Tak pravil nikoli Zarathustra, ale člen Evropského parlamentu Alexandr Vondra, vrcholný politik – ani to člověku nejde z úst – konzervativní ODS.
Ten výrok slovinského rozhodčího byl vskutku drsný. Na konci zápasu Midtjylland – Slavia nechal na pokyn italského videorozhodčího opakovat pokutový kop, který napodruhé dánský tým proměnil a zajistil si tak postup do milionářské Champions league.
Europoslanec Vondra to komentoval způsobem, který nemá na této úrovni obdoby. Věřím, že Vondra je náruživý fotbalový fanoušek. To je v pořádku. Neudržel emoce. V pořádku, za dané situace se není čemu divit. Taky jsem byl nervózní jako pes. Co je nicméně k nevíře, že se neovládl, a tuto svou frustraci musel veřejně ventilovat na sociálních sítích. Prohlásit o nějakém národě, že nestojí za nic (jemně řečeno), protože jeden z jeho občanů udělal něco, co se mi nelíbí, znamená posunutí naší politické kultury někam, kam se to dosud nepovedlo ani těm největším přeborníkům v tomto oboru, a že jich máme požehnaně.
Nyní koukám, že Alexandr Vondra se odmítá omluvit, neboť fanouškové ho jistě pochopí. No, fanouškové ho možná pochopí, podobných výroků jistě zaznělo v českých hospodách nepočítaně. Nicméně to nic nemění na tom, že udělal fatální politickou chybu, za kterou se dříve či později stejně bude kát.
Tohle zevšeobecňování, paušalizace, generalizování je strašně nebezpečná věc, právě proto, že je tak svůdné, neboť nenutí k hlubšímu zamyšlení. Alexandr Vondra do toho spadl v emocích, dejme tomu. Jiní političtí matadoři s tím však pracují s chladnou hlavou, cíleně, neboť tuší o jak mocný nástroj se jedná. Je to hlavní způsob jejich politické agendy. Způsob jedovatý, neboť jeho aplikací ničí nejen sami sebe, nýbrž i sociální a politickou atmosféru své země.
Konzervativní politik by si měl na podobné věci dávat setsakramentský pozor.
