Tak jsme se zase dozvěděli, kolik miliard musel stát z našichpeněz, z našich kapes zaplatit našim železnicím, aby nezkrachovaly. Kčemu tedy ty naše železnice máme, když nejen nic nevynáší, ale ještě naně musíme takové obludné částky doplácet?
Obyvatelé vesnic a měst kolem dálnice a frekventovanějších silnic
ovšem dobře vědí, na co ty železnice máme, nebo lépe řečeno: Na co bysme
je měli mít. A stejně dobře to vědí i všichni řidiči plazící se krokem
do kopce v nekonečné koloně za nějakým pomalým kamiónem. A také všichni,
kdo musí jet po dálnici D1, která ze všeho nejvíc připomíná tu pověstnou
"roletu" z filmu "Mzda strachu".
Ano, je to tak: Naše silnice jsou přecpané obludnými dálkovými
kamióny křižujícími celou Evropu (tedy nevezou náklad k nám nebo od nás,
ale jen projíždějí), a naše železnice nemají co převážet. Snad každý
druhý den vidím v novinách obrovské inzeráty, jimiž naše železnice shání
zákazníky.
Problém je totiž s nakládkou a vykládkou. V 19. století měla každá
továrna svoji železniční vlečku a nakládalo se přímo v továrně či ve
firmě. Firma, která nebyla připojena na železnici, jakoby neexistovala.
Ty doby jsou pryč. Dnes má každá továrna náklaďák. Ovšem naložit
náklaďák, dojet s ním na nádraží, tam vše přeložit na železnici, na
nějakém jiném nádraží vše zase přeložit na náklaďák... To nikdo dělat
nebude. S tím musí železnice počítat a musí se tomu přizpůsobit. Tedy
pokud nechce zkrachovat, až naše vláda dostane rozum a přestane do
železnice cpát (naše!) miliardy z našich kapes.
A co takhle vozit po železnici celé kamióny? To není tak nový
nápad, to už se na železnici dělalo. V dobách "předschengenských", kdy
ještě existovaly hraniční přechody a před nimi nekonečné fronty kamiónů
čekajících na odbavení. V zimním období to znamenalo v pohraničních
horách po zledovatělých silnicích vyjet vzhůru k hraničnímu přechodu
(bylo jich pro celou republiku tak málo, že by se daly spočítat na
prstech jedné ruky), tam vystát frontu na odbavení a pak zase po
zledovatělých silnicích sjet dolů. Tehdy se zrodil nápad převážet
kamióny po železnici údolím Labe z Drážďan do Lovosic, aby se vyhnuly
těm zledovatělým silnicím v horách.
Samozřejmě že tenhle záměr zkrachoval pro naprostý nezájem řidičů.
V této podobě to byl naprostý nesmysl. Na celé železniční dopravě je
nejobtížnější a nejproblematičtější právě nakládka a vykládka. I když
naložit kamión je nepochybně mnohem snadnější než naložit převážené
zboží, přesto nakládat kamióny jen proto, aby byly převezeny jen o pár
kilometrů dál a pak se musely zase vykládat, nedávalo smysl. To prostě
nestálo za tu práci s nakládáním a vykládáním.
Když už se jednou kamióny naloží, pak je potřeba odvézt je co
nejdál, aby se to vyplatilo. Nejlépe přes celou republiku. Největší
šance na úspěch může mít takový nápad u tranzitní dopravy, která naší
republikou jen projíždí. Kamión přijede, zarachotí, zasmradí, poničí
naše silnice a na druhém konci republiky zase odjede.
Mnohem lepší by bylo, kdyby se takový dálkový kamión hned na
hranicích (nebo třeba už v Drážďanech) naložil na železnici, vlakem se
převezl na opačný konec republiky a tam na hranicích (nebo až
v Bratislavě) se opět vyložil. Takováto služba našich železnic
zahraničním kamiónům už by mohla mít šanci na úspěch. Byla by totiž
výhodná i pro ty zahraniční transportní firmy. Řidiči dálkových kamiónů
totiž musí po určitém počtu hodin jízdy odpočívat. Mají to i nařízené
zákonem. Musí tedy na trase zastavit a několik hodin stát na místě
a spát. Tím se doba transportu samozřejmě prodlužuje a prodražuje. Pokud
by řidič mohl na hranicích naložit kamión do vlaku, mohl by během cesty
napříč naší republikou odpočívat, jak mu to zákon nařizuje. Vezl by se
vlakem a mohl by při tom třeba spát v lůžkovém vagónu, který by mohli
žeezničáři připojovat k takovému kamiónovému vlaku. Na druhém konci
republiky na hranicích by s kamiónem sjel s vlaku a mohl by bez zastávky
ihned jet po silnici dál (už v zahraničí). Celková doba dopravy nákladu
by se tímto způsobem mohla citelně zkrátit zrychlit, a na to by
transportní firmy už mohly slyšet.
Technicky to není problém. Na železnici se to už dělalo, není tedy
třeba nic nového vymýšlet. Dělalo by se to podobně, jen teď v trochu
větším měřítku než jen na těch pár kilometrech v údolí Labe jako
tenkrát.
Jak by tedy mohla vypadat výsledná bilance?
Na našich silnicích by ubylo možná i hodně těch největších,
nejobtížnějších kamiónů. Ubylo by hluku, exhalací a všeho toho
ostatního, co je s provozem nejtěžších kamiónů spojeno. Transportním
firmám by se zrychlila přeprava nákladů. Želenici by se zvýšily příjmy.
Naše silnice a dálnice by byly méně rozbité, takže by se třeba i
ušetřilo na jejich údržbě.
Má tenhle nápad vůbec nějakou nevýhodu?
Má. Úředníci na železnici by museli začít něco dělat a zorganizovat
provoz takových kamiónových vlaků.
Pokud Vás napadají nějaká další zdokonalení tohoto systému, pak
ano, máte pravdu. Tento nápad se dá rozšiřovat mnoha způsoby, třeba i na
celou Evropskou Unii. Samozřejmě i na rozvoz kamiónů po celé naší
republice. Potřebné nakládací rampy se dají najít i na kdekterém
venkovském nádražíčku. Pokud se ale tenhle nápad má uskutečnit, nesmí
být příliš náročný. Ze začátku se musí navrhovat vždycky jen ta
nejjednodušší verze, aby to pochopili i úředníci. Proto se nepokouším
domýšlet, co všechno by se na tomhle nápadu dalo vylepšit - a rozhodně
by se to vyplatilo. Protože nějak se začít musí.
Co vy na to, železničáři (a hlavně šéfové a vládci našich
železnic a ostatní, třeba silniční dopravy)?
