Odlišení vlastenectví a nacionalismu není až tak složité, jak by se mohlo zdát. Na příkladu Václava Klause mladšího to lze dobře demonstrovat.
Václav Klaus ml. - mučedník
Václav Klaus ml. má pro výkon politického řemesla mnohé nepostradatelné vlastnosti. Je bystrý, pohotový, pracovitý, zřejmě dostatečně ctižádostivý, dobře ovládá emoce. Jeho myšlení je poněkud zúžené, což je ovšem další podstatné politické plus, neboť jeho výsledný verbální či písemný projev je úderný, jasný a pochopitelný.
Problémem Václava Klause ml., a nejen jeho, jsou ovšem národně-socialistické postoje. Člověk s tímto zaměřením není schopen vidět sociální a politický proces jinak než optikou tvrdé duality a střetu. Klausovi se nelíbí, že český parlament implementuje cca. 60% zákonů pocházejících z EU. Není schopen vnímat tuto situaci jinak než optikou my a oni. Optikou střetu.
Česká republika je součástí EU, a je tedy i spoluautorem právních předpisů, které dostává na stůl český parlament. Nejsou to cizí normy, jsou to normy EU, tedy naše. Tato triviální myšlenka je ovšem pro národoveckou mysl tabu, protože boří její základní předpoklad potřeby ukazování na nepřítele. Prostou logikou by se zdálo, že právní normy, na jejichž vzniku se podílí 28 zemí, by neměly mít horší kvalitu, než ty, které by si každá země dělala zvlášť. Pokud jsem však vědomě nebo podvědomě přesvědčen o vlastní mimořádnosti /sebe či svého národa/ dívám se na věc zcela jinou optikou.
Mnohé nacionalistické síly u nás i ve světě se označují jako vlastenecké. Tím ovšem klamou samy sebe. Přitom odlišení vlastenectví a nacionalismu je tak jednoduché. Vlastenectví je čistě pozitivní emoce vyvěrající z lásky k rodné zemi, k vlastní kultuře, k tradicím předků. Není v něm ani stínu negace vůči jinakosti. Na rozdíl od toho je nacionalismus dualistický postoj, jehož podstatou je kritika, vymezování se, odmítání, případně vědomé či podprahové vyvyšování se. Vytváření napětí. Není to pohled primárně soustředěný na mne a mou zemi, ale naopak na vyvolání strachu a z něj se rodících negativních emocí vůči někomu jinému. Kdo je tím jiným, je nepodstatné. EU, židé, islám, sudetští Němci, atd., ... podle potřeby.
Kdykoli zjistím, že jsem v negativní myšlenkové nebo emocionální vazbě vůči jiné skupině lidí, pak jsem na půdě nacionalismu či xenofobie. Pak nejsem vlastenec, byť jsem sám o tom přesvědčen.
Xenofobní, rasistické a národovecké postoje jsou prokletím lidstva. Jsou tím nejhorším jedem pro duši jednotlivce i skupiny. Pokud jde o jednotlivého člověka, vytváří v jeho psychice vždy stav války a napětí. Jde-li o kolektiv, pak vede k reálnému vnějšímu konfliktu právě s tím jiným, jestliže počet lidí podléhající této vnitřní deformaci překročí určitou kritickou mez. Co je člověk člověkem, tak všechny konflikty mají tuto povahu. Rodí se z napětí vyvolaného ze strachu před tím druhým.
Pomalu je načase učit se soustředit na sebe sama a opustit tento dualistický stav mysli.
Václav Klaus ml. bude vnímán jako mučedník, jako někdo, kdo byl vyhozen pro své názory. Přibude mu asi sympatizantů a voličů. A spirála duality se roztáčí dál... Nyní bude v optice jeho podporovatelů tím nepřítelem, vůči kterému je třeba se vymezit, ODS a její vedení.
Nicméně ODS, chce-li být seriózní konzervativní stranou, nemohla jednat jinak.
