Vládce starověké Lýdie Kroisos váhal, zda má napadnout sousední Perskou říši. Obrátil se proto se žádostí o radu na autoritu nejvyšší – slavnou věštírnu v Delfách.
Roku 550 př. Kr. dobyl perský král Kýros II. Médii a zajistil si i další územní zisky. Od té chvíle se Lýd Kroisos cítil ohrožen vzrůstající mocí sousední Perské říše. Za účelem posílení vlastní pozice si zajistil mocné spojence: řeckou Spartu, babylónského krále Nabonaida i egyptského vládce Amasise. Přesto tušil, že případný útok na sousední zemi nemusí pro něho dopadnout dobře. Rozhodl se tudíž zeptat samotného Apollóna, zda má zahájit tuto ambiciózní kampaň. Delfská věštírna mu dala dvojznačnou odpověď:
Překročíš-li (řeku) Halys, zničíš velikou říši.
Král Kroisos pochopil věštbu ve smyslu jemu lichotivém, jako pobídku k válečnému tažení, a roku 547 př. Kr. překročil hraniční řeku Halys a vpadl do sousední Kappadokie. Dobyl a zničil metropoli Ptérii a obyvatele prodal do otroctví. Tím však jeho válečné úspěchy skončily. Nakonec celá válka vedla k pádu Lýdské říše. Hlavní město Sardy bylo dobyto a Kroisos byl zajat (možná skončil dokonce na hranici).
Napadnout či nenapadnout Ukrajinu bylo těžkým rozhodnutím i pro Vladimíra Putina. Rozhodl se pro riskantní akci, avšak nedocenil sílu a odhodlanost ukrajinského lidu bránit svou vlast. Nedocenil vůli západního společenství pomoci materiálně a vojensky těžce zkoušené zemi. Špatně odhadl schopnosti a možnosti svých armád. Jedinou věc odhadl správně, a sice, že Severoatlantická aliance se bude obávat přímé konfrontace s Ruskou federací.
Nyní, více než měsíc od zahájení této strašné války, je jasná jediná věc. Idea bleskové speciální operace zkrachovala, Rusko je nuceno nacházet stále krkolomnější tvrzení pro obhajobu svého počínání, aby před svými obyvateli udrželo zdání věrohodnosti a potřebnosti svých kroků. Každým dnem války zahání Putin svou zemi do stále větší izolace od svobodného světa. Mnoho budoucích generací bude nahlížet na ruský živel jako na militantního agresora s anachronickým myšlením úzkoprsého imperiálního nacionalismu.
Zničí-li Vladimir Vladimirovič svou říši podobně jako Kroisos, zatím nevíme. Možná je to jen přání otcem myšlenky. Nicméně, má-li jednou svět hledět na Rusko jako na důstojnou zemi, která je dobrým a spolehlivým partnerem, není skutečně jiné cesty vpřed než kolaps tohoto zastaralého autokratického systému, který nesmírné přírodní zdroje Ruska rozděluje podle velmi pochybného klíče. Oligarchie tohoto typu nenachází v příštím světovém společenství prostor pro seberealizaci.
V tomto smyslu by Vladimír Putin byl svého druhu zachráncem Ruska. Vládcem, který přivodil pád mocné říše, a tím jí umožnil znovuzrození do svobodnějšího a důstojnějšího života. I pro Rusko existuje cesta ke zdravému naplnění lidských materiálních i duchovních potřeb. Rusko není prokleté, jen jeho pouť za vlastní budoucností je poněkud podobná jízdě na horské dráze.
V tuto chvíli jsou milióny ruských duší nuceny řešit těžké dilema, zda setrvat v nezdravě konzervativních nacionálních pozicích a ulehčit si tak situaci, nebo zvednout hlavu a vyrazit do boje za příští podobu Ruska. Každé takové rozhodování je vždy náročnou zkouškou mezi zdánlivým bezpečím strachu, a možností otevření se novým impulsům doby.
Bez odvahy a ochoty k oběti se málokdy narodí cokoli zdravého a dlouhodobě prosperujícího.
Držme Rusku palce ať z tohoto zápasu o vlastní duši vyjde nepokořené, ať z něj vyjde jako vítěz, který má před sebou dobrou budoucnost.
Zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Krösus
