Arcibiskup z Toulouse Robert Le Gall v pátek v souvislosti s karikaturami proroka prohlásil, že svoboda projevu má své hranice. Vysloužil si kritiku levicových sil a možná celé Francie.
Francie se vzpamatovává ze dvou teroristických útoků v posledních několika dnech. Vraždili, jako již obvykle, muslimští fanatici. V srdci žár plamenné odplaty za urážku proroka, v mysli temnota.
Do této rozjitřené atmosféry vstoupil nejvyšší představitel katolíků v Toulouse prohlášením, že „svoboda slova má hranice a že z náboženství se nesmí dělat legrace, protože pak jsou z toho takovéto následky“. „Je třeba to mírnit, protože ty karikatury nemíří jenom na muslimy, ale také na křesťanskou víru, a jejich použití při výuce ve škole přilévá oleje do ohně“.
Jakkoli je toto prohlášení kostrbaté, neboť z některých aspektů náboženství si jistě lze dělat legraci, v jádru je pravdivé. Již guru dnešních libertariánů a volnomyšlenkářů John Stuart Mill napsal roku 1859 ve své slavné eseji O svobodě, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Jednoduchá, prostá věta, kterou nicméně liberálové neradi slyší.
Sám Mill považoval lidskou svobodu za nejvyšší hodnotu.
Svoboda je jistě vysoká hodnota, zejména tehdy, je-li chápána v jejím skutečném významu, čili nejen v tom smyslu, že si mohu dělat a říkat, co chci, bez ohledu na druhého, ale především v tom smyslu, že vskutku svobodným budu jen tehdy, nebudu-li otrokem vlastních slabostí.
Vyšší hodnotou nežli svoboda je ovšem lidská důstojnost. A to z prostého důvodu. Kdykoli je někde ve světě pošlapávána svoboda člověka, pak se zároveň jedná o útok na jeho důstojnost. Opačně to ovšem neplatí, neboť existují případy ponížení lidské důstojnosti, jež nejsou přímým důsledkem omezení naší svobody. Například tehdy, chovám-li se svobodně, ale nedůstojně. Příkladem může být politik, který lže. On narušuje svou lidskou důstojnost, aniž by se někdo třetí dotýkal jeho svobody.
Pokud jde o tolik diskutované karikatury proroka, je nutno říci, že na světě je mnoho lidí, kteří chápou takový způsob humoru jako přímý útok nejen na jejich svobodu náboženského vyznání, ale jako napadení něčeho, co je jim drahé a svaté. Něčeho, co spoluvytváří samu podstatu jejich bytosti. Tyto karikatury jim ubližují. Toho jsou si samozřejmě dobře vědomi i jejich tvůrci v Charlie Hebdo i jinde, jinak by je neotiskovali, to by nemělo žádnou šťávu. Nicméně, a to je zásadní, ve chvíli, kdy dělám něco vědomě s tím, že to ublíží druhému člověku, překračuji právě ten rozhodný práh, o kterém mluví J. S. Mill.
Na obranu oněch redaktorů, již otiskují podobné věci, lze uvést, že z jejich pohledu se zřejmě jedná o běžnou komerční novinařinu, která je možná trochu na hraně. Možná se dokonce cítí jako hrdinové, ozářeni aureolou boje za svobodu slova. Nepředpokládám, že rozumí rozdílu mezi sakrálním a profánním, mezi posvátnem a každodennosti. Rozlišit mezi nebem a zemí dokáže jen ten, pro něhož mají oba pojmy smysl, kdo věří na obojí. Možná to chápou jako formu osvíceného boje s temnými silami islámu. Čím víc fanatismu a rozsévání zkázy na straně jedné, tím více karikatur.
„Arcibiskup omlouvá zločiny,“ napsal na Twitter Jean-Luc Mélenchon, předseda levicové strany Nepodrobená Francie. Tak to je přesně ta forma demagogie, která by zaznít neměla. Pokud někdo nesouhlasí se znevažováním náboženského cítění ve jménu svobody projevu, neznamená to, že schvaluje jakékoli násilí. Taková zkratka ukazuje jen na vlastní nezralost. Arcibiskup nikoho neomlouvá, zločiny islamistických radikálů, jimž nejde o nic jiného, než o to zasívat strach a hrůzu do lidských srdcí, jsou neomluvitelné. Navíc toto vraždění odsuzuje i většina muslimských věřících, koneckonců naprostou většinu obětí islámského terorismu tvoří právě muslimové.
Většina Francouzů (a Čechů jistě také) odmítne arcibiskupova slova, a to včetně jeho vlastních katolických oveček, přičemž si neuvědomí, že sami by s bolestí a hněvem reagovali na ponižování nebo výsměch na adresu Ježíše Krista. Nechápali by, proč někdo má potřebu znevažovat jejich víru. Nešli by nikoho zabít, ale příjemné by jim to nebylo.
Robert Le Gall se svobodně vyjádřil, a na oplátku to schytá ze všech stran od zastánců svobody slova. Říkej si, co chceš, máš svobodu, ale musí se nám to líbit, jinak to s tou svobodou tak úplně nebereme.
Svobodný projev je vysokou hodnotou, nikoli však nejvyšší.
Lidská důstojnost, vnitřní pravda a schopnost mít rád jsou nejvyššími ctnostmi člověka.
Zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3218170-francouzska-policie-zadrzela-po-utoku-v-nice-dalsiho-cloveka-proti-karikaturam-se
