Milan Prokš
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Milan Prokš
Bolest neutopíš
Skutečné příběhy přitahují čtenáře nejvíc, snad proto, že je lepší se jim vyhnout a jen o nich číst, než je skutečně na vlastní kůži prožít. Zavřete knihu, vydechnete, ale to mrazení kdesi uvnitř zůstává po nějaký čas s vámi...
Milan Prokš
Bezva knížky pro děti
Všichni moc dobře víme, co naše děti baví nejvíc - hrát si. Pořád dokola... Co je naopak nebaví vůbec - číst, nebo se dokonce učit...
Milan Prokš
Kráska přichází
Egypt, faraoni, starověk... Z téhle doby si ve své chabé paměti dokážu vykřesat opravdu pouze pár vědomostí, nabytých kdysi v dost nudných hodinách dějepisu na základní škole.
Milan Prokš
Oběšenci jdou s námi
Až s vámi chřipka flákne na pár dnů do postele, tak, jak se to stalo minulý týden mně, a nebudete mít náladu na nic složitého, doporučuji sáhnout po tenké knížce Oběšenci jdou s nám.
Milan Prokš
Víš, Kláro...
Letní povídka pro Víkend MF DNES: Víš, Kláro, kluci to maj vážně těžší. Holka si vždycky prostě jenom vybere, ale my musíme furt na něco čekat.
Milan Prokš
Malá domů
Karel se ještě ve dveřích trafiky v rychlosti podíval na mince ve své dlani. Deseti a padesátikoruna, to je... „Slečno, já jsem vám ale dával dvoustovku.“
Milan Prokš
Tučňák ve fraku
Protialkoholická poradna, poliklinika v Praze na nábřeží Klementa Gottwalda, někdy uprostřed sedmdesátých let minulého století.
Milan Prokš
Novák na Hrad!
Pan Novák je průměrný občan, žije v průměrné rodině v průměrném městě, má průměrné zaměstnání, ale jelikož je nadprůměrný idiot, jeho snem bylo odjakživa stát se prezidentem.
Milan Prokš
Sex ve městě s Klárou Mandausovou
Nečekejte však nějaký pikantní příspěvek do fotoblogu, jedná se o knihu „Slunečnice“, kterou Klára Mandausová, nejlepší bloggerka roku 2010, nedávno vydala a o níž šéf Hospodářských novin Petr Šimůnek uvedl: "Je to takový Sex ve městě po česku. Chytřejší. Opravdovější." Jako příznivci blogu Kláry Mandausové a zároveň autoři-konkurenti jsme byli samozřejmě zvědaví, jestli bude tahle kniha tak příjemným čtením, jakým rozhodně je zmiňovaný blog.
Milan Prokš
Povinné zimní pneumatiky pro všechny!
Tento sněhem naplněný týden opět ukázal, jak nesmyslné je omezení povinnosti zimních pneumatik jen na vymezená místa v republice. Kdy se konečně vláda vzmuží, přestane se bát nevlídně voličů a zajistí nám bezpečnější silnice? Ale vyřeší to pořádně, ne jen tak napůl!
Milan Prokš
Tak tohle je konec? Bez orgasmu?
Jako správný Renatin protiklad (http://sindelarova.blog.idnes.cz) jsem jako obvykle dal na její doporučení a tak se stalo, že jsem právě před chvilkou taky dočetl 163. stránku knihy s provokativním názvem Ženy s krátkými nehty. Co je na tom názvu, řeknete si nejspíš, proboha provokativního? Dobře – přidám ještě jméno autora: Josef „Pepson“ Snětivý. Jako bych vás znovu slyšel – no a? Tak kde je ta provokativnost? Dělej, sem s ní!
Milan Prokš
Pochybuju, tak teda asi jsem
Celý život je nám něco nuceno, každý den, pořád dokola... Ale my se nedáme! Nebo... vy ano?
Milan Prokš
Všude dobře, v Čechách nejlíp
PROTIKLADY BLOGUJOU: Pesimista: „No, a na co vlastně máme být my, Češi, hrdí?“ Optimistka: „Však ono když se chce, vždycky se něco najde.“
Milan Prokš
Jde rozesmát Pána Boha?
Ale ano, je to možné. Jak jistě už všichni dávno víte, Pána Boha rozesmějete nejvíc tím, že se mu svěříte se svými plány do budoucna. I mně se to povedlo - původně jsem si založil tenhle blog proto, abych se mohl přes pomyslnou elektronickou vrbu občas vyzpovídat ze svých hříchů. A vidíte – místo toho si tady zatím za mě vyléval srdce můj opuštěný kamarád. Ale Pepa už není srab. Normálně vzal do ruky mobil a své bývalé manželce Marušce zavolal. Happy end? To se uvidí. Prozatím se ti dva domluvili na partnerství blogovém. Tak tady máme jejich první pocity bezprostředně po znovunavázání vzájemného kontaktu:
Milan Prokš
Je manželství sport?
Nevím, jestli je možné brát manželsví jako sport (s výjimkou rčení "Ber to sportovně!"). A jestli ano, tak jaký? Kopaná, kdy po normálním hracím čase nastupuje prodloužení a nebo dokonce penalty a "rychlá smrt"? Zápas, šachy, vybíjená? Nebo snad skok do dálky s jeho třemi pokusy? Nebo od každého kousek? Opravdu, i přes jisté společné znaky si nejsem jistý. Podle mě manželství asi sportem není. To můj kamarád Pepa má jiný názor. Právě se totiž snaží nastoupit ke druhému, opravnému pokusu. Posuďte sami:
Milan Prokš
Já se z toho taky picnu!
Když jsem svému kamarádovi Pepovi kývnul ke zveřejnění dopisu jeho bývalé manželce na tomto svém blogu, zdaleka jsem netušil, že během necelého týdne po mně bude chtít totéž už potřetí... A že na vydání toho dnešního dopisu bude tak pospíchat - tolik sms zpráv jsem už dlouho nedostal. Možná mu opravdu svitla naděje, možná jde jen o pouhou náhodu... Co naplat, slib je slib, tak si tedy počtěte:
Milan Prokš
Kruci, kdybych tak mohl někoho zase podmáznout!
Ano - tvrdil jsem svému kamarádovi Pepovi, že má být trpělivý. Přesto mě neustále bombarduje e-maily, jestli se mi Maruška náhodou neozvala. Ano - tlačil jsem Pepu do toho, aby napsal další dopis (když už na mém blogu zveřejnil pod titulkem "Jsem srab!" ten první). Ne - nebudu se vyjadřovat k tomu, jak to celé dopadne. Ale stejně jsem na to zvědavý... Takže tady je druhý Pepův dopis bývalé manželce Marušce:
Milan Prokš
Jsem srab!
Jsem srab a nejradši bych teď tohle všechno smazal. Tak o téhle větě vytržené z kontextu Pepova dopisu pro jeho bývalou manželku Marušku bychom mohli diskutovat. Ano - je srab, protože jí ten dopis nedokáže předat osobně. Ne - není srab, protože i když na to jde oklikou a vsadil na náhodu, našel konečně odvahu a rozhodl se. A to si u něho cením, takže jsem mu slíbil, že ten dopis zveřejním na svém blogu. Snad si ho tady "jeho" Maruška najde sama, snad ji někdo z vás na Pepovo vyznání upozorní. Co dodat? Posuďte sami:
Milan Prokš
Sázka o vlastní život
Tak jsem prohrál vsazených 16 korun. Nevytáhli, prevíti, ani jedno z těch šesti čísel, která jsem vám minule doporučoval. Co dodat? Třeba se někomu z vás podařilo tenhle prodělek zkorigovat alespoň nějakou jinou výhrou. Stejně, jako je to v životě každého z nás. Tu první sázku o náš vlastní život totiž za nás všechny provedli naši rodiče. Aniž se nás na cokoliv předem zeptali. Můžeme jenom doufat, že šlo o tah uvážený, v mém případě – koncem padesátých let minulého století – dokonce možná o čin plánovaný. Když jsem se v podolské porodnici dral na svět, kolem zuřila, tuším, druhá pětiletka... Ovšem ve spoustě případů mohlo jít i o pouhou náhodu, nedopatření a ojediněle dokonce o nehodu („Slyšela jste to, paní Černá, tomu Novákovi odvedle už zase ujely nohy!“).
Milan Prokš
Tak jsem tu konečně taky...
... a abych dlouho nezdržoval, rovnou se vám představím. Popíšu vám celý svůj život v pouhých pěti řádcích. No, nebo radši jen ve dvou řádcích, protože na ty tři další si snad ještě chvíli počkám. Snad... Takže: