Cesta vlakem z Ostravy aneb "...zas ty ......... Vrbětice"

V těchhle vlacích, kdy různé společnosti mezi sebou (zaplať Bůh) soupeří, máte různé služby. Připojení k internetu prostřednictvím sítě Wi-Fi je samozřejmostí. A tak vyndáte iPad, mobil a nebo počítač a služby využíváte. Také já jsem koncem minulého týdne cestoval takovým vlakem a krátil si čas čtením zpráv. Pohoda.

Ale jak opouštíte Ostravsko a rovinatou Hanou, síť se tu a tam ztrácí. Kliknete do nastavení, vyhledáváte sítě. Jiné sítě než „train“ jsou k dispozici ale zaheslované. Ale pozornost upoutá síť s podivným názvem: „zas ty .........Vrbětice“. Přemýšlím, kde se mohou ve vlaku takové sítě vyskytnout. Uvažuji, že projíždíme okolo zdroje a síť se záhy ztratí. Nikoliv, je  sice zaheslovaná, ale je k dispozici až do Prahy. Dedukuji, že zdroj musí být s námi „na palubě“, ale dál jej neřeším. Zato přemýšlím proč takový pejorativní výraz, odsudek k místu, kde se udály obecně známé dramatické jevy.

Nejprve uvažuji pod vlivem tragédie masového vraha v Uherském Brodu, když o podrobnostech čtu v nabídnutém tisku a dočtu se, jak do šílenství se propadajícího zoufalec, který, dá se říci, již delší čas vysílal nejasné signály, že není v pořádku, napadal sousedy, nemluvil s rodinou, byl bohatý i chudý zároveň, měl či neměl mít (nebo ho neměl vůbec) zbrojní průkaz se stal masovým vrahem a kdo udělal fatálnější chybu – zda starosta onoho města, policie, lékaři, sousedé, příbuzní. Měla policie zasáhnout, měla na to odvahu a vybavení, koloběch informací a názorů.

Pak po vzoru minuloměsíčního Fokusu slavného Václava Moravce soudím, že autor Wi-Fi s podivně sprostým názvem může být nějaký patologický jedinec, kterému bychom měli věnovat pozornost. Dnes podivně provokuje, zítra se jeho mentální posunutí zesílí a příště vyhodí vlak do povětří. Dokonce zvažuji, že ho vypátrám, protože technicky vzato asi tuším, jaké zařízení někdo ve vlaku mohl použít.

Pak se mé úvahy obracejí zcela jiným směrem. Co tím chce svérázný „vysílač protestu“ sdělit? Jde o studentský vtip? Nebo o reakci na všudepřítomné, trvalé, mnohdy nesmyslné, ale stálé informace v každé zpravodajské relaci…a co Vrbětice? Už nic nevybuchuje, nikoho to neohrožuje, přesunula se sem první dopravní divize naší malé armády, přijelo tam osm ministrů od obrany, vnitra, přes životní prostředí…a možná, možná přijede i premiér. Do toho starostové, občané, televizní štáby. Vážná nehoda s nejasným pozadím, kdy po bývalé varšavskosmluvní ČSL armádě zbylo munice na tři války stát neuměl nic jiného, než (možná) levně prodat nepotřebnou munici licencovaným obchodníkům, pronajal jim i sklady a oni tuto munici budou příštích sto let prodávat kdoví kam. A lidé i novin a obrazovek omdlévají.

Jen pieta a soucit s rodinami obětí masového vraha mě brání, abych stejně „lehce“ psal o této tragédii a dedukoval, kdo je blbý a kdo blbější, jak to dělají mnohá média, veřejnoprávní nevyjímaje. Informace, zpravidla neověřené, tvrzení, jasně nelogická, prezentace politiků a hroký brambor absolutní nevycvičenosti, nedostatku prevence nenahradíme kyticemi k pietním místům, ale jasnou změnou orientace priorit vnitřní bezpečnosti.

Média přitvrzují. Popravdě též proto, že závažnějších kauz přibývá. Ještě loni se nejvíce mluvilo o vlekařích, jak nemají sníh a co dělají když ten sníh nemají, zda již krachovali či zkrachují až zítra a zda ještě vůbec někdy sníh napadne. Letos je tématem sníh ve Vrběticích.

Pak se mě to panoptikum zpráv začíná zrychlovat a prolínat. Letím v iPadu jen po titulcích, o čem se píše „Právě dnes“. Jaké odměny mají ministři? Platy poslanci? Boty vojáci? Platy jsou vděčné téma. Proto se média dotazují. Jedni to říkají, další nikoliv, Mynář na hradě nic neřekne, protože by tím prozradil státní tajemství a ohrozil bezpečnost státu ač, jak podotýká, dosud nemá bezpečnostní prověrku. Možná proto, že až zveřejní plat, tak mu ji neudělí? Pitomost. Zato Krnáčová, ta se má, než se stala primátorkou, dostala půl milionu odměny jako náměstkyně na vnitru. To musela vyřešit napojení vnitra na centrální mozek lidstva, myslí si prostí lidé, kteří tolik peněz pohromadě neviděli celý svůj život. No měli být šikovnější, píše jim Rittig. Prostě vyvolená. Kelner půjčil prezidentovi letadlo a ten se jel učit do Číny demokracii. O tom, že vláda pracuje špatně, mluví opozice, o tom, že předchozí vláda pracovala také špatně a teď se topíme v bažině nefunkčního státu, koalice, kdo je větší zloděj a co vše ten či který ukradl, justiční a Bůh ví jaká mafie, Andrej Babiš koupil poslední volné pole na severní Moravě a vlastní úplně všechno a co nevlastní, to vlastní jeho přátelé, Křetínský je děvka Martina Romana a jeho partnerka bude náměstkyní budoucího ministra Pelikána. (pozor, jen cituji naše média). Špionka Kleslová bojovala v řadách komunistické rozvědky tak dlouho, až režim padl a teď je specialistou na mnohé v hnutí ANO. Špioni, zrádci, estébáci, pan prezident nás také nešetří a média zadýchaná jak se předhánějí, počítají, kolik panáků slivovice kdo vypil, kdo je s Ukrajinou a kdo s Ruskem, jak nás ohrožují úplně všichni, USA, Rusko, Čína, Maďarsko, Evropská Unie, banky, kartely Romové, muslimové, křesťani, je-li libo záběr jak vrazi z Islámského státu řežou nebožákům hlavy, tak to snadno dohledáte. A když někde spadne letadlo či utopí se u Lampeduzy imigranti, to je lahůdka.

