  není dobré  (voliči volí  celé strany,  nikoliv
jednotlivé  poslance), ale  poslanci jsou   živí lidé  a mají  právo mít
svůj vlastní názor.  Kdybychom jim to zakázali, tak  pak by v Parlamentu
vůbec nemuseli být.  Všechna hlasování by za ně  mohli odkývat i houpací
koně, dálkově řízení podle povelů předsedy jejich strany.
     Poslance  si určují  politické strany  samy před  volbami na  svých
kandidátkách. Je a musí zůstat jen na jednotlivých politických stranách,
koho si vyberou. Prostě by si neměly vybírat kandidáty, kteří nevěří své
straně  a jejímu  volebnímu programu.  Do toho  by se  jim žádný  zákon,
natožpak Ústava, neměly plést.