O té naší demokracii...

Máme u  nás demokracii a spousta  lidí si myslí, že  tím je všechnohotovo a že dál už není třeba se  o nic starat. Tak, jak to nebylo třeba(a ani to nebylo možné) za dob komunismu.

Demokracie  je sice  ve srovnání  s jinými  režimy krásné  zřízení,
ale... Přirovnal bych to k silnému  rychlému autu ve srovnání s dřevěným
žebřiňákem s koňským potahem. S  koňmi se jezdilo pomalu. Formanská míra
byla 50 km za den, cesta z Brna do Prahy tedy trvala skoro týden. Dnešní
auto to ujede možná za dvě hodiny.  Koně se ale moc řídit nemuseli. Sami
věděli, že  mají jít po  silnici a neodbočovat  do polí kolem,  natožpak
vrážet do  stromů okolo. Zvláště  při cestě domů  znali už cestu  do své
stáje, takže kočí  na kozlíku si mohl klidně zdřímnout,  a koně šli domů
sami. Na  něco takového řidič  moderního auta nemůže  ani pomyslet. Musí
být neustále ve střehu a nepolevovat v pozornosti ani na vteřinu.
S demokracií je to něco podobného.  Žít v demokracii je sice krásné
jako  jet  v  silném  a  rychlém  autě,  ale...  Rozhodně  není možné si
zdřímnout.  Naopak, národ  musí být  neustále ve  střehu a nepolevovat v
pozornosti ani na den, ani na vteřinu.
Co to znamená?
To  znamená, že  kdykoliv  naši  politici spáchají  něco nedobrého,
národ  by  měl  okamžitě  reagovat.  Peticemi,  demonstracemi, v krajním
případě  i  stávkou.  Ale  v  tomto  pořadí!  Není dobré hned vyhrožovat
stávkou, dokud se nevyčerpaly všechny předchozí možnosti.
Připadá  vám  to  směšné?  V  naší  politice chtít něčeho dosáhnout
nějakou peticí?
Bohužel, dopracovali  jsme to tak  daleko, že už  to opravdu směšné
je. Asi  nejvíc by se  takové petici smáli  naši slavní politici.  Možná
bychom ale  mohli trošku nakouknout  do vyspělejších demokracií,  jak to
funguje tam u nich.
Všimli jste si,  že když v těch západních  demokraciích na nějakého
politika praskně nějaký průšvih, on  se okamžitě velice pokorně omlouvá,
okamžitě podá demisi a zmizí z  politiky? A pokud nezmizí sám dostatečně
rychle, jeho  strana ho okamžitě vyloučí  ze svých řad? Jak  to, že to u
nich funguje takhle pěkně, a u nás ne?
V těch vyspělých demokraciích  totiž lidé skutečně pozorně sledují,
co se v politice děje, a všechno si to pamatují, a v nejbližších volbách
to těm  stranám všechno spočítají.  Stranu, která strpí  ve svých řadách
nějakého  podrazáka, prostě  nezvolí. A  hlavně všichni  papaláši v těch
politických stranách vědí, že by tím přišli o koryta, a proto vedle sebe
nestrpí nikoho, jehož pověst by nebyla křišťálově čistá.
Jenže  u nás  jsou si  politici  jistí,  že ať  dělají cokoliv,  do
parlamentu a  do vlády, a  hlavně ke korytu  se stejně vždycky  dosanou.
Národ je stejně  vždycky zvolí. Tak proč by se  měli nějak omezovat, že?
Proč by je měly zajímat nějaké petice nebo demonstrace?
Je z toho  jen jedno východisko: Nezvolit je.  Za dva měsíce budeme
mít k tomu výbornou příležitost. A pak až zase za čtyři roky.
Jenže jak  to udělat, když  obě naše hlavní  strany jsou obě  prašť
jako uhoď,  a ty ostatní,  co také  jsou  v parlamentu, na  tom nejsou o
mnoho lépe? Ať zvolíme kteroukoliv z nich, moc si nepomůžeme. Nezmění se
nic.
A co  kdybychom zvolili někoho  jiného? Některou z  těch straniček,
které  podle průzkumů  veřejného mínění  nemají moc  šancí dostat  se do
parlamentu? Bylo by to velké neštěstí?
Já myslím, že ne. V současné době máme vládu složenou z lidí, kteří
o to  nijak neusilovali,  máme premiéra,  který otevřeně  prohlašuje, že
premiérem být nikdy nechtěl a s  politikou nechce mít nic společného - a
přitom je to (podle všeobecně  rozšířeného mínění) asi nejlepší vláda ze
všech, jaké  jsme kdy měli. Vypadá  to, že k dobrému  vládnutí asi stačí
jen poctivost a trocha toho  zdravého "selského" rozumu. Proč tedy pořád
vybírat  jen  z  těch  dvou  hlavních  stran,  které  se už obě tolikrát
neosvědčily?  Které  jsou  už  obě  tak  prolezlé  podvodníky,  korytáři
a mafiány, že už nejsou schopné rozumně vládnout?
