Věříte, že Prokrastinace se Vás netýká? A jste si tím opravdu jistí?

Kevin Dutton a Andy McNab nabízejí ve své knize Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu zajímavý pohled na tuto novou, plíživou a o to nebezpečnější  metlu lidí žijících v rozvinutých ekonomikách. 

Prokrastinaci považují za nejlepší cestu, jak se vyhnout životnímu úspěchu.

Před nedávnem jsem napsala recenzi na knihu Prokrastinace, odklad který mrzí od Davida Grubera. Kapitola o prokrastinaci v knize Kevina Duttona a Andy McNaba je zajímavým doplněním tohoto tématu. Především biologický důvod prokrastinace je zde vysvětlen velmi srozumitelně a zábavně.

Prokrastinace je definována jako chronické odkládání důležitých, naplánovaných činností a jejich nahrazování činnostmi méně důležitými. Prokrastinace stále narůstá a stává se hrozbou nejen úspěchům jednotlivce, ale svým rozsahem přináší významné ekonomiké ztráty i společnosti jako celku. Koncem sedmdesátých let se za chronické odkládače považovalo 5% populace, dnes se dostáváme k číslu 25%.

Prokrastinace ničí i týmovou práci, protože prokrastinátoři neustálým odkládáním přenášejí svou odpovědnost na druhé a těm se to pochopitelně nelíbí. Další studie ukázaly, že chroničtí prokrastinátoři mají slabší imunitní systém a častěji podléhají běžným nachlazením. Takže nejenom, že část své práce neudělají v termínu kvůli chronickému odkládání, ještě jsou navíc často nemocní a ostatní musí pracovat za ně.

Vždy, když prokrastinujeme, tak sabotujeme svůj vlastní životní úspěch a oslabujeme ze svého vlastního rozhodnutí svou výkonnost. Prokrastinace ale nazasahuje pouze do studijního nebo pracovního života. Zasahuje do všech oblastí života. Odkládáme návštěvu u lékaře, domácí práce, placení účtů, vyznání lásky, sdělování pravdy. Dokonce i v oblasti volného času a zábavy máme tendenci odkládat to, co vyžaduje větší námahu a soustředění. V televizi si vybereme raději lehkou komedii než emocionálně náročný film typu Schindlerův seznam.

Vědět o prokrastinci je jedna věc, ale mnohem důležitější je pochopit PROČ se jí dopouštíme a co tento zlozvyk UPEVŇUJE nebo naopak NAPOMÁHÁ k jeho odstranění.

Jsou tři typy prokrastinátorů:

1. HLOUBAVCI, kteří se nedokážou rozhodnout. Nepřijetím rozhodnutí se zbavují odpovědnosti za výsledek událostí.
2. VYHÝBAČI, kteří kličkují před strachem ze selhání, někdy naopak i před strachem z úspěchu. Příliš jim záleží, co si o nich myslí ostatní a dávají přednost tomu, aby si mysleli, že postrádají spíš snahu než schopnosti.
3. PERFEKCIONISTÉ, nespokojení se vším, co dělají, dokud to není stoprocentně bezchybné.

Všechny tyto tři typy nalhávají sami sobě:

Zítra se budu cítit lépe. (NEBUDOU!!!)

Nejlépe se pracuje ve stresu. (NEPRACUJE!!!)

Není to důležité. (JE!!!)

Biologický důvod prokrastinace
Amigdala je vývojově starší primitivní mozková struktura, která řídí podněty a emoce podstatné pro přežití. Tedy strach, zlobu nebo naopak radost. Pokud nahlížíme na mozek jako na vládu, amygdala je ministerstvo emocí. Je zodpovědná za velká a důležitá rozhodnutí, zda v život ohrožující situaci bojovat nebo utéci. A díky své důležitosti pro přežití má velkou moc. Může vetovat obyčejný každodenní rozhodovací proces. Může vyhlásit poplach, pokud se domnívá, že je to v našem zájmu. To se stává často.
Ale jako každá mocná organizace, je i amygdala korumpovatelná a občas přijímá úplatky od méně naléhavých a nápomocných podnětů, aby tak vyvíjela nátlak na naše chování. A tehdy UTÍKAME, místo abychom BOJOVALI. SNÍME, místo abychom KONALI. PUSTÍME SI televizi, místo abychom psali REFERÁT.

Prefrontálním kortex je relativně nová část mozku a sídlí v něm ministerstvo racionálního myšlení. Zodpovídá za zvýšenou sebekontrolu, která nás odlišuje od našich vývojově primitivnějších předků a zbytku živočišné říše. Tato část mozku nám našeptává, že bychom měli vypnout televizi a pustit se do referátu. Je základním kamenem moudrosti a silné vůle.
 

Prefrontální kortex nám umožňuje:

• plánovat
• zvažovat různé způsoby chování
• zdržet se reakce na náhlé impulzy, tedy nedělat to, čeho bychom později mohli litovat

Pokud prokrastinujeme, pak se v naší hlavě hádá „dobrá“ racionální stránka se „špatnou“ emocionální stránkou. Níš logický, svědomitý a dopředu myslící prefrontální kortex se sváří s naší emocionální, hédonickou a nabuzenou amygdalou.

