Celoživotní výzkum v oblasti zdravého těla

Za socialismu nám zatloukali, nic jsme nevěděli, nepřítel byl známý. Věda nového věku přinesla nové informace, které jsou staré jak sám Metuzalém, kyselost organismu a jeho PH.  Stále dnes  málo víme, tajnosti jsou ještě větší a navíc jde o hru nejvyšší,  s naším zdravím, našimi životy.

 Mé celoživotní zkušenosti se dají nazvat soukromý výzkum v oblasti těla a zdraví. Jako malá jsem bývala nemocná, až si dětský lékař nevěděli rady, až se to někam vrazilo, někam byla má noha, přestala jsem chodit. Nepamatuju si to, byly mi tři roky, jenom někde hluboko zůstala zpráva o samotě v nemocnici,  buňky nezapomínají.

V době kdy jsem se chtěla nejvíc líbit sobě i klukům jsem bojovala sama se sebou, pubertou, rodiči, školou a uhry (akné). Dostávala jsem rady, jako nejez sladké, nejez kyselé, nejez … Jenomže jsme rostla a měla jsem hlad na všechno, co mi přišlo pod ruku. A beďarům jsem připravovala živnou půdu pro rozkvět a růst do správné velikosti.  Léčba neexistovala, vlastně ano, šeptalo se, že věkem = sexem se to spraví. Jenomže to v patnácti dost dobře nešlo. Měli pravdu moudré hlavy, čas je nejlepší lékař na nejednu bolest.

S otevřením hranic, trhu se k nám dostala kniha Fit pro život, to bylo něco pro mě, příznivce všeho zdravého. Dopoledne jíst jenom ovoce, v poledne zelenina a bílkoviny, co bylo dál si naštěstí už si nepamatuji.  Po čase mě bylo tak špatně, že jsem skončila u lékaře. Od dveří mi paní doktorka hlásí „na žlučník zapomeňte, vy jste typický vředař“, myslela tím žaludeční vředy (dvanácterníkové). Nastala léčba, která mi až tak nepomohla, prý na jaře zažívání zlobí, je to její doba a hlásí se o svá práva. Člověče, uvědom si, že tělo je tu, aby ti sloužilo a chovej se k němu laskavě.

Dozvídám se nový pojem jako alternativa nebo čínská medicína, která tu je tak dlouho jako lidstvo samo a umí vyléčit vše. Zaměřuje se na tělo i duši, spojením těchto dvou složek člověka dokáže urychlit změny a posílit vyléčení.

Nejvíc jsem se dozvěděla, když jsem získala nálepku „to je všechno psychosomatika“, to máš z nervů, to je stresem, to bývá, když ti někdo zemře.  To chce čas, opět se setkávám s tímto přirozeným léčitelem, časem. Jenomže čas je slabý uzdravovatel, duše je bolavá a tělo bojuje.  Přežila jsem, jinak bych nepsala tyto řádky. Kdo mi pomohl, co mi pomohlo?  Jak už to bývá, našli se specialisti, kteří zařídili šetrné vyšetření a zvolili léčbu, našli se i takový, kteří od dveří stanovili diagnózu a hotovo.

Tělo má úžasnou schopnost se samo léčit a také se tak stalo, výrazné zlepšení nastalo, když jsem přestala kouřit. Takže pokud váháš a stále hulíš jednu za druhou, tak si to užívej, protože nevíš jak dlouho to tak bude. Zažila jsem to na vlastní kůži, rozdíl je nesrovnatelný, bez cigaret se mi žije lépe, zdravěji. Ano, lékaři mají pravdu, jenom nejsou sami příkladem, no vždyť to jsou jenom lidé.

Stres je zabiják, pokud je člověk ctižádostivý a dělá si sám sobě přísného kontrolora a soudce, dostává se do pěkné pasti. Znám to a vím, o čem mluvím. Koloběh práce, kdy nemáš čas ani vyléčit běžnou virózu, stále pod tlakem a touha přemoci sám sebe sílí. Jenomže tělo v mém případě řeklo dost, dalo mi pár signálů. Byla jsem u odborníků, nakonec jsem si pomohla sama, nikdo mě přece nezná tak dobře, jako já sama. A poslouchat, že to je psychosomatika, už mě nebavilo.

Zkušenosti a nedůvěra mě přivedla k tomu, abych poslouchala sama sebe. „Leky od lekaře“ (jak říká Jaroslav Dušek) mě nevyléčí a pomoc si mám najít sama.  

Otec medicíny Hippokratés hlásal o léčbě stravou, že právě ona může být tvým lékem. Od dob otců i vlasti slávy uběhla nějaká doba, přesto platí dávno objevené, věkem možná zapadlé a nenápadné. Jak rádi se vracíme k moudrosti věků a dávno objevenému.

Moderní medicína se dere vpřed a určuje tempo našich životů, léčí, přesto nevyléčí. Chemie nikdy nemůže vyléčit to, co příroda umí. Prostě náhražka není originál. Zkuste si místo sexu dát instantní obrázek …

Proto je třeba přírodu oslabit, aby neměla tu sílu, co za dob našich dědů, ó Bože, co my opět nevíme a co se před námi tají?

Giganti chemie a hrou se zdravím se radují, lidé důvěřují stále zastaralým informacím bílého pláště, než sami sobě.  Ano děláme si to sami a každý má přece svojí volbu, jak žít. Svůj model přenášíme na své potomky, své geny, vzorce DNA, paměť buněk, tvoříme paměť národů.

Můžeme něco udělat a změnit? Můžu se bránit?

Právě, že můžu. Já sama jsem se ubránila, a i když mi říkali, že léky budu užívat stále, už nemusím, neužívám je. Příroda uzdravila a napravila. To je jenom malý příklad, co příroda, strava umí.

Stále pokračuji ve svém výzkumu se zdravím, sleduju a dělám si svůj vlastní úsudek. Léčení se stalo mým koníčkem, a kdy začnete poslouchat své tělo a jeho signály, které vysílá?

A co na to říká Hippokrates?

„Provozování lékařství je boj a také fraška, hraná třemi osobami: pacientem, lékařem a nemocí“.