O našich železnicích a silnicích

Tak  jsme se  zase dozvěděli,   kolik miliard  musel stát  z našichpeněz, z  našich kapes zaplatit  našim železnicím, aby  nezkrachovaly. Kčemu tedy ty naše železnice máme,  když nejen nic nevynáší, ale ještě naně musíme takové obludné částky doplácet?

Obyvatelé vesnic  a měst kolem dálnice  a frekventovanějších silnic
ovšem dobře vědí, na co ty železnice máme, nebo lépe řečeno: Na co bysme
je měli mít.  A stejně dobře to vědí i  všichni řidiči plazící se krokem
do kopce v nekonečné koloně za nějakým pomalým kamiónem. A také všichni,
kdo musí jet po dálnici D1, která ze všeho nejvíc připomíná tu pověstnou
"roletu" z filmu "Mzda strachu".
Ano,  je to  tak: Naše  silnice jsou  přecpané obludnými  dálkovými
kamióny křižujícími celou Evropu (tedy nevezou náklad k nám nebo od nás,
ale  jen projíždějí),  a naše  železnice nemají  co převážet. Snad každý
druhý den vidím v novinách obrovské inzeráty, jimiž naše železnice shání
zákazníky.
Problém je totiž s nakládkou a  vykládkou. V 19. století měla každá
továrna svoji  železniční vlečku a  nakládalo se přímo  v továrně či  ve
firmě. Firma, která nebyla připojena na železnici, jakoby neexistovala.
Ty doby  jsou pryč. Dnes  má každá továrna  náklaďák. Ovšem naložit
náklaďák,  dojet s  ním na  nádraží, tam  vše přeložit  na železnici, na
nějakém jiném  nádraží vše zase  přeložit na náklaďák...  To nikdo dělat
nebude. S  tím musí železnice počítat  a musí se tomu  přizpůsobit. Tedy
pokud  nechce zkrachovat,  až naše   vláda dostane  rozum a  přestane do
železnice cpát (naše!) miliardy z našich kapes.
A  co takhle  vozit po  železnici celé  kamióny? To  není tak  nový
nápad, to už  se na železnici dělalo. V  dobách "předschengenských", kdy
ještě existovaly hraniční přechody a  před nimi nekonečné fronty kamiónů
čekajících  na odbavení.  V zimním  období to  znamenalo v  pohraničních
horách  po zledovatělých  silnicích vyjet  vzhůru k  hraničnímu přechodu
(bylo  jich pro  celou republiku  tak málo,  že by  se daly  spočítat na
prstech  jedné  ruky),  tam  vystát  frontu  na  odbavení  a pak zase po
zledovatělých  silnicích  sjet  dolů.  Tehdy  se  zrodil  nápad převážet
kamióny po  železnici údolím Labe z  Drážďan do Lovosic, aby  se vyhnuly
těm zledovatělým silnicím v horách.
Samozřejmě že tenhle záměr  zkrachoval pro naprostý nezájem řidičů.
V této  podobě to  byl naprostý  nesmysl. Na  celé železniční dopravě je
nejobtížnější a  nejproblematičtější právě nakládka  a vykládka. I  když
naložit  kamión je  nepochybně  mnohem  snadnější než  naložit převážené
zboží, přesto nakládat  kamióny jen proto, aby byly  převezeny jen o pár
kilometrů dál a  pak se musely zase vykládat,  nedávalo smysl. To prostě
nestálo za tu práci s nakládáním a vykládáním.
Když  už se  jednou kamióny  naloží, pak  je potřeba  odvézt je  co
nejdál,  aby se  to vyplatilo.  Nejlépe přes  celou republiku.  Největší
šance na  úspěch může mít takový  nápad u tranzitní dopravy,  která naší
republikou  jen projíždí.  Kamión přijede,  zarachotí, zasmradí,  poničí
naše silnice a na druhém konci republiky zase odjede.
Mnohem  lepší  by  bylo,  kdyby  se  takový  dálkový kamión hned na
hranicích (nebo  třeba už v Drážďanech) naložil na  železnici, vlakem se
převezl  na  opačný  konec  republiky   a  tam  na  hranicích  (nebo  až
v Bratislavě)   se  opět   vyložil.  Takováto   služba  našich  železnic
zahraničním  kamiónům už  by mohla  mít šanci  na úspěch.  Byla by totiž
výhodná i pro ty zahraniční  transportní firmy. Řidiči dálkových kamiónů
totiž musí  po určitém počtu hodin  jízdy odpočívat. Mají to  i nařízené
zákonem.  Musí tedy  na trase  zastavit a  několik hodin  stát na  místě
a spát. Tím se doba transportu samozřejmě prodlužuje a prodražuje. Pokud
by řidič mohl na hranicích naložit  kamión do vlaku, mohl by během cesty
napříč naší republikou  odpočívat, jak mu to zákon  nařizuje. Vezl by se
vlakem a  mohl by při tom  třeba spát v lůžkovém  vagónu, který by mohli
žeezničáři  připojovat k  takovému  kamiónovému  vlaku. Na  druhém konci
republiky na hranicích by s kamiónem sjel s vlaku a mohl by bez zastávky
ihned jet po silnici dál (už  v zahraničí). Celková doba dopravy nákladu
by  se  tímto  způsobem  mohla  citelně  zkrátit  zrychlit,  a  na to by
transportní firmy už mohly slyšet.
Technicky to není problém. Na železnici  se to už dělalo, není tedy
třeba nic  nového vymýšlet. Dělalo  by se to  podobně, jen teď  v trochu
větším  měřítku  než  jen  na  těch  pár  kilometrech  v údolí Labe jako
tenkrát.
Jak by tedy mohla vypadat výsledná bilance?
Na  našich  silnicích  by  ubylo  možná  i  hodně  těch největších,
nejobtížnějších  kamiónů.   Ubylo  by  hluku,  exhalací   a  všeho  toho
ostatního,  co je  s provozem  nejtěžších kamiónů  spojeno. Transportním
firmám by se zrychlila přeprava  nákladů. Želenici by se zvýšily příjmy.
Naše  silnice  a  dálnice  by  byly  méně  rozbité,  takže by se třeba i
ušetřilo na jejich údržbě.
Má tenhle nápad vůbec nějakou nevýhodu?
Má. Úředníci na železnici by museli začít něco dělat a zorganizovat
provoz takových kamiónových vlaků.
Pokud  Vás napadají  nějaká další  zdokonalení tohoto  systému, pak
ano, máte pravdu. Tento nápad se dá rozšiřovat mnoha způsoby, třeba i na
celou  Evropskou  Unii.  Samozřejmě  i  na  rozvoz  kamiónů po celé naší
republice.  Potřebné  nakládací  rampy  se  dají  najít  i  na kdekterém
venkovském nádražíčku.  Pokud se ale  tenhle nápad má  uskutečnit, nesmí
být  příliš  náročný.  Ze  začátku  se  musí  navrhovat  vždycky  jen ta
nejjednodušší verze,  aby to pochopili  i úředníci. Proto  se nepokouším
domýšlet, co všechno  by se na tomhle nápadu dalo  vylepšit - a rozhodně
by se to vyplatilo. Protože nějak se začít musí.
Co  vy  na  to,  železničáři  (a  hlavně  šéfové  a  vládci  našich
železnic a ostatní, třeba silniční dopravy)?