Pozdravení a pousmání, které pro někoho vhodné není

Pohled z teplého domova na padající sníh a přírodu kolem je příjemný, do bílé peřiny se zabalí vše šedé a nevýrazné, čistota v bílém všude kolem. Neposkvrněnost a noblesa. Chumelí tak hustě, že i lidé omezují své kroky a zůstávají ve svých příbytcích, ani děti neláká hraní ve sněhu. Všude je čisto a ticho, až do momentu, kdy ustává sněžení, život ožívá, ticho je přerušeno kroky a hlasy.

I příroda stojí při mně, protože potřebuji odejít a vydat se na cestu. Těším se na svoji rodinu a jsem v krásné náladě kouzelné atmosféry napadeného sněhu a všude přítomného čistého sněhu. Den jako z pohádky a abych se z toho náhodou nerozplynula do nějaké pohádkové postavy, hned na schodech našeho domu se probudím do reality.

Procházím kolem shluku psů, sousedky a dětí, kteří se snaží zvládnout své miláčky, aby nepřekáželi v průchodu.  I pejskové si užívají nezvyklou nadílku a celí obalení ve sněhu se vrací do domácích pelíšků. Všechno je v normální až do momentu, kdy si uvědomuji, že mi tam něco chybí. Nikdo nepozdraví, možná to čekají ode mě, starší.

Byla jsem vychovaná zdravit, děkovat a poprosit, naučila jsem se časem i požádat někoho o pomoc, což není standardní a vždy běžné. Ale funguje to, stačí si říci a požádat, každý je ochotný pomoci. Toto poznání pro mě bylo velmi potěšující a přestalo mi to být „blbý si říct“.

Vzpomínám si na zimu v Alpách v jednom malém městečku, které mi zůstane v srdci také srdečností lidí a slušností. Při procházce městem nebo v hotelu mě všichni zdravili, prostě jiný kraj jiný mrav. Asi nebudu sama, kdo se rád vrací do míst, kde se setká s přátelským přijetím a kde si váží hostů i sebe.

Pozdravem vysíláme zprávu o sobě, vyjadřujeme přání a dáváme tím i kousek ze sebe, stejně jako úsměv a lásku. To prazákladní nám jde od srdce a je to „zadarmo“. Pravidlo vesmíru zní, čím víc dáváme, tím více dostáváme. A platí to ve všem.

Vídám smutné tváře bez úsměvu a radosti, možná se honí za výdělkem a přitom zapomínají na to základní, které jim uniká. Zvýšená snaha nedožene, to proč kolem sebe lidi ztrácíme „svoji slušností“.

V pohádce i životě je pro naše porovnání a výzvu naštěstí oboje, zlo i dobro, černá a bílá.

A začít má každý sám od sebe. Stačí se usmát na toho druhého, říci pár vlídných slov a začnou se dít zázraky.