Ing. Vladimír Pikora, Ph.D., hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group, se v článku pro České noviny rozhorlil nad možností, že by o případném přijetí Eura mohla rozhodnout vláda proti vůli většiny lidí v ČR
„Pokud vláda prosadí přijetí eura, ptám se, koho vlastně zastupuje? Proč se u nás stále prosazují názory menšiny? Proč ODS spí? Já už nechci, aby vládla menšina“, volá pateticky Pikora.
Nevím, jestli má Pikora pravdu, když tvrdí, že „drtivá většina Čechů Euro nechce“, co ale vím jistě, je to, že přijetí či nepřijetí společné evropské měny je záležitost mimořádně odborná a komplexní, na níž nelze nahlížet pouze prizmatem účetních ekonomických přínosů a nákladů. Krom ekonomického pohledu je nutno brát v potaz bezpečnostní a politické důsledky tohoto kroku. A ty mohou hrát zásadní roli. Přijme-li ČR Euro, bude manévrovací prostor národně-socialistických a izolacionistických sil významně zúžen. To ony dobře vědí, proto tolik křiku a tolik strachu. V případě přístupu k eurozóně budou snahy o vytrhnutí ČR z euroatlantického prostoru a z náruče svobodných demokracií výrazně komplikovanější. Nostalgické pohledy zpátky na východ budou zbaveny reálných obrysů uskutečnění.
Pikora je přesvědčen, že o tak komplikované věci má rozhodnout „většina“. Ten požadavek je sám o sobě absurdní. Většina nemůže rozhodovat o ryze odborných věcech. Půjde-li pan Pikora na operaci srdce nebo bude-li potřebovat obložit koupelnu, rozhodně dá přednost dobrému kardiochirurgovi či šikovnému obkladači. Nějaké řeči o většině jej nebudou zajímat. A tak je to se vším. Vždy musí rozhodovat odbornost a kompetence, bez ohledu na to, jedná-li se o stavbu dálnice nebo hubení přemnožené zvěře.
„Většina“ by neměla rozhodovat ani o citlivých morálních otázkách. Tyto věci jsou ještě náročnější z hlediska erudice než odborné problémy v běžném slova smyslu. Eutanázie, trest smrti či interrupce jsou fenomény, jež dalece překračují možnosti nejen „většiny“, ale též drtivé většiny politické elity. Ideálně by o těchto věcech měly rozhodovat osobnosti s nejkvalitnějším humanitním vzděláním a celoživotní zkušeností v sociální oblasti.
Je tedy většina skutečně tak bezmocná? Není. V zastupitelské demokracii rozhoduje o své politické reprezentaci na všech úrovních od těch obecních až po tu vládní. Znamená to, namítnete, že volič má jen právo jednou za čtyři roky přijít k volbám, a jinak držet pusu a krok? Nikoli, sezná-li většina, že se ve své volbě „spletla“, může vyjít do ulic a prostřednictvím nátlakových akcí si vynutit korekci svého rozhodnutí v mimořádných volbách. Tím si ovšem nijak nepomůže, protože vždy bude její rozhodnutí odrazem aktuálního mravního a intelektuálního stavu většinového voliče. Nikdo nemůže překročit svůj stín, ani takzvaná většina ne.
Dá se tedy tvrdit, že většina rozhoduje nekompetentně? Nikoli nutně, neboť musíme uvážit, že většinový postoj má potenciál eliminovat veškeré extrémy. Na jednu stranu obvykle nepustí k moci nejkřiklavější případy ohrožující demokracii, na straně druhé vylučuje ze společenského dění nejrozumnější a nejkompetentnější názory, s nimiž se neslučuje. Dalším nezanedbatelným faktorem je skutečnost, že populističtí politikové často tlačí většinu do určitých krajních pozic, které z mnoha důvodů vyhovují jim samotným, lidem již méně. Což v praxi znamená, že výsledek rozhodování většiny může být ještě horší než očekávaný „mainstream“.
Závěrem je třeba znovu podtrhnout, že kromě voleb (a některých výjimek jako třeba obecní referenda) by většina v demokratické společnosti neměla rozhodovat vůbec o ničem, neboť se jí nedostává dostatečné erudice. O všech záležitostech by měli rozhodovat lidé, kteří věci rozumí a jsou obeznámeni s danou problematikou. I tak to automaticky neznamená, že výsledek bude vždy kvalitní. Ovšem pravděpodobnost dobrého vyústění je mnohem vyšší než v případě neodborných postojů, jež bývají často vedeny více emocemi než rozumem.
Poslední slovo má mít vždy elita, bez ohledu na to, jde-li o dílenského mistra, šéfkuchaře nebo premiéra.
Zdroj: https://www.ceskenoviny.cz/tiskove/zpravy/komedie-ods-tanci-na-hrane-sve-zrady-kdyz-jasne-neodmitne-euro/2446045
