Podivný článek švýcarského tisku

Noviny Neue Zürcher Zeitung přišly s nečekanou informací. Americký prezident Joe Biden navrhl prý v půli ledna prostřednictvím šéfa CIA Williama Burnse možné řešení probíhajícího válečného konfliktu.

Kdyby švýcarské noviny nebyly vzorem seriózní žurnalistiky, nebylo by třeba reagovat. V tomto případě je ovšem riziko novinářské kachny poměrně nízké, sdělení tudíž nelze brát na lehkou váhu.

O co jde? Podle švýcarských novin, které se odvolávají na informace získané od poslanců německého Bundestagu, předložil Burns oběma stranám konfliktu následující návrh: ukončeme válku kompromisem, Ukrajina odevzdá za mír zhruba 20 % svého území čili zhruba Krym a Donbas.

Jinými slovy, Burns nabídl Ukrajině mír za území a ruské straně území za mír. Nicméně, obě strany návrh odmítly. Ukrajina nechce o postoupení své země agresorovi ani slyšet, Rusko pak je přesvědčeno, že může získat víc.

Jak ruská, tak ukrajinská strana informace švýcarského listu dementovaly.

NZZ dodává, že teprve tehdy, když tento plán ztroskotal, rozhodl se Biden poskytnout americké tanky Abrams ukrajinským obráncům.

Jakkoli není vhodné přiživovat různé konspirační teorie, tady skutečně něco nehraje, respektive je dost možné, že informace NZZ se mohou zakládat na pravdě.

Přiznávám, že mě překvapilo, když americká strana naznačila, že americké tanky se na Ukrajinu dostanou zhruba za rok. Co to znamená? Vše nasvědčuje tomu, že válka se rozhodne během následujících měsíců, rychlost dodávek vojenské pomoci je stejně důležitá jako otázka kvality a kvantity. Tohle Američané velmi dobře vědí, přesto se zdráhají poskytnout útočné zbraně potřebné pro vytlačení ruských vojsk z Ukrajiny. Jedná se o strategii předběžné opatrnosti, nebo jak lze číst tento nejasný postoj?

Nová studie renomovaného amerického think-tanku Rand Corporation („Avoiding a long war“) dochází k závěru, že „vyhnutí se dlouhodobé válce je pro USA vyšší prioritou než zachování územní celistvosti Ukrajiny“. (NZZ).

V kontextu takového zahraničně-politického nastavení by Burnsova cesta na Ukrajinu dávala smysl. Každý si přeje konec této strašné války, ale jsme připraveni nastolit mír skutečně za jakoukoli cenu? Neměli by zde hlavní slovo mít sami Ukrajinci?

Němečtí politici sdělili NZZ, že ve Washingtonu existují vedle sebe dva tábory s různým pohledem na ukrajinskou válku. Na jedné straně je bezpečnostní poradce Jake Sullivan a šéf CIA William Burns. Ti by nejraději ukončili konflikt co možná nejdříve, aby bylo možno koncentrovat se na bezpečnostní otázky související s Čínou. Na straně druhé je ministr zahraničních věcí Antony Blinken a ministr obrany Lloyd Austin. Ti nechtějí Rusku ustupovat a nehodlají přijmout nové geopolitické uspořádání světa. Podporují masivní vojenskou podporu Ukrajiny. (Potud NZZ).

Předpokládejme, že Burns svou misi uskutečnil s výše uvedeným zadáním. Snaha o její případné utajení je pochopitelná, neboť nestaví amerického prezidenta do příliš lichotivého světla. Skutečně by Biden byl ve jménu míru ochoten obětovat část Ukrajiny?

Všichni dobře víme, že opakovat Mnichov 1938 nelze. Ustupování agresi vede jen k posílení útočníka a děsivým koncům. Tady máme co do činění s nepřítelem, jenž se nerozpakuje hrozit nukleární katastrofou. Již sama hrozba tohoto typu je nelidská. Neodsuzujme ty, kteří tváří v tvář takové hrozbě hledají cesty kompromisu a volají po ukončení bojů. V tomto případě jde o naprosto racionální strach, hraje se o bytí a nebytí Evropy, možná i světa.

Západ stojí na křižovatce, kterou doposud nezná. Je postaven před zdánlivě neřešitelnou volbu. Jedná se o výzvu, na jejímž zvládnutí je závislý důstojný život příštích generací. Jakkoli mám pochopení pro touhu po ukončení bojů, nyní nadchází hodina pravdy. Svobodný svět se musí semknout ve svém odhodlání a neopakovat Mnichov 1938. Krví a násilím nelze v 21. století překreslovat hranice. Tato norma musí být závazná pro všechny státy světa, včetně jaderných mocností.

Ano, riziko velké války tady existuje. Ovšem je více než pravděpodobné, že následováním strachu a okamžité úlevy se toto nebezpečí nezmenší. Naopak, každý krok ústupu před imperiální lačností je cestou, na jejímž konci může být bolest nedozírných rozměrů. Tak nás to učí historie.

Lidstvo nemá jinou možnost než se poučit z vlastních chyb, neboť hrůzy z nich plynoucí jsou čím dál tím děsivější.

Rusko i Ukrajina si zaslouží lepší budoucnost než tu, kterou mu předestírá současný moskevský režim.

Ale my také.   

Zdroj: https://echo24.cz/a/HEjcj/zpravy-svet-biden-nabidl-rusku-petinu-ukrajiny-za-mir

https://www.berliner-zeitung.de/politik-gesellschaft/bericht-us-praesident-joe-biden-bot-wladimir-putin-20-prozent-der-ukraine-im-gegenzug-fuer-frieden-an-li.313482