Komu slouží naše soudy?

Potenciálně se vlastně každý z nás může stát dlužníkem aniž o tom ví. Posílat platební upomínky není povinné a  je mnohem výhodnější malé pohledávky odprodat vymáhacím firmám. Ty se, více než o úhradu dlužné částky, zajímají o úhradu "odměny", která se obvykle pohybuje v částkách nad 6000 Kč i pro minimální pohledávky. Následující řádky popisují asi docela banální situaci, kterou u nás bohužel prožívají tisíce lidí.

Výzva s barevným pruhem k vyzvednutí doporučeného dopisu nevěstí obvykle nic příjemného. Dostal jsem takovou minulý týden. Na poště jsem zjistil, že zásilka je od obvodního soudu. Nevím o žádné soudní kauze, které bych se účastnil a tak jsem obálku netrpělivě otevřel. Po druhém přečtení kostrbatého úředního jazyka jsem začal chápat, že jsem žalovaný za nezaplacení částky 126,50 Kč Pražské plynárenské a.s. Dluh měl vzniknout v roce 2007 neuhrazením faktury na tuto částku. Soud neposlal žádné dokumenty, na jejichž základě byla dlužná částka stanovena, ale za to mi přikázal zaplatit těch 126,50 plus soudní výlohy 300 Kč plus 6 120 Kč jako „odměna“ právníkovi firmy, která dluh od Pražské plynárenské a.s. prý odkoupila a částku vymáhá. Alternativně jsem dostal možnost se odvolat a soudu předložit podpůrné dokumenty.

Možná jsem výjimka, ale prostě si doklady o úhradě 5 let neschovávám a právní detaily ohledně vymahatelnosti pohledávak v malíčku nemám. O dluhu jsem neměl ponětí, žádné upomínky nebo faktury jsem nedostal a smlouva s Pražskou plynárenskou a.s. zůstávala v platnosti a byla normálně plněná až do roku 2010. Ani při jejím ukončování nikdo nezmínil problém s jakoukoliv nezaplacenou částkou. Vypadá to tedy, že částku si buď někdo někde vymyslel, vystavil fakturu a prodal vymáhací firmě nebo se jednalo o opravdovou fakturu, která se ale zatoulala a místo zaslání upomínky ji někdo šikovný rychle odprodal než aby se s nějakou upomínkou obtěžoval. Za vymáhání totiž lze účtovat odměnu  6120 Kč zatímco zaslání upomínky je zdarma nebo za řádově menší poplatek.

Zvážil jsem možnosti a celou částku jsem zaplatil. Druhou možností bylo začít někde běhat, shánět neexistující doklady, psát soudu, čekat a pravděpodobně promeškat nějaké lhůty nebo nedodržet nějaké postupy. Vzhledem k tomu, že jsem často na cestách, byla takováto možnost velmi pravděpodobná a tak jsem živě viděl, jak se na mém bytě následně vyžívá exekutor. Najmout si na věc právníka by bylo ještě dražší, shánění nějakých potvrzení bych se stejně nevyhnul a nakonec bych z důvodů „nedostatečné dokumentace“ spor nejspíše stejně prohrál. Vím, že jsem se do boje v zájmu vylepšování celého systému pustit měl, ale z praktických důvodů jsem to neudělal.

Problém, který popisuji, není rozhodně a bohužel, ojedinělý. V různých obměnách jistě přivádí řadu lidí do velmi nepříjemných situací – každý jsme již nějaký podobný příběh slyšeli nebo četli.  Sám jsem došel k závěru, že jde spíše o výkupné než o úhrady dluhu. Pokud výkupné nezaplatíme, je v  sázce náš klid, čas nervy, ještě větší peníze, důstojnost atd.. Zaplacení výkupného může být proto vlastně nejlepším řešením. Smutné je, že vymáhat takové výkupné pomáhají parazitujícím jedincům a firmám naše soudy, které na druhou stranu jsou v mnoha jiných případech zoufale pomalé a svou pomalost svalují na pracovní přetížení.