Amygdala často vyhrává, pokud se setkáme s něčím, co nám nahání strach. Amygdala převezme vládu, vypne racionální rozhodovací proces.  Nejprve nás znehybní a přitom připraví organizmus fyzicky na útěk nebo útok. Bohužel v dnešní době, kdy se s život ohrožujícími situacemi setkáváme jen velmi zřídka amygdala vyhlašuje tento poplach kdykoli se setkáme s ČÍMKOLI, co považujeme za hrozivé. S výškou, se snovým klukem nebo holkou, s možností získat vysněné místo, nutností veřejně vystoupit, obhájit na schůzi svůj názor. A tehdy se stane to, co každý z nás už zažil. Ztuhneme a znehybníme mentálně. Naše akceschopnost se limitně přiblíží nule. A místo abychom se se situací nějak popasovali, tedy bojovali, ucouvneme a máme tendenci vše odkládat – tedy před obávanou situací utíkáme.

Všichni rádi vegetujeme v POHODLNÉ ZÓNĚ. Při objevení strachu a úzkosti se často okamžitě stáhneme a namlouváme sami sobě, že ještě nenastal ten správný čas.

Podle výzkumů prokrastinátoři průběžně znevýhodňují sami sebe. Spíš než vyhlídka na to, že ve výzvě neobstojí, jim znemožňuje jakýkoli úspěch jejich hluboce zakořeněný nedostatek sebevědomí v ďábelské kombinaci s fantazírováním o jedinečném hrdinském činu. Pro prokrastinátora je nejhorší, když ho okolí považuje za člověka s nedostatkem schopností. Dá přednost, pokud ho podezřívají z nedostatku příležitostí.

A jak z tohoto bludného kruhu ven?

• Ovládněte své emoce.
• Minimalizujte své obavy.
• Nastartujte svou motivaci.
• Přidejte na odhodlání.
• POPŘEMÝŠLEJTE o způsobu, jakým přemýšlíte.

A zeptejte se sami sebe, zda se vám musí do něčeho chtít abyste to udělali? Nemusíte čekat na to, až se vám bude chtít něco udělat.

Na zítřek odlož jen to, co nechceš udělat nikdy.

Jak tedy odstranit prokrastinaci?

1. To, co chcete dělat si vizualizujte.
   Naplánujte si to, co máte udělat, zavřete oči a představte si sami sebe jak to děláte. Při představách se v mozku aktivizují stejné oblasti jako při reálném provádění dané činnosti.
2. Úkol rozpitvejte a analyzujte.
   Když si představujete, jak úkol plníte, zkuste zjistit, co se vám na něm nelíbí. Proč se ho zdráháte splnit. Zjistěte co stojí za vyhýbavým chováním. Praktické problémy, nebo iracionální obavy? Obojí lze překonat.
3. Zaměřte se na budoucnost.
   Díky diktátu amygdaly mají prokrastinátoři, tváří v tvář okamžité výzvě, sklon zvolit krátkodobou radost před dlouhodobým ziskem. Pokud tedy zjistíte, že něco zase odkládáte, tak se zastavte, posaďte se, dejte si nohy nahoru a představte si, jak mizerně se budete cítit, až tento úkol budete muset plnit ve stresu a spěchu. A naopak, jak skvěle se budete cítit, pokud ho uděláte včas?
4. Vymezte si čas a pak ho věnujte konkrétnímu účelu.
   Určete si třeba hodinu a uzavřete sami se sebou dohodu, že celou dobu se budete věnovat jen jednomu úkolu. A dodržte to. Neskončete za 59 minut ani za 62 minut ale přesně za 60 minut. Vaše pozornost bude jako laserový paprsek a nikoli jako zářivkové světlo.
5. Využijte čas, který máte.
   Prokrastinátor je jako boxer čekající na příležitost knokautovat soupeře jednou ranou. Nikdy k tomu nedojde a zápas vyhraje na body soupeř, který na nic nečekal a rozdal víc ran. Prokrastinátoři čekají na ten jediný vhodný okamžik, perfektní příležitost, na chvíli, kdy budou mít k dispozici nenarušitelné a dostatečné množství času.
6. Udělejte to, byť ne dokonale.
   Prokrastinátor perfekcionista se snaží žít a pracovat podle svých sveřepě vysokých kritérií a tak bývá poražen ještě před tím, než vůbec začal. Pokud vnější a často i vnitřní podmínky nejsou ideální, tak s prací nezačíná. A pokud úkol již splní, má tendence výsledek tak dlouho vylepšovat, až výsledný poměr nákladů a výnosů nestojí za to. Řešením je zmírnit svá kritéria. Rozpoznejte svou vnitřní ŠIKANU. Postavte se jí. Představte si, co nejhoršího se může stát. Připusťte možnost vzniku chyb. Za chyby se netrestejte. Práci si rozdělte na přiměřené části a postupně je vykonávejte. Za vykonané dílčí úkoly se odměňte. Dělejte to opakovaně a odolávejte pokušení vrátit se ke starým zvykům.

Další informace k tomuto tématu.

http://pribanova.blog.idnes.cz/c/444715/Recenze-knihy-Prokrastinace-odklad-ktery-mrzi-od-Davida-Grubera.html