ANO, bude skutečně líp?

Politické hnutí ANO 2011 se stalo v posledním roce a půl fenoménem české politické scény. Úspěch ve sněmovních volbách, nástup do vlády, vítezství v evropských volbách, výborné výsledky v komunálních i senátních volbách – na takové politické úspěchy nejsme od 90. let, kdy vznikla Klausova ODS a poté uspěla i Zemanova ČSSD, vůbec zvyklí. 

Během posledních 20 let se v politickém systému objevily nové a krátkodobě relativně silné strany jako např. Unie svobody či Věci veřejné, ale žádná z nich nedokázala učinit „druhý krok“, který spočívá v opakování volebních úspěchů a zejména v proniknutí do nižších pater komunální politiky. Zdá se, že právě toto se Babišově hnutí podařilo a v podstatě na ANO 2011 čeká již jen poslední krok, aby se stalo pevnou a trvalejší součástí stranického systému v České republice – uspět v krajských volbách. Úroveň krajů je nyní posledním stupněm, který není ovlivněn účastí zástupců hnutí. V evropském parlamentu, ve sněmovně i senátu, stejně tak na obcích již svoje zástupce ANO 2011 má. Při pohledu na vysoké volební preference, které se momentálně pohybují až kolem 30%, je zřejmé, že A. Babišovi nijak neubližuje ani již téměř rok trvající vládní angažmá (spíše naopak ho posiluje). Samozřejmě za rok či dva může být situace úplně odlišná, avšak trvající vzestup hnutí ANO je z politického pohledu „obdivuhodný“.

V úspěchu ANO 2011 můžeme najít spoustu rozličných faktorů – charisma předsedy, manažerské schopnosti vedení hnutí, obrovské finanční zdroje, profesionální politický marketing a zejména pak vystihnutí nálady, kdy u velké části společnosti existuje silná poptávka po straně „nového typu“. Tedy straně fungujícím na principu silného vůdce, centralisticky řízené a namířené proti polistopadové politické reprezentaci a nefungujícímu státu. Na druhé straně pak ale nalezneme u hnutí ANO 2011 ideologickou a programovou nevyhraněnost či nejasnost a také obrovskou mediální výhodu, jelikož A. Babiš vlastní nejvlivnější tištěná média v republice. Ta se dají potenciálně lehce zneužít a je otázkou, do jaké míry k takovému zneužívání docházelo nebo dochází.

Sám A. Babiš označuje hnutí ANO jako pravostředový subjekt, ale při pohledu na obecněji formulovaný program strany se jeho jasné zařazení na pravici jeví prozatím spíše nejasně. Ačkoliv bychom v programu ANO 2011 pravděpodobně našli některé pravicovější prvky a mezi jejich voliči spoustu pravicově smýšlejících lidí, tak vládní angažmá hnutí s ČSSD a antipatie k ODS a TOP 09 „pravicovost“ hnutí příliš nepodtrhují. Podobně i tvorba mnohých koalic na magistrátech a obcích s ČSSD a zejména pak KSČM svědčí o ideologické a programové nevyhraněnosti. Tato nevyhraněnost a obecnost bývá často (nejen) politickými komentátory označována jako slabina hnutí ANO. Nicméně tato slabina se v povolebním vyjednávání jeví spíše jako výhoda. V europarlamentu patří ANO 2011 do liberální frakce, v české vládě spolupracuje se socialisty a křesťanskými demokraty a na komunální úrovni tvoří bez problému koalice i s konzervativci a také komunisty. 

Jestli bude ANO 2011 politicky úspěšné nyní i na komunální úrovni, bude velice záležet zejména na jejich zastupitelích, kteří velmi často vstupují do politiky jako úplní nováčci. Bude se tedy čekat, jak v komunální politice zástupci ANO 2011 obstojí, jak budou řídit obce a spravovat místní záležitosti. Voliči budou mít možnost poznat svoje nové zastupitele, které mnohdy až do voleb vůbec neznali. Budou moci srovnat jejich politickou práci s těmi „starými“ politiky, proti kterým se před volbami vymezovali. Každý jeden občan v každém městě, kde ANO 2011 uspělo, tak bude mít možnost denně sledovat, jestli jsou jejich noví zastupitelé za ANO 2011 lepší či schopnější anebo nikoliv. A také na vlastní kůži pocítí, jestli se jim ve svých obcích, ve svém kraji a ve státě bude žít skutečně líp.