Ochrana přírody – hluboce konzervativní téma

Ten výkřik zraněného dítěte skutečně otřásl planetou. Ta švédská dívka se nestala jen symbolem zelenějšího života, skrze ni promluvila samotná duše churavějící Země.

Za nejdůležitější vlastnost považovali staří zbožnost. Tu vnímali jako posvátnou úctu před tím, co nás přesahuje. Za pomoci intuice cítili dokonalý model sounáležitosti božství, člověka a přírody. Díky své otevřenosti byli schopni prožívat úžas nad zázrakem stvoření. Vše je plné bohů, říkával Thalés. Pramen, strom, moře i slunce – všechno bylo úchvatné a tajemné, neboť bylo projevem hlubší neviditelné skutečnosti. Své životní prostředí nevnímali jako pouhý povrch.

My lidé jsme spjatí se Zemí mnohem více, než tušíme. Propůjčuje nám kus sebe sama, naše fyzické tělo. To ale není zdaleka vše. Zeměkoule není pouhým kusem kamene letícího vesmírem. Je živou bytostí, která kromě svého fyzického těla má také tělo éterné, jež vytváří svět rostlin, dále tělo emocionální, jehož součástí je svět zvířat, a také tělo mentální, spojené s působením člověka. Všechna tato sférická energetická těla mají společný střed, přičemž vždy to vyšší obsahuje v sobě všechna nižší těla. Pokud jde o nás lidi, matka Země nám neposkytuje jen tělo fyzické, ale během naší pozemské mise nám dává k dispozici i svá vyšší energetická těla. To znamená, že i člověk má éterné tělo pro potřeby růstu, rozmnožování a regulace biologických dějů. Má také tělo emocionální, prostřednictvím něhož prožíváme city. A jako jediné vtělené bytosti na zemi má také tělo mentální, díky němuž myslíme a jsme schopni uvědomovat si sebe sama. Všechna těla pozemského plánu navracíme po tzv. smrti matce Zemi, přičemž tato těla se uvolní do své příslušné energetické roviny. Člověk však je mnohem více než pozemská těla, rozhodně není třeba se obávat, že odložení těchto čtyř těl znamená jakýsi naprostý konec. Mnohem spíše se tento děj podobá situaci, kdy přejdeme z jedné místnosti do druhé, přičemž dříve než překročíme práh do druhé místnosti, tak si sundáme kabát. Není třeba se bát konce, ani toho, že se rozplynete v jakémsi oceánu bytí. Vaše mysl bude fungovat dál, se všemi pozitivními postoji, i se všemi předsudky.

Ten výkřik zraněného dítěte otřásl planetou. Přišel ve chvíli, kdy jsme se dostali skutečně na určitou křižovatku, kdy je třeba jednat. Paradoxní na tom je, že své materiální vědomí, naše menší já, jsme v sobectví a nevědomosti nasměrovali proti té, která nám toto ego propůjčila. Proti naší drahé matce Zemi. Je to podobné, jako kdyby nám naše tělesná maminka dala jehlu na spravení kalhot, a my jsme ji namísto díků touto jehlou popíchali. Je třeba jasně říci, že lidstvo se po mnohá desetiletí chová ke své planetě bez náležité úcty a pokory. Bez lásky. Jako bychom na čas ztratili ten starý postoj úžasu a vděčnosti za dar pobývání na této zemi. Ale v člověku přebývá božská hvězda, naše pravé já, a proto věřím, že tento stav jsme schopni změnit.

Chtěl bych vyzvat ty, kteří si uvědomují své sepětí se zemí, i ty, kteří na to trochu pozapomněli, aby byli hluboce ekologičtí a vnímaví pro potřeby planety. Každá maličkost se počítá, od třídění odpadu po šetření vodou. Na druhou stranu není třeba si vyčítat, pokud občas letíte letadlem za prací či na dovolenou. Technologický pokrok je úžasná věc a je součástí celistvé evoluce vědomí. Nebagatelizujme ho. Není nutné být vděčný pouze za hrstku sóje, stejná vděčnost náleží i automatické pračce, díky níž máme možnost a čas věnovat se kupříkladu environmentální tématice. Vše je propojené. Naši úctu a vděčnost si zaslouží jak věci přírodní, tak výtvory lidského umu. Nicméně vzhledem k tomu, že lidské pozemské já je součástí kolektivního vědomí matky Země, pak dojdeme k tomu, že i naše materiální výdobytky jsou v konečném důsledku darem této planety.

Závěrem bych chtěl říci mladým lidem se zápalem a horlivostí v srdci, aby nesoudili unáhleně generace svých rodičů a prarodičů. Já vím, nechápou vás, všechno zlehčují, relativizují, vysmívají se vašim ušlechtilým cílům, natruc budou dělat to, co je nejméně ekologické. Mějte porozumění. Za tím vším je prostý strach. Mají zajeté koleje svého života, a každá vnitřní změna bolí, je nepříjemná, a člověk reaguje obrannými mechanismy. Obvykle tím, že sám začne útočit. Uvědomte si, že záchrana planety je především výzva pro vás mladé. Ano, je to úžasná výzva, ale při vědomí toho, že každá generace má své vlastní výzvy, jež jsou často spojené s tak těžkými zkouškami jako je bída, tyranský režim nebo válka, uchovejte si pokoru a vnitřní sílu. A zejména si dávejte pozor na to, abyste se vědomě či podvědomě nepovažovali na základě své ekologické zodpovědnosti za „lepší“ lidi.

Všichni kráčíme na cestě uzdravení a zdokonalení. Nicméně je nutno zdůraznit, že neexistují dva lidé, kteří by ve smyslu spirituálního rozvoje na tom byli úplně stejně. Každý je jinak vnitřně pokročilý a má za sebou různé penzum zkušeností a duchovní práce. To ale vůbec neznamená, že ten, kdo je dále, je v nějakém smyslu „lepší“. To je stejně absurdní představa, jako to, že žák páté třídy je lepší než ten ve třetí.

Lidé nejsou horší a lepší, jsou jen tací, kteří více pozapomněli na sebe sama a na svůj božský původ. Cesta vzhůru k plnějšímu životu je ale otevřena pro všechny stejně.