Dítě v blázinci

Zdravé dítě zavřeli  na půl roku do blázince jen  proto, že se jehorodiče  pohádali,  a  nikdo  neví,  jak  jinak  takovou situaci vyřešit.Takových  rozhádaných  rodičů  jsou   desetitisíce.  Budeme  mít  všechnyblázince plné nezletilých dětí?

Pro připomenutí: Dítě žije se svou matkou a nenávidí svého otce. Do
blázince ho  zavřeli proto, aby  ho z té  nenávisti vyléčili. Léčili  ho
tak, že ho nutili stýkat se pouze  s nenáviděným otcem a celého půl roku
se nesmělo ani na okamžik vidět se svou milovanou maminkou. Protože tato
"léčba" (pochopitelně!)  nezabrala (neuvěřitelné!), má  být dítě zavřeno
v blázinci  dál.  Tedy  mikoliv  jako  nějaký  zločinec, který od samého
počátku  ví, kolik  let si  má  odsedět,  a jakmile  si je  odkroutí, je
propuštěn na  svobodu. Dítě (zdravé, inteligentní,  učící se výborně) má
být zavřeno v blázinci na neurčito.
Nenávist  k otci  (rodičům) nemá  žádné dítě  vrozenou. Tu  se musí
naučit.  Tedy -  někdo ho  musí k  té nenávisti  vychovat. Pokud má dítě
vůbec něco vrozené, tak je to spíš láska  k rodičům. I k té je ale nutné
děti  vychovávat.  Proto  ve  všech  náboženstvích  (jedno ze základních
přikázání židovské, křesťanské i islámské  víry: "Cti otce svého i matku
svou!"),  ale i  všech pohanských  a ostatních  kulturách bez výjimky je
láska  a úcta  k rodičům  jedním z  nejdůležitějších morálních  příkazů.
Chovat se neuctivě  k rodičům se všude na světě  považuje za nemorální a
nevychované, a bylo to tak i vždycky v minulosti už po tisíce let.
Jestliže tedy  dítě nenávidí svého otce,  chová se tak proto,  že k
tomu bylo  vychované. Jestliže žije  jen s matkou,  je jasné, že  ho tak
vychovala jeho matka. Vychovala ho tak,  aby se chovalo nemorálně. Na to
ale máme  zákony. Narušovat morální výchovu  mládeže (tak nějak, myslím,
zní ten správný  právnický termín) je trestný čin. Je  už (anebo by mělo
být!)  jedno,  jestli  tento  trestný  čin  spáchá  nějaký pedofil anebo
vlastní matka.  Výsledek je v  obou případech stejný:  dítě už nadosmrti
bude mít nesprávný žebříček morálních a mravních hodnot.
Popsaná  tragédie  dítěte  tedy  má  řešení:  Proti  matce uplatnit
paragraf o ohrožování morální výchovy dítěte. (Právníci sem jistě snadno
doplní číslo příslušného paragrafu i  jeho přesný právnický název.) Tomu
konkrétnímu dítěti, o  kterém se psalo v novinách,  to sice už nepomůže,
ale mohlo by to pomoci tisícům dalších dětí, které jsou nebo se budou dostávat
do podobné  situace. Pokud dítě  nenávidí svého otce  a nechce se  s ním
stýkat, a přitom otec není  odsouzený kriminálník ani dítě neterorizoval
a ani nijak jinak  mu neubližoval, pak je to  jednoznačně vina matky, že
své  dítě štve  proti vlastnímu  otci a  vychovává ho  tak k nemorálnímu
chování. Nějaké alimenty nebo snad  dokonce jen rozdílnost názorů otce a
matky na cokoliv nemohou být výmluvou. Soudy by měly odsuzovat takovou matku, a ne dítě.
Má  to ale  jeden háček:  Máme vůbec  v ženských věznicích dostatek
volných míst pro všechny takové nemorální matky?