Příští rok vyprší mandát současnému prezidentovi V. Klausovi a my si zvolíme jeho nástupce. Ačkoliv by teoreticky mohl V. Klaus po změně ústavy pravděpodobně kandidovat znovu, tak už předem avizoval, že nebude. Co má však tento matador (nejenom) české politiky v plánu?
Osobně nevěřím, že se V. Klaus chystá do důchodu, že by nechal politiku politikou a spokojeně si užíval zasloužené penze. A jsem také přesvědčen, že již má v hlavě nějaký plán, jak v politice zůstat i nadále. Ať si o jeho působení v posledních více než 20 letech myslíme cokoliv, tak se asi většinově shodneme, že byl vždy ambiciózním a ctižádostivým politikem, kterému se dařilo být vždy jedním z hlavních hráčů, který nedokázal nikdy ustoupit a držet se někde na okraji.
V poslední době se objevují spekulace o jeho návratu do čela ODS (viz plán rebelů). Nebylo by to asi nelogické řešení, otázkou by však bylo, jakým způsobem by na tento krok zareagovaly regiony a zejména konzervativní voliči, jejichž myšlení se za posledních 10 let mohlo zásadně změnit. Ať už si vezmeme Mirka Topolánka či P. Nečase (a tím nemyslím období jejich pádu), tak můžeme pozorovat jistou změnu v profilu strany a rozšíření schopnosti oslovit i jiné pravicově „nedogmatické“ vrstvy voličů.
Na druhé straně však je třeba vnímat i jisté „přiblížení“ prezidenta a ČSSD (po odchodu J.Paroubka), kdy došlo k utlumení různých přestřelek a politických útoků z obou stran. Z mého hlediska je důležité vnímat různá (spíše však ojedinělá) prohlášení prezidenta i špiček ČSSD v některých chvílích, zejména při různých vládních krizích, kdy tato stanoviska souzní. Významným momentem je i oslabení (neprojevování) kritiky ČSSD ve směru ke Klausovým protievropským výstřelům.
A posledním významným momentem je i absolutní absence jakékoliv kritiky směrem k M. Kalouskovi, potažmo TOP 09, kdy v čele této strany stojí jeden z „úhlavních nepřátel“ z „havlovského křídla“ české politiky K. Schwarzenberg. Několikrát jsme z úst místopředsedy TOP09 Kalouska slyšeli pochvalná slova směrem k prezidentovi.
Z toho všeho mi vyplývá, že se prezidentovi podařilo vylepšit vztahy se všemi hlavními demokratickými hráči na scéně a v podstatě se dostal do pozice „potencionálního koaličního partnera“ pro kohokoliv. Je tedy otázkou, s kým se spojit, resp. kam se po odchodu z Hradu vydat. Budovat vlastní novou stranu je příliš riskantní, spojovat se s ČSSD díky ideologickým rozdílům momentálně nepřipadá v úvahu (to až případně po volbách), opětovné převzetí ODS je jednou z možností (které však nevěřím). Nejpragmatičtější a zároveň „nejsilnější“ spojení mi připadne osa Klaus-Kalousek, které by díky zkušenostem a politické obratnosti obou pánů, které nedokázal nikdo za 20 let „odstřelit“, bylo silné a v porovnání se zbytkem politické reprezentace „neporazitelné“ (vycházíme-li z politické dlouhověkosti obou). V podstatě i ideologicky (programově) by zde docházelo k obrovským průnikům s jedinou výjimkou – vztahem k EU. Ale vzhledem k relativní okrajovosti evropských témat v domácí politice a pragmatičnosti Klause i Kalouska v tom nevidím politický problém. Každopádně toto spojení by zajisté nadělalo hodně problémů všem ostatním politikům a už živě vidím, jak si duo K+K „pohrává“ se všemi ostatními.
Koneckonců již za čtvrt roku uvidíme, jaké má V. Klaus plány a všechno může být úplně jinak. Ale třeba nás všechny překvapí a do toho důchodu přece jenom odejde.
