Odcházení pána lži

Celá planeta sledovala a sleduje v přímém přenosu nedůstojné chování amerického prezidenta, jehož lidská nezralost se pod tlakem okolností projevila až s ohromující otevřeností.

Jsou to vpravdě historické volby. Ještě za sto let se o nich v Americe bude mluvit jako o volbách, v nichž byla v sázce samotná demokratická povaha Spojených států. Donald Trump dokázal během pouhých čtyř let významně rozkolísat a rozjitřit sociální a politickou atmosféru své země. Dokázal brutálním způsobem rozštěpit americkou společnost, tu společnost, jež je na rozdělení v běžném smyslu slova navyklá, vždyť každé čtyři roky dochází v souvislosti s prezidentskou volbou k její nemalé polarizaci.

Není jisté, že by podobnou intenzitu vnitřního pnutí zvládly USA další čtyři roky. Pokud jde o zahraniční politiku, lze předpokládat, že Trumpova útočná a bezohledná forma politického aktivismu by vedla k vyhrocení napětí v různých částech světa. Vztah USA s komunistickou Čínou by byl zatížen do té míry, že riziko horkého konfliktu by přesáhlo únosnou mez.  

Není to tak dávno, kdy Republikáni byly stranou konzervativních hodnot. Co z těchto hodnot zbylo po čtyřletém působení Donalda Trumpa?

Úcta k lidskému životu od početí až ke smrti? Přísná potratová politika? Ano, to je konzervativní hodnota.

Vypjatý nacionalismus? Nikoli, tato věc nemá s konzervatismem nic společného, jde o národně socialistický politický prvek, čili o element vycházející ze skupinové identity, jež ve svém důsledku potírá svobodu a důstojnost jednotlivce. Nic na tom nemění skutečnost, že nejeden národovecký populista prohlašuje sám sebe za konzervativního politika.

Vyvolávání strachu z imigrantů v zemi, kde krom pár indiánů je každý přistěhovalcem nebo potomkem přistěhovalců? Ne, to není konzervativní hodnota, je to jen účinná, staletími prověřená forma hrubého populismu, založená na probouzení strachu „z těch druhých“.

Zdůrazňování práva na držení zbraně? Jedná se o konzervativní hodnotu pouze v tom smyslu, že jde o důležitou tradici pro Američany. Ve skutečnosti zde vidíme ultraliberální politický postoj, jehož jakékoli konzervativní zpřísnění je odmítáno odkazem na Druhý dodatek Ústavy USA, ve které je toto právo ukotveno. K tomu je třeba podotknout, že i konzervativní člověk, je-li rozumný, vnímá, že to, co bylo dobré v roce 1791, nemusí být dobré v roce 2020.

Odmítání ekologické odpovědnosti? Jak se to vezme. Dříve platilo, že ekologický aktivista byl něco jako meloun. Na povrchu zelený, uvnitř rudý. Dnes je jiná situace, environmentální agenda se stala nedílnou součástí konzervativních stran, neboť odpovědnost jako jednu ze základních konzervativních vlastností je nutno aplikovat nejen na člověka, ale i na zvířata a celou planetu.

Odmítání vědeckých a společenských elit, útoky na svobodná média, latentní rasismus?  Ne, to nejsou konzervativní hodnoty, pouze laciný levičácký populismus.

Nevím, ale mám pocit, že Republikánská strana se bude z tohoto záchvěvu vzpamatovávat po desetiletí. Může si to sama. Tato Velká stará strana instalovala do funkce prezidenta USA člověka intelektuálně a mravně oslabeného, jenž je vším, jen ne konzervativním politikem. Hlavním viníkem není Donald Trump, nýbrž lidé, kteří jej nominovali, instalovali a udržovali ve funkci. Pokud se chce Republican Party vydat na cestu vnitřní obrody, první krok, jež musí podstoupit, je zbavit se pana Trumpa. I to bude pro ni tvrdým oříškem, svár uvnitř této strany bude enormní, nicméně nelze jinak, každá katarze bolí.

Bude-li výsledkem tohoto čtyřletého extempore s panem Trumpem uvědomění, že konzervativní hodnoty jako úcta k životu, čest, spravedlnost, řád práva, svoboda a důstojnost jednotlivce stojí výše než okamžitá politická moc, pak to stálo za to, a Grand Old Party bude opět onou důvěryhodnou silou na americkém politickém nebi.