Finové jsou národem tichých skromných introvertů, kteří bývají příjemnými společníky na cestách. Sedíte-li v letadle vedle Fina, máte velikou šanci prospat celý let, aniž budete o svém sousedovi cokoli vědět. Fin se na nic neptá, nic nechce, a na otázky odpovídá tlumeným mručením.
Jeho zamlklost bývá nakažlivá a tak lety se společností Finnair připomínají zájezd hluchoněmých na koncert vážné hudby. Jedinou šanci na zpestření nabízejí pouze občas cestující finské hokejové týmy, které – patrně zkaženy hostujícími cizinci – naopak využívají palub letadel k pořádání bouřlivých oslav svých vítězství, porážek a remíz. Mnohem zábavnější je cestovat s Finy na proslulých námořních trajektech mezi Helsinkami a Tallinem, kde dochází každý víkend k několikadenním nezkroceným pitkám končícím totálním deliriem a nezřídka otravou alkoholem, kdy není jasné, zda za výsledný stav cestujících může alkohol, anebo mořská nemoc. Ale to sem asi nepatří. Brit: Pro Brity není lehké najít společné typické znaky jejich chování. Mladí Britové se totiž značně liší od těch starších. Starší Brit se snaží za každou cenu splynout s představou o chování typického gentlemana. A tak po nástupu do letadla přejede přezíravým pohledem ostatní spolucestující, usedne na své místo. Objedná si gin a s kamennou tváří trpělivě snáší veškerá příkoří, která se mu po cestě přihodí. Od saka politého červeným vínem nepozornou letuškou, přes tahání za vlasy od dítěte v řadě za ním, po spícího spolucestujícího, kterému hlava padá do Britova klína. Starší Brit v takových situacích nasadí neproniknutelný výraz, neslyšně nadává na nesnesitelný plebs všude kolem a vzpomíná na starou dobrou Anglii. To mladší Britové jsou tvorové mnohem otevřenější. A letecké společnosti je v jejich otevřenosti ještě podporují. Hrají totiž s mladými Brity takovou hru: K odbavení přijde skupinka mladých Britů, kteří cestují spolu. Pracovnice na přepážce je s milým úsměvem nenápadně rozsadí tak, že vzdálenost mezi nejbližšími dvěma členy této skupiny bude tak 12 řad sedadel. Tím dostávají Britové příležitost dokázat, že jim taková vzdálenost nejen, že nevadí, ale vlastně vyhovuje, a snaží se voláním po celou dobu letu udržovat vzájemnou konverzaci. Tím se hladina hluku v prostotu pro cestující dostává postupně na úroveň těsně u ústí tryskového motoru. Mnohdy tuto zábavu ještě zpestřují tím, že si navzájem posílají věci, čímž do své vtáhnou celé osazenstvo letadla. Poslední skupinou Britských cestujících jsou fotbaloví fanoušci zvaní Rowdies. Cestování s nimi se velmi podobá filmu Con Air, jen s tím rozdílem, že film trvá jen 90 minut a nakonec skončí dobře. Proto je velmi záhodno naplánovat si cestu tak, aby se nekřížila s jakýmkoli zápasem anglické Premier League, Ligou mistrů, pohárem UEFA, FIFA, Mistrovstvím světa, Evropy, či přátelskými zápasy kohokoli z Britských ostrovů.
