23 let - tak dlouho trvaly politické dozvuky nemravného mocenského paktu, který svého času uzavřeli pánové Václav Klaus a Miloš Zeman.
Měla to být smlouva tak trochu „na věčné časy“. Rozdělíme si moc v této zemi, a tu a tam si prohodíme vládní a opoziční role.
My starší si dobře pamatujeme na ony volby roku 1998, na Klausovu „mobilizaci“ před socialistickým nebezpečím, která vyústila do následného podepsání tzv. opoziční smlouvy s tím subjektem, proti kterému byla ona silná mobilizační kampaň vedena. Václav Klaus pak tisíckrát opakoval tézi o tom, že jiná možnost tehdy nebyla. Byla. Stačilo třeba odejít ze sálu a nechat sociální demokracii prohlasovat důvěru své vládě.
Duch tohoto mocenského sepětí včerejší volbou vybledl a odchází. To, co se včera odehrálo u volebních uren, bude mít dalekosáhlé důsledky na politický a sociální život v České republice. Je naděje, že pozvolna bude překonána extrémní rozpolcenost tohoto národa, že síly, hlásající ideologii boje a napětí budou ze záře reflektorů zatlačeny na periferii politického života.
Současný prezident nebude zapsán zlatým písmem v historické knize této země. Dělal to nejhorší, co politik může dělat. Kvůli vidině politického úspěchu zaséval svár a strach do duší lidí, tlačil lidské vědomí do dualitního postoje my (dobří) – oni (ti nedobří). Sál politickou energii z uvolňování negace a chladného pragmatismu. Ublížil mnoha lidem. Za všechny jmenujme takřka devadesátiletého pana Bradyho, který přiletěl z Kanady, aby převzal státní vyznamenání z rukou prezidenta republiky. Jak to dopadlo, dobře víme.
Přesto i Miloš Zeman je člověk, v němž dlí božské světlo. V současných hodinách prožívá těžké chvíle, více než kdykoli jindy potřebuje zažít sílu lásky, něhy a soucitu. Věřím, že má kolem sebe své bližní, kteří mu ji poskytnou. Každý člověk má právo na soucit, i ten, který se nám jeví ve zcela nepříznivém světle. Prezident, stejně jako každý z nás, bude muset jednou splatit své dluhy. Vesmírná bohyně Spravedlnosti Díké je v tomto smyslu nesmlouvavá. Nicméně, a to je velikou útěchou lidského údělu, vždy tou nejvyšší instancí byla, je a bude síla Božské Milosti.
Tyto volby přinesly skutečnou revoluci do českých luhů a hájů. Nejen v oblasti politické a sociální, ale i duchovní. Petr Fiala by měl být pověřen sestavením vlády. Vše ostatní by byla pouze křečovitá snaha zabránit průběhu věcí, se kterými se nedokážeme ztotožnit. Opoziční síly zvítězily a mají plné právo převzít odpovědnost za tuto zemi do svých rukou.
Přeji jim hodně štěstí a zdaru.
