Zdravé dítě zavřeli na půl roku do blázince jen proto, že se jehorodiče pohádali, a nikdo neví, jak jinak takovou situaci vyřešit.Takových rozhádaných rodičů jsou desetitisíce. Budeme mít všechnyblázince plné nezletilých dětí?
Pro připomenutí: Dítě žije se svou matkou a nenávidí svého otce. Do
blázince ho zavřeli proto, aby ho z té nenávisti vyléčili. Léčili ho
tak, že ho nutili stýkat se pouze s nenáviděným otcem a celého půl roku
se nesmělo ani na okamžik vidět se svou milovanou maminkou. Protože tato
"léčba" (pochopitelně!) nezabrala (neuvěřitelné!), má být dítě zavřeno
v blázinci dál. Tedy mikoliv jako nějaký zločinec, který od samého
počátku ví, kolik let si má odsedět, a jakmile si je odkroutí, je
propuštěn na svobodu. Dítě (zdravé, inteligentní, učící se výborně) má
být zavřeno v blázinci na neurčito.
Nenávist k otci (rodičům) nemá žádné dítě vrozenou. Tu se musí
naučit. Tedy - někdo ho musí k té nenávisti vychovat. Pokud má dítě
vůbec něco vrozené, tak je to spíš láska k rodičům. I k té je ale nutné
děti vychovávat. Proto ve všech náboženstvích (jedno ze základních
přikázání židovské, křesťanské i islámské víry: "Cti otce svého i matku
svou!"), ale i všech pohanských a ostatních kulturách bez výjimky je
láska a úcta k rodičům jedním z nejdůležitějších morálních příkazů.
Chovat se neuctivě k rodičům se všude na světě považuje za nemorální a
nevychované, a bylo to tak i vždycky v minulosti už po tisíce let.
Jestliže tedy dítě nenávidí svého otce, chová se tak proto, že k
tomu bylo vychované. Jestliže žije jen s matkou, je jasné, že ho tak
vychovala jeho matka. Vychovala ho tak, aby se chovalo nemorálně. Na to
ale máme zákony. Narušovat morální výchovu mládeže (tak nějak, myslím,
zní ten správný právnický termín) je trestný čin. Je už (anebo by mělo
být!) jedno, jestli tento trestný čin spáchá nějaký pedofil anebo
vlastní matka. Výsledek je v obou případech stejný: dítě už nadosmrti
bude mít nesprávný žebříček morálních a mravních hodnot.
Popsaná tragédie dítěte tedy má řešení: Proti matce uplatnit
paragraf o ohrožování morální výchovy dítěte. (Právníci sem jistě snadno
doplní číslo příslušného paragrafu i jeho přesný právnický název.) Tomu
konkrétnímu dítěti, o kterém se psalo v novinách, to sice už nepomůže,
ale mohlo by to pomoci tisícům dalších dětí, které jsou nebo se budou dostávat
do podobné situace. Pokud dítě nenávidí svého otce a nechce se s ním
stýkat, a přitom otec není odsouzený kriminálník ani dítě neterorizoval
a ani nijak jinak mu neubližoval, pak je to jednoznačně vina matky, že
své dítě štve proti vlastnímu otci a vychovává ho tak k nemorálnímu
chování. Nějaké alimenty nebo snad dokonce jen rozdílnost názorů otce a
matky na cokoliv nemohou být výmluvou. Soudy by měly odsuzovat takovou matku, a ne dítě.
Má to ale jeden háček: Máme vůbec v ženských věznicích dostatek
volných míst pro všechny takové nemorální matky?