Malé bezvýznamné  straničky mají jednu  velikou přednost: s  velkou
pravděpodobností  jsou (zatím)  čisté.  Proč  by také  nějaký mocichtivý
politik či  mafián vstupoval do  nějaké pidistrany, která  nemá šanci ho
dostat  do parlamentu  a do  vysoké politiky?  Pokud by  se tedy  taková
mikrostrana dostala  do parlamentu, pravděpodobně by  tam dodala poctivé
a slušné lidi  (alespoň do té doby,  než by se ti  mocichtivci a mafiáni
přeorientovali  a  do  té  mikrostrany  přestoupili).  A  že  by  takové
ministrana  neuměla rozumně  vládnout, toho  se snad  po zkušenostech se
současnou úřednickou vládou obávat nemusíme.
I kdyby tedy volby vyhrála nějaká Strana CHovatelů Slepic nebo něco
podobného, o nic bychom nepřišli.  A co bychom získali? Přinejmenším to,
že by si ti naši velcí politici  uvědomili, že to svoje koryto nemají ve
svém vlastnictví  automaticky doživotně, že  jim může být  odebráno. Tím
bysme se hodně přiblížili k těm vyspělým demokraciím západního typu.
Je to reálné?
K volbám nechodí víc jak  polovina lidí, možná dvě třetiny. Říkají,
že  nemají koho  volit, protože  ti politici  a ty  strany jsou  všichni
stejní, a mají pravdu. Pokud by  tihle všichni přišli k volbám a zvolili
některou z těch  malých (a čistých) stran, pak  by tahle stranička (nebo
spolu  s ní  ještě dvě   nebo tři  další) obsadily  nadpoloviční většinu
křesel  v  parlamentu.  Naši  dnešní  přední  politici  by se nepochybně
"chytili za nos" a kdoví, možná by je to i trošku umravnilo. Možná bysme
se pak  v příštích volbách  za čtyři roky  nestačili divit, jak  poctivé
a mravné politiky to najednou máme!
Nejít k volbám totiž není řešení. Sice to vypadá pěkně, nezvolit ty
naše dnešní představitele, ale tím se  nic nezmění. Není to tak, že když
polovina  národa nepůjde  volit,  polovina  křesel v  parlamentu zůstane
neobsazena. Podle ústavy musí být  křesla obsazena všechna, ber kde ber.
Ta  křesla,  která  odpovídají  voličům,  kteří  nešli  volit, jsou tedy
"přidělena" těm stranám, které se  do parlamentu dostaly, jaksi "navíc".
Samozřejmě,  že  ten  způsob  přepočítávání  hlasů  je mnohem složitější
(a aby se v něm prase  vyznalo!), ale tohle je základní princip. Vyplývá
z něj paradox, že  ten, kdo nejde volit, protože  si v nabídce nevybral,
vlastně nevědomky dává  svůj hlas právě těm velkým  stranám, které se mu
nejvíc hnusí.
Jenže  stejně dopadne  i ten,  kdo dá  svůj hlas  straně, která pak
nepřekročí onu magickou hranici 5% hlasů.  Vlastně pak také dal hlas těm
velkým stranám,  které se nakonec  do parlamentu dostaly,  a které vůbec
volit nechtěl. Ano, takové máme zákony.
Kdo  tedy chce  aspoň nějak  ve volbách  vylepšit tu  naši otřesnou
politickou situaci, musí  si pro svůj hlas vybrat  nějakou menší stranu,
ať je  to kdo je  to, klidně třeba  Stranu CHovatelů Slepic,  ale hlavně
takovou, která má  podle průzkumů věřejného mínění hodně  blízko k té 5%
hranici,  aby bylo  co nejmenší  riziko, že  jeho hlas  propadne a  bude
připočítán těm velkým stranám, za které se všichni můžeme jenom stydět.
Kdyby  to tak  udělali všichni   ti, kteří  jsou zhnuseni  tou naší
politikou  a nechtějí  proto jít  k volbám,  mohlo by  se ledacos změnit
k dobrému.
Winston Churchill  kdysi prohlásil, že demokracie  je tím nejhorším
způsobem vládnutí, jaký si jen lze představit, ale že žádný lepší způsob
dosud  lidstvo nevymyslelo.  Možná, že  něco podobného  by se  dalo říci
i o téhle  mé radě. Možná, že  to není nejlepší nápad,  ale zkuste v tom
našem dnešním politickém marasmu vymyslet něco lepšího!