Léčba včera a dnes, aneb rychlá a pomalá cesta ke zdraví

Porovnání je báječná věc, jsem vděčná, že mám možnost porovnávat s dobou minulou. V oblasti přístupu k nemocem a léčení je krásně vidět, jak jsme sami přestali přemýšlet a používat zdravý selský rozum. Při prvním kýchnutí, píchnutí hurá do lékárny a nasadit léčbu, někdo nám stále předkládá, jak máme postupovat a žít podle dnešních vzorů.    

Mám ve své paměti dobu, kdy jsem sama uléhala s teplotou v posteli a starali se o mě rodiče nebo babička. Naše sousedka paní Anička byla zdravotní sestra a nešetřila radami, jak postupovat třeba při teplotě. Postel a teplý čaj platí od nepaměti jako nejlepší lék na každou chorobu. Tělo si má poradit samo, právě přítomnost zvýšené teploty ukazuje, že je organismus napadený bacily a teplota je armáda ochránců zdraví. Pokud této armádě vezmeme zbraně z ruky a hned ordinujeme lék na snížení teploty – výsledek je pak jasný.

Tělo zpohodlní a příště, které netrvá dlouho, prostě nemá dost ochranných látek na boj a situace se opakuje. Další nemoc, další antibiotika, vystresovaní rodiče, dítě se zhoršujícím se zdravotním stavem, nemocemi, které za naší doby mládí vůbec nebyly.

Díky, že jsem vyrůstala v době, kdy mě nechali pěkně v postýlce a posilovala se má „armáda ochránců“, až se za dva nebo tři dny ukázalo, co je to vůbec za nemoc, pak teprve nasadili vhodnou léčbu. A po té následovala doba doléčení, na kterou se dnes už nějak kašle.

Dnešní postup, v dnešní rychlé době, je rychlý. Dítě dostane teplotu, následuje proces lékárna nebo lékař, nasazení léku a snížení teploty. Použití chemické zbraně, při které se pouze utlumí skryté příznaky nebo síla nepřítele. Začíná kolotoč ….

Děti jsou závislé na dospělých, nemohou se bránit. Tady je každá babská rada drahá a dříve se za ní platilo zlatem.

Dnes se platí také zlatem, životem na každém kroku.

Možná toto všechno víte, a píšu to zbytečně. Ano, naše vědomí to ví, naše intuice ví, vědí vše. Jenom se v dnešní době někde nechalo hluboko a spí, čeká na naše probuzení.