A když už není o čem psát, kde kdo a koho zabil, okradl, tak nastoupí bulvár píšící jak se bude jmenovat Mynářův a Noskové syn (přeji jim štěstí ale co je mě do toho), kolik milionů bude investovat do vily, kterou prý koupil podvodně od právníka jistého korupčníka, tedy ještě ne protože nebyl odsouzen, ostatně jako většina obviněných naší slavnou prokuraturou, pardon, státním zastupitelstvím….Wabi Daněk kdysi, aniž by jistě předvídal vznik současného hnutí ANO, zpíval krásnou píseň s názvem „zase bude líp“, o nadějích životem zklamaného muže, kterému, ač hodně chtěl jinak, všechno zkrachovalo, studia, manželství, přátelství a on již přestal věřit, že líp bude. Jak se píše v textu, hledí za sepranou záclonou jak kolem sviští vlaky šťastných a úspěšných lidí a on již nemá sílu dál bojovat o svůj úspěch.Jen kouká a žasne, sílu nenalézá.

Není právě toto ta frustrace, která labilnější jedince vede od zklamání, závisti k hledání viníka své frustrace, kterého najde ve společnosti okolo sebe, vezme pistoli a střílí? Chce se, byť po smrti, rozloučit s tím peklem života v tom hrozném světě způsobem, že pár týdnů o něm budou také psát všechna domácí i zahraniční média?

Komunisté měli cenzuru. Vytváření zdání šťastné společnosti zítřka ukončil až Václav Havel krátce po svém zvolení když řekl, že „naše země nevzkvétá“. Věděl to téměř celý národ ale média psala o šťastné současnosti a ještě lepší budoucnosti.

Ano svobodná společnost přináší též značná rizika. Odstraníte diktátora a mnohde nastane anarchie, propuknou staré spory, války. Mnozí úspěšní lidé současnosti jsou bezohlední, jdoucí za svým úspěchem a méně patologičtí jedinci nestačí. Politici jsou kategorie sama o sobě, mnohdy jde o svérázný způsob podnikání. Umění získat masy ač mnohdy sliby neplní.

Cestujete-li či pobýváte v zahraničí, pak jasně rozpoznáváte rozdíly mezi třeba Britskou společností, prostředím, médii a naší domovinou. Od dodržování dopravních předpisů po chování politiků. Dost jsem v životě cestoval, tedy pracovně. Vzpomínám, jak na cestách ze vzdálenějších destinací jsme se těšili, až v Abu Dhabi či New Yorku přesedneme na letadlo ČSA (ach kde ty časy jsou, tam už dávno nelétají) a hned jsme hledali aktuální tisk, právo či MfDnes…a pak jsme okamžitě spadli do stresu, co hrozného se zas u nás stalo.

No cenzuru bych nezaváděl. Ani vnucený optimismus šťastných zítřků. Uvažuji o definici z minulého století že „svoboda je poznaná nutnost“. Lze svobodu zprostit odpovědnosti? Legum servi sumus ut liberi esse possimus (Jsme služebníky zákonů abychom mohli být svobodni).Ale pro lidi svoboda je svoboda, ale ne vždy provázena zásadou že rozum je rozum. Jakmile jedna televize zahájila své zprávy způsobem kdo koho okradl, kdo koho zmlátil, jiná TV si chválí sledování krimi zpráv a VIP zpráv, kde naši regionální umělci se převádějí kdo se z kým opil…Chápu, že řešení vlastně není jinde než v jistém taktu, společenské odpovědnosti médií, uvědomnění si faktu, že tvarují veřejné mínění a nálady veřejnosti. Není ztráta svobody, když ji nezneužívám.

Ve své odborné práci se snažím v závěru vždy formulovat rezumé. Tady si moc netroufám. Snad jen, že jedna věc je informovat o tom, co se stalo, druhá strana je pitvat se senzacechtivě aby užaslý čtenář kupoval můj deník či sledoval moji stanici. A diskuse o roli médií veřejnoprávních, které by měly být ostrůvkem dobré, profesionální žurnalistiky s jejich bojovnicemi veřejných diskusí, a suverénních železných mužů, to je kapitola sama pro sebe, o tom žádná.

Vystupuji v Praze a rozhlížím se, kdo je ten s tím vysílačem hanlivě předznamenaných Vrbětic. Nenalézám ho. Chtěl bych mu říci: „Myslím, že Ti rozumím“.