Dnes trochu staršího data, moje vyjádření ke rozhodnutí České lékařské komory, které nejen, že nezjistila žádné pochybění, ale dokonce se rozhodla se jí vůbec nezabývat. Smutný příběh. Jinak všem krásné vánoce.
Bc. Vlastimil Prosr
Za Beránkem 762
339 01 Klatovy
Česká lékařská komora
Okresní sdružení Klatovy
MUDr. Svatopluk Dvořák
pov. člen RK OS ČLK Klatovy
předseda revizní komise
V Klatovech 16. 10. 2013
Počet stran: 2
Vyjádření k rozhodnutí revizní komise OS ČLK neprojednávat stížnost ident. č. 12/24-001/0849 proti MUDr. Aleně Štáhlichové
Vážený doktore,
jsem rád, že jste s ostatními členy komise: předsedou MUDr. Návratem a MUDr. Tomáškem, „prošetřili“ moji stížnost na MUDr. Štáhlichovou, za to vám patří velký dík.
Nikdy jsem nebyl žádný velký inteligent ani jsem se za něj nepovažoval, ve škole jsem vždy patřil k průměrným žákům, přesto jsem se snažil a to i později v zaměstnání, vykonávat svoji práci, tak jak jsem nejlépe dokázal, podle svého nejlepší vědomí a svědomí.
Studium medicíny patří k těm nejnáročnějším vědním disciplínám, ke kterému vždy nastupovali ti nejlepší absolventi renovovaných gymnázií. O tom, jak je studium náročné jsem se sám přesvědčil u svých vrstevníků, kamarádů, mediků, když jsem viděl, kolik se toho musí na zkoušky naučit, to jsem vždy nechápal a obdivoval.
Proto mi to nedá a musím se vyjádřit k vašemu rozhodnutí ve věci mojí stížnosti, nejde o to, že nejsem spokojen s jejími závěry nebo postupy, na to jsem dávno rezignoval. Přesto nebo právě, proto vám chci alespoň sdělit, že její závěry považuji, teď mi promiňte to slovo, tragicky legrační.
Toto, ale není důvod, proč se takto vyjadřuji, vím, že moje dojmy vás nezajímají. Důvod je mnohem závažnější a mohl by Vás zajímat a to ten, zda vás někdy napadlo, jestli má vůbec taková komise smysl, aby takový orgán v ČLK vůbec existoval, když nemá žádný smysl.
Vím, že to nemá žádný význam, ale chci ještě zmínit úplně nepodstatné detaily ve svém případě, třebaže jsem byl opravdu sledován Generální inspekcí bezpečnostních sborů, na to jsou písemné záznamy, nejedná se o perzekuční blud ani o nějaké halucinace nebo klamné zdání, proto jsem je oznámil v zaměstnání a ne v ordinaci u MUDr. Štáhlichové, víte proč, protože se nejednalo o lékařský problém, tedy původně.
Ve vašem rozhodnutí také uvádíte, že k opakovanému vyšetření psychologem jsem se podrobil z rozhodnutí zaměstnavatele, to se mýlíte, bylo to výhradně na nátlak MUDr. Štáhlichové pro potřeby zaměstnavatele, v tom je velký rozdíl.
Jak jistě možná taky víte, pacienta lze léčit jen s jeho svobodným a informovaným souhlasem, jsem tedy rád, že jste zjistili, alespoň, že jsem musel utéct, když jsem byl nátlakem nucen k vyšetření na psychiatrii a nestačilo mé opakované jasné slovní odmítnutí.
To, že si někdo dovolí napsat někomu, že má psychickou ataku, když ho vidí dvě minuty a ten člověk se chová normálně, to je ta největší lumpárna z tohohle všeho! To se dá napsat komukoliv, kdykoliv to není žádná lékařská zpráva, je to list, který má hodnotu toaletního papíru a nikdy nemění realitu.
Taky Vám chci sdělit, že oproti vašim zjištěním tedy, že skutečnosti vzniku mé pracovní neschopnosti, došlo k nesprávnému postupu a k porušení lékařských předpisů a poškození mojí osoby jsou zcela jasně evidentní, komukoliv, kdo se s celou věcí byť jen vzdáleně seznámí i malému dítěti a je ztrátou času je tady rozepisovat. O tom že byla ne porušena, ale naprosto popřena lékařská etika nemá smysl se vůbec zmiňovat, tím jak závažná újma mi byla způsobena vás nechci zatěžovat.
U posudkové komise Zdravotnického zařízení Policie ČR v Plzni, jsem se dozvěděl, že se k této věci nemám co vyjadřovat, protože nejsem lékař ani psycholog, ale tak to není každý člověk má právo se vyjádřit a zvláště proti tomu, že je závažnou měrou poškozen.
Já jsem nikdy nic MUDr. Štáhlichové neudělal, vždycky jsem si jí vážil jako svědomité lékařky o to více mě mrzí její jednání. Já jsem díky ní přišel o zaměstnání a i o mnohem víc, skoro o všechno na čem mi kdy záleželo. Nemáte zdání, jak velké problémy jsem musel kvůli tomu řešit. Tím nemyslím nějaké léčení svého psychického stavu.
Každý lékař složil Hippokratovu přísahu, ve které je uvedeno mj.: Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné….. Do všech domů, kam vstoupím budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu….. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti….. Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.
Tento velký středověký učenec by plakal, kdyby viděl, že dnes je to jen prázdná fráze, jak snadné bez možnosti ochrany závažným způsobem poškodit člověka. Sice nejsem lékař ani psycholog ale to co se stalo je úplným popřením podle mě i zároveň výsměchem principu lékařství a moderní medicíny.
Já, když jsem pracoval u Policie, nikdy jsem si nedovolil poškodit ani posledního bezdomovce a jednal s ním jako s člověkem.
To je asi tak všechno.
Vlastimil Prosr
