Jak jsme mohli ekonomicky dohnat Švýcarsko a proč se tak nestalo. Dne 27. 12. 1985 byl v tehdejším kultovním časopise Mladý Svět uveřejněn první kurz technik duševní práce. V tomto článku se dozvíte o kamuflážích,
které vznik neobyčejného populárně naučného kurzu provázely, a nejen o nich.
Co bylo předtím.
10.11.1982 zemřel Leonid Brežněv, vládce říše zla Sovětského svazu.
12.11.1982 nastoupil na jeho místo Jurij Andropov a
9.2.1984 zemřel.
13.2.1984 nastoupil na jeho místo Konstantin Černěnko aby
10.3.1985 zemřel.
11. 3. 1985 se generálním tajemníkem nejvyššího sovětu SSSR stal Michail Gorbačov.
Tehdy se Říše zla a Obr na hliněných nohou, jak se tehdy Sovětskému svazu dnes Rusku říkalo, jen díky těmto výměnám na samém vrcholu pyramidy moci zachvěla v základech. Michail Gorbačov byl navíc velmi odvážný člověk. Na rozdíl od svých předchůdců se nebál změn. Pokusil se SSSR reformovat. Pokusil se reformovat nereformovatelné. A jisté mírné ozvěny jeho odvahy došly přes mnohé filtry a bariéry i k nám. Čeští komunisté, se svou mocí odvozenou od Sovětského svazu, ztratili svou do té doby neotřesitelnou jistotu. Dobře promazaný stroj násilí a útlaku, zvaný normalizace, se začal mírně zadrhávat. Někteří lidé se přestávali tak moc bát. A že bylo čeho. A některé projevy nesouhlasu nebo prosté aktivity a svobodnějšího konání už se nepotíraly tak důrazně. V puklinách totality začala klíčit nadějná semínka věcí příštích.
Ve 42. čísle časopisu Mladý svět v roce 1984 vyšel kratší článek Davida Grubera Čteme rychleji – čteme lépe. Článek pojednával o prvních kurzech rychločtení pro dospělé, které se uskutečnily v létě tohoto roku. Asi nejzásadnější uvedenou informací bylo, že během týdne lze rychlost čtení v průměru zvýšit ze 100-200 slov za minutu na 450-600. Tedy 2,5 -3 krát. Nejlepší student dosáhl výkonu 890 slov za minutu. Přičemž i pochopení a zapamatování informací z textu se díky kurzu významně zvýšilo.
Ve 36. čísle časopisu Mladý svět v roce 1985 vyšel jeden z kratších článků Davida Grubera 700 slov za minutu opět o jednom z prvních kurzu rychločtení. Účastníky byli studenti opavského gymnázia, kde tehdy David Gruber učil. Čtecí výkony účastníků se zvýšily 2-3x. A kdyby jenom to. Kdo si pozorně přečte článek, zjistí, že v rámci kurzu už David Gruber průkopnicky vyučoval další techniky duševní práce jako je efektivní studium cizích jazyků, cvičení koncentrace, paměťové techniky aj.
Tyto články vzbudily obrovskou vlnu pozornosti. Do redakce přišly stovky dopisů. Navíc, dalšího kurzu pro nejširší veřejnost se v létě zúčastnil i vedoucí domácí redakce Petr Trojan a kmenový fotoreportér Jan Šilpoch.
Byli řádnými účastníky po celou dobu, týden sbírali materiály na obří reportáž. Tuto reportáž pak David Gruber doplnil vloženou „knížečkou“ – kurzem rychlého čtení.
V 52. čísle časopisu Mladý svět v roce 1985 vše vypuklo naplno. David Gruber je vyfocen na titulní straně, jak učí na letním kurzu. Šéfredaktorka Olga Čermáková zmínila kurz rychločtení na prvním místě ve svém úvodníku na straně 2. Slovy o vyspělém dobrém čtení svůj úvodník začínala i končila – na skenu vidíte právě začátek a konec jejího článku. A uprostřed časopisu bylo vložena dvanáctistránková příloha CUKÁNÍ aneb Rychlé čtení prvního časopiseckého kurzu technik duševní práce (soft skills) nejen v Čechách ale patrně i v celém tehdejším východním bloku. Kamuflážní název zúžil techniky duševní práce na pouhé rychločtení. Což svědčí o tehdejší nutnosti tančit mezi vejci, o nutnosti obelstít bdělé soudruhy. Vždycky se mohl najít nějaký bdělý aktivní blbec nebo jen nejistý zbabělec s mocí zakazovat a nebo přímo ničit životy druhých.
Pár vysvětlivek je potřeba aneb co bylo jinak.
Zaprvé: Kurzy zorganizoval David Gruber pod hlavičkou SSM. Na opavském gymnáziu ho musel zaštítit celoškolský výbor SSM (pro mladší tehdejší doby neznalé se jednalo o Socialistický svaz mládeže). Letní kurzy pro dospělé zaštílila místní pobočka CKM SSM (CKM byla svazácká cestovní kancelář). Celá SSM byla v sedmdesátých letech v zásadě rudá bolševická nástavba pionýru pro středoškoláky a vysokoškoláky. Původně myšleno jako ideologický dozor nad studující mládeží a přípravka pro partajní život. Požadavek povinné účasti a rozklížení bolševizmu v osmdesátých letech se však SSM stal platformou a často spíše pláštíkem, díky kterému se dalo uskutečnