Vytunelování konzervatismu české pravice (část 2.)

Jak jsem se jž zmiňoval v minulosti, tak (nejen) česká konzervativní pravice si díky svojí neobratnosti nechala “ukradnout” některá témata, která byla historicky spjata s konzervativní ideologií, a nyní z nich těží levice. Takovým zásadním tématem je otázka sociální, kde se ČSSD I KSČM podařilo udělat ze sebe samých nositelky “sociálna”. Dalším takovým vytunelovaným tématem je postoj ke státu jako instituci.

Od svého vzniku hrál stát ustřední roli mezi konzervativními hodnotami. Thomas Hobbes, jeden z duchovních otců politického konzervatismu, již v 17. století ve svém díle Leviathan jasně definoval pojetí silného státu, který má svým občanům zabezpečit ochranu jak proti vnějšímu nepříteli, tak i mezi občany navzájem (společenská smlouva). A to i za cenu jistého “omezení absolutní svobody”, což samozřejmě v případě dogmatického pojetí vztahu stát-občan, resp. panovník-občan, je v konfliktu s demokratickým systémem. Nicméně v obecné rovině to můžeme považovat za poměrně jasné vymezení funkce státu, jeho pravomocí a vynucování práva jako takového. Zjednodušeně by se dalo říci, že se jedná o vyhovění požadavku “silného státu”, který bude schopen sloužit občanům a garantovat dodržování zákonů. Tedy něco, v čem současný český stát výrazně pokulhává. A věřím, že velká většina  občanů by pravděpodobně velmi ocenila, když by byl stát (prostřednictvím fungujících soudů a policie) schopen nás všechny lépe chránit zejména před zločinci a kriminalitou.

Když nahlédneme na postoje současných stran, tak volání levice po silném státu je už naprosto standardní a v případě ČSSD a KSČM těžko připadne někomu nelogické. Naopak pravice, a to i ta konzervativní, volá po co nejmenším efektivním státu. Tím přebrala rétoriku liberálů (libertariánů), kteří by stát nejraději zrušili úplně. Máme tady tedy další paradox, kdy levice prosazuje původní konzervativní hodnotu silného státu (s důrazným odhlédnutím od filozofické otázky, do kterých jednotlivých oblastí života člověka by mě stát zasahovat). Nabízí se mnohé otázky – zejména proč a co s tím?

Když se poohlédneme do historie, tak zjistíme, že k opuštění myšlenky silného státu v případě konzervativců došlo pravděpodobně v důsledku toho, že před rokem 1945 uspěl fašismus a nacismus. Obě ideologe totiž obsahovaly prvky silného státu, kdy v Itálii a Německu byl vliv státu (etatismus) maximální. Mimochodem toto období je nehezkým příkladem, jak to dopadá, když je nějaká slušná myšlenka dovedena až do extrému. Je pak celkem logické, že po 2. světové válce evropští konzervativci od těchto myšlenek raději ustoupili, aby nebyli spojování s fašismem či nacismem. Druhým důvodem může být i poválečné směřování Evropy do jednoho nadnárodního celku v podobě Evropské unie, kdy silný stát bylo potřeba poněkud upozadit. No a v českém, resp. celém postkomunistickém, prostředí byl po pádu komunismu kladen důraz na principy volnéhu trhu, kdy jakýkoliv státní zásah byl označován jako návrat před listopad 1989.

Zdá se mi, že dnešní politická elita má tak trochu strach z používání instituce zvané stát. Má strach z jakéhokoliv kroku, který by znamenal určitý návrat k silnějšímu státu. Má strach, protože by takový politik byl pravicí ihned obviňován z pokusu o návrat ke komunismu, kdy stát nepěkně ovládal životy lidí, anebo by byl naopak levicí označen jako fašista nebo nacista, který uznává praktiky hitlerovského Německa nebo Mussoliniho Itálie. Rozdíl mezi totalitním státem (ať už komunistickým nebo fašistickým, případně nacistickým) a státem v původním konzervativním pojetí je však zásadní.

Konzervativní stát je jen instituce, kterou si vytvořili lidé a to dobrovolně, aby je chránil před sebou navzájem a před válkou s cizími státy. Konzervativní stát je zde od toho, aby chránil základní lidská práva, která má každý z nás. Zároveň takový stát dohlíží na dodržování zákonů a pokud dojde k jeho porušení, tak jasně zjedná nápravu. Konzervativní stát chrání soukromé vlastnictví a nikomu však už nenařizuje, jak má žít. Pouze jasně definuje, co je ve společnosti už nepřípustné. Konzervativní stát je jakási neutrální forma či šablona, která nastavuje základní pravidla. Náplní této šablony je nějaký typ režimu - v našem evropském prostoru je to demokracie.  Osobně si myslím, že nějaký takový stát bychom potřebovali, jelikož ten současný stát nefunguje!