Sám pojem budí v mnoha lidech obavy a nepříjemné pocity. Čím je to způsobeno? Jde pouze o jakési modernistické šílenství, nebo se jedná o přirozený pohyb sjednocujícího se lidstva?
Hned na úvod je třeba říci, že otázka po tom, zda je multikulturalismus prospěšný či škodlivý, zda jej podporovat či zatracovat, je v našich podmínkách poněkud anachronická, prostě passé. Důvod je prostý - Evropa je multikulturní po mnohá staletí, přičemž v posledních desetiletích se tento fenomén pouze urychluje. Dnešní Evropa je domovem jak křesťanů a nevěřících, tak židů, muslimů, budhistů i stoupenců jiných náboženských směrů. Žijí zde lidé všech ras a barev pleti. Je domovem milovníků klasické hudby, stejně jako vyznavačů heavy metalu. Na stejném prostoru žijí lidé preferující maso i vegetariáni, kuřáci a nekuřáci, alkoholici a abstinenti. Někteří z nás chodí na fotbal nebo do hospody, jiní tráví večery u televize. Někdo nedá dopustit na život ve městě, dalšího bys z venkova nedostal ani párem volů. Každý je jiný, ale jednu věc mají všichni společnou – je jim dána svobodná vůle jak naložit se svým životem.
Je na tom něco špatného?
Lidé, kteří brojí proti myšlence multikulturního soužití, se obvykle obávají o ztrátu vlastní identity, mají pocit, že jim někdo „z venku“ chce vzít něco, co je jim drahé. Že všechno na světě ztrácí svůj smysl a řád, že se věci rozmělňují, relativizují, vše se jakoby zrychluje, staré pravdy se hroutí a toho nového je tolik, že se z toho člověku točí hlava a ztrácí půdu pod nohama...
Projevovat strach z jiného je součástí lidské přirozenosti. Nicméně je dobré pustit do tohoto postoje trochu srdce a rozumu. Srdce napoví, že ačkoli se v mnohém lišíme, koneckonců jsme všichni lidé z masa a kostí. Rozum pak upozorní na to, že opačná představa, tedy monokulturní společnost, nevypadá vůbec dobře. Zapálený bojovník proti multikulturalismu si to obvykle neuvědomuje, ale jednobarevná sociální struktura je něčím, v čem by rozhodně žít nechtěl. Rozmanitost náboženství? Nikoli, všichni musí být přesvědčenými ateisty nebo třeba křesťany. Barva pleti musí být bílá, cizince nebrat, nezdravé věci jako alkohol, drogy či kouření je třeba vymýtit. Pokud jde o myšlení lidí, tady je synchronicita mimořádně důležitá. Stát určí, jak je třeba správně chápat svět. Dřív se tomu říkalo třeba materialistický světový názor.
Ano, jakkoli to může pro někoho znít překvapivě, monokulturní společnost může zavést jen totalitní systém. Nebo přesněji, může se pokusit. A on se o to pokouší, co mu síly stačí. Dokonce je to pro něj ta nejdůležitější činnost, která mu pomáhá udržovat status quo. Jakýkoli náznak svobodného myšlení pociťuje jako ohrožení. Tak třeba tzv. vědečtí ateisté byli skálopevně přesvědčeni, že Bůh neexistuje, protože to odporuje jejich vědeckému světovému názoru. Nicméně nejkvalitnější práci v oblasti potírání kulturní rozmanitosti odvedli nacionální socialisté 3. říše. Ti to vzali vskutku z gruntu a načisto. Kdo se vzepřel, byl zlikvidován. A mnozí se ani vzpírat nemuseli, měli jen tu smůlu, že byli jiní. Kam se na ně dnešní bojovníci za národní čistotu hrabou. Ovšem nenechme se mýlit. Historie se neustále opakuje, dokud se člověk nepoučí. A každá velká hrůza začíná malou averzí, výsměchem či pohrdáním. Skutečnou příčinou je vždy strach a nevědomost.
Multikulturalismus neznamená potírání rozdílů. Vůbec nejde o to, aby byli všichni stejní. Rozdíly mezi lidmi i národy zde nejsou proto, aby byly zdrojem válek a napětí. Jsou zde proto, aby se lidé navzájem obohacovali a učili se vnímat jinakost. Jakékoli glajchšaltování by nepřineslo nic dobrého. Každá nová zkušenost rozšiřuje obzor a umožňuje pracovat s vlastními slabinami a předsudky. Takto se rozvíjí člověk i lidstvo.
Dnešní svět je převážně multikulturní, až na výjimky jako je třeba Čína, kde jsou silné monokulturní tendence (vláda jedné strany) a extrémní monokulturní prostředí je pak KLDR. Multikulturní společnost ovšem vyžaduje toleranci, vzájemnou úctu a dodržování zákonů.
Je třeba se bát monokulturalismu, vlády jedné kultury, jedné myšlenky, která je vždy spojena s terorem a násilím. Nikoli multikulturalismu, kulturní a názorové různorodosti.
