Jako správný Renatin protiklad (http://sindelarova.blog.idnes.cz) jsem jako obvykle dal na její doporučení a tak se stalo, že jsem právě před chvilkou taky dočetl 163. stránku knihy s provokativním názvem Ženy s krátkými nehty. Co je na tom názvu, řeknete si nejspíš, proboha provokativního? Dobře – přidám ještě jméno autora: Josef „Pepson“ Snětivý. Jako bych vás znovu slyšel – no a? Tak kde je ta provokativnost? Dělej, sem s ní!
Jestli vás nedráždí už tyhle dva atributy (uvozovky sice naznačují, že „Pepson“ musí být pseudonym, ale nechcete mi snad tvrdit, že Snětivý se může někdo jmenovat i ve skutečnosti?), zkuste si tuhle poměrně útlou knihu přečíst také. Vsadím se, že pak už mi dáte zapravdu.
Na pozadí nápadně remarquovského příběhu pražského Donchuana Martina Lipavského (slepenec muzikanta, spisovatele, příležitostného alkoholika a neodolatelného rozsévače s rychle se měnícími procentuálními podíly zmíněných poloh) nechává autor rozehrát poměrně jednoduchou a rádoby napínavou mafiánskou zápletku. Proč ne, když po Praze se může prohánět v dnešní době i hlavní hrdina Mission Imposible tři až kdovíkolik. Je škoda, že tenhle knižní příběh se místy maličko zadrhává a na té již zmíněné 163. (poslední) stránce se čtenář trochu zmateně rozhlédne v nevyřčené otázce: Tak tohle je konec? Bez orgasmu?
I přes tohle všechno vám ale tuto knihu vřele doporučuji – Josef „Pepson“ Snětivý je totiž mistrem nejen metafor a překvapivých a vtipných přirovnání, ale dokonce i výstižných novotvarů. Najdete je snad v každém odstavci tohoto jeho dílka a věřím, že se při jejich nalézání stejně jako já báječně pobavíte a pomyslného literárního vyvrcholení si snad taky užijete. Abych ale jenom neteoretizoval, tady jen namátkou malá ochutnávka:
...Dagmara vypila svůj pohár rozkoše včera v noci a na nový nemá chuť. Jdu pěšky přes Olšanské náměstí, Žižkovský vysílač na mě lhostejně shlíží a ten můj nemá, kam by se ukryl...
...Vinohradské večery jsou plné šikmých stínů, žíhaných světly aut marně hledajících, kde přespat v přeplněných ulicích...
...Nějak se mi dnes nechce domů, a tak výjimečně zajdu do hospody poblíž domova. Dřív, hlavně po rozvodu, jsem v podobných zařízeních téměř bydlel a málem se ze mě stal všepíč a lihumil...
Renata ve svém hodnocení téhle knihy říká: Trochu dráždivě působí na ženskou duši nerozluštitelnost Martinovy povahy, neboť ten se i přes svou sexuální rozháranost hlásí k citové stálosti. A já na závěr dodávám: Taky, pánové, v tomhle jejím tvrzení cítíte tu nespravedlivost ženského nazírání? Copak tyhle dva mužské duševní stavy musejí jít proti sobě?
Ale i když si každé pohlaví příběh popisovaný v téhle knize Josefa „Pepsona“ Snětivého nejspíš vyloží po svém, určitě stojí za to si Ženy s krátkými nehty přečíst. Příjemné zábavy, dráždivé erotiky a vtipně propracovaných slovních spojení a hříček je tu dost pro všechny.
