To, co učinil předseda českého Senátu, je neomluvitelné. Svého času hanebný čin ministra kultury Hermana byl ve srovnání s touto provokací šálkem zředěného lipového čaje.
18. říjen LP 2016 se zapsal zlatým písmem do historie naší země. Toho dne spatřilo světlo světa silné Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů jako chrabrá odezva na bezprecedentní útok na naši křehkou demokracii. Zcela neznámý a zřejmě nikým nevolený ministr kultury Daniel Herman přijal onoho dne v Nostickém paláci jakéhosi separatistického mnicha, přičemž očividně opomenul požádat Čínu či Hrad (nejlépe obé) o svolení. Za tuto nestoudnost byl zcela po právu odměněn – jeho takřka 90ti letý strýc, Jiří Brady, jenž jel přes půlku světa, aby z rukou prezidenta obdržel státní vyznamenání, se nakonec dozvěděl, že žádný metál nebude. Inu, kdo seje vítr, sklízí bouři, že. Naneštěstí do hry vstoupil mladý premiér Sobotka, jenž udělil panu Bradymu vyznamenání předsedy vlády. Tímto gestem nám tento signatář dopisu čtyř poněkud zkomplikoval situaci, neb měkkost není v tomto případě rozhodně na místě!
Nicméně zpět k současnosti. Předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil navštívil Taiwan! Neskutečné! A opět – máme to tu zase, jakýsi nicotný lokální politik odněkud z Telče nebo odkud, si hraje na vlastním písečku, a bez souhlasu Číny a Hradu vypraví na Taiwan rovnou celé letadlo. Řekněme si na rovinu, že tohle je zcela jiná káva než když Daniel Herman přijal Jeho Svatost, 14. tibetského dalajlámu v Praze. To byl vskutku jen slabý odvar. Vždyť i Svatý otec Jan Pavel II. poskytl audienci tomuto prakticky neznámému nositeli Nobelovy ceny hned šestkrát.
Pan Miloš Vystrčil a jeho pohůnkové dali jednoznačně přednost svému zviditelnění před zájmy republiky. To je nutno konstatovat. To je vážná věc. Jako jediné možné řešení se v této chvíli jeví nutnost sepsání Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů II. Určitou nesnází by snad mohlo být, že dokument by měl podepsat i Vystrčil, jako druhý nejvyšší ústavní činitel země. Jakkoli se o nás Češích říká, že jsme tak trošku Švejkové, tohle by zřejmě bylo i na naše poměry přetažené za vlasy. Ne, pan Vystrčil takový dokument zřejmě nepodepíše. Co ale s tím, vždyť prohlášení čtyř se třemi podpisy vypadá poněkud nezvykle.
Prekérní situaci by mohl zachránit ctihodný místopředseda Poslanecké sněmovny pan JUDr. Vojtěch Filip. Vím, nějaký škarohlíd by mohl namítnout, že kovaný komunista by vůbec neměl sedět v parlamentě, nota bene ve vedoucí funkci. Na to mu odpovím, že v Německu mají taky místopředsedu Bundestagu člena NSDAP. Že to je ptákovina? No dobře, ale určitě moderní NSDAP zasedá v německém parlamentu. Zase ptákovina? Tak moment, tady něco nehraje. Nejsou-li národní socialisti v Bundestagu, a voliče by jistě měli, znamená to jediné, někdo je musel zakázat, a to je, vážení přátelé, neuvěřitelný útok na svobodu slova. Nechce se mi tomu věřit, to je úder do samotného srdce demokracie. Volič nemá právo vlastní volby, to je tedy konec. To my jsme jinačí kabrňáci! Kam se na nás hrabe lstivý Odysseus. Pravda, napíšeme si do Trestního zákoníku, § 405: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Ale že bychom někomu něco zakazovali? To ani náhodou.
Takže pan Filip se jeví jako adekvátní náhrada. Pokud jde o formulaci textu, nebude s tím větší problém, neboť lze použít fráze z Prohlášení čtyř I, např.: „osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky“. Ano, naším oficiálním postojem je tzv. politika jedné Číny. To je základ, tak to má být. Nemíníme popřávat sluchu šťouralům, kteří budou blábolit něco v tom smyslu, že územní celistvost a integrita státu je výsostně vnitřní záležitostí každého státu. Čína nicméně vyžaduje na všech zemích, s nimiž má diplomatické vazby, aby uznávali politiku jedné Číny. Jinými slovy, a to je poněkud zvláštní, Čína hrubou silou nutí své partnery, aby se vměšovali do jejích vnitřních záležitostí. Trochu nezvyklé, ale každý jsme nějaký, že.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Prohlášení_čtyř
