Kauza Kúdela je v mnohém poučná. Znovu, po tisící nám před zraky staví prostou skutečnost. Síle lidské myšlenky nic neodolá, slovo je tím nejmocnějším nástrojem, který má člověk k dispozici.
To, co se přesně odehrálo mezi Kúdelou a Kamarou, se nikdy s naprostou jistotou nedovíme. Ani tehdy, pokud by se Ondřej Kúdela přiznal, neboť nikdy nelze vyloučit možnost lži. Stejně tak nikdy nemáme 100% jistotu, že určitý soud rozhodl dobře o vině pachatele. Ještě nikdy se v celých lidských dějinách nestalo, aby nějaká soudní instance rozhodovala o vině či nevině obžalovaného. Soudce vždy rozhoduje pouze o vlastním přesvědčení týkající se viny nebo neviny. Ale přesvědčení soudce a skutečnost nemusí být jedno a totéž. 100% vědění vyplývající ze zkušenosti s danou věcí má vždy jen pachatel a oběť.
Neznamená to ovšem, že bychom v tomto případě nevěděli vůbec nic. Víme s naprostou jistotou, že kdyby Kúdela řekl hráči tmavé pleti to, co tvrdí, pak by si nemusel zakrývat ústa a šeptat mu to do ucha. Stačilo by to na něj zařvat, a dostal by žlutou kartu, přinejhorším.
V současné chvíli je už vlastně lhostejné, co mu Ondřej pošeptal. Je jasné, že to bylo něco nedobrého. Pár nepěkných slov. A co způsobilo oněch pár slov? Tisíce lidí prožívá silné negativní emoce, vášně planou na obou stranách, do situace se zapojují politické síly, zejména takové, které na rozdmýchávání temných emocí mají postaveno celé své politické působení. Jedna nepatrná jiskra vypuštěná z neopatrných úst zažehává požár nevídaného rozsahu.
Když energie hněvu a zášti překoná určitou kritickou hranici, pak dochází na fyzické násilí. Lidé se začnou pobíjet a bude jim zcela lhostejné, že na počátku byla jedna pitomá hádka dvou mladých kluků. Takto se rodí konflikt, tak se rodí každý svár, který se kdy odehrál v historii země. Na začátku je pokaždé nemoudře volené slovo, jež vedlo k emocionálnímu výbuchu a následné eskalaci násilí.
Pokud je někdo přesvědčen, že 6 miliónů Židů v průběhu 2. světové války zabil plyn cyklón B, hluboce se mýlí. Ne plyn, nýbrž temné, vášnivé, demagogické a manipulující slovo je tou silou, která zničila nepředstavitelné množství lidských životů. Je-li slovo nabito mocnou energií strachu a nenávisti, přenáší se tato energie na posluchače. Z nich se posléze stává nástroj politického vítězství, v horším případě nástroj válečné hrůzy a destrukce. Všichni manipulátoři minulosti i současnosti jsou si této zásady dobře vědomi a hojně s ní pracují.
Křesťané, a nejen oni, věří, že svět povstal díky působení a proměně Božského Slova. Slovo je počátkem veškeré skutečnosti, odtud pramení jeho kolosální moc i v oblasti ničení a zkázy. Tak, jako disponuje Boží Slovo kreativní mocí ve vztahu k celému stvoření, úplně stejnou silou je nadáno i lidské slovo ve vztahu k lidem v jeho okolí.
Nejprve je dům v hlavě architekta, až potom se začne stavět. Dílo ruky přichází na řadu až jako poslední. Myšlenka vždy předchází ději ve hmotném světě. Slovo rozvrhuje plán, ruka jej uskutečňuje.
Slovo může velmi rychle zničit to, co se budovalo léta. Může ale také vystavět mosty tam, kde se to zdálo dosud jako nemožná věc. Čím je lidská myšlenka naplněna, to předává dál.
Prosím, zklidněme víření našich myslí i srdcí. Ještě je čas.
