Nabídka koupě na brněnská Masarykově ulici je daná, nějak se vytratily luxusní obchody a ustálila se tu směsice stálých značek, které najdete na každé ulici v každém městě. Žádná originalita odpovídající moravské metropoli, levné jídlo a všudypřítomná Čína všeho druhu, realita dnešních dní. Přesto mě tu dnes potkalo něco, co se nestává každý den, náhoda nebo si někdo se mnou zahrával.
vize.jpg
Po příjemné odpolední kávě s šarmantním kamarádem Petrem mě mé kroky vedly k netypické výloze Masaryčky (Masarykovy ulice). Malý a útulný obchůdek mě přilákal i mým přáním po malém tácku na kávu či vodu, který se mi tak bude hodit k dennímu servírování nápojů. Nabízené zboží není podle mých představ, „chci malý tácek na kávu nebo dvě skleničky, co nezabere moc místa na pracovním stole“ říkám mladé prodavačce.
„Někde jsme měli jeden kousek“ odpovídá mi a odchází na druhou stranu pultu se zbožím. Slyším „mám ho, tady byl schovaný“, už se blížím se k prodavačce, a sleduji, jak odstraňuje z tácku rozsypané korálky, které tam ležet jako dekoraci, a dává si je do kapsy zástěry.
Začínám se smát z plných plic a pak říkám „promiňte, hned Vám to vysvětlím“.
A začínám popisovat svůj dnešní sen s detailem, který se přesně shoduje s dekorací v obchodě. Ve snu jsem byla na starém zámečku, končila druhá světová válka, uklízeli jsme nepořádek a dávali nějaké šperky do sejfu. Malý zbytek korálek zůstal na podlouhlé misce, možná to byly perly a diamanty, to jsem nepoznala. Bála jsem se je dát do kapsy saka, kdyby se na to přišlo, kdoví co by mi z toho hrozilo. Odložila jsem misku do police skříňky a pokračovala v úklidu.
„Tak už pro tu spojitost se snem půjde se mnou domů, ten tácek si kupuji“ a jdu platit k pokladně. Ještě venku se směji, co se mi to děje. Život přináší opravdu překvapení na každém kroku. Toto si budu ještě dlouho pamatovat, nebo možná jenom do další zajímavé příhody.
Za tepla volám Ivě, která mi odpovídá „vidíš, jak Ti všechno v životě vychází, už Ti chybí jenom ženich“. Ano, už jenom to mi schází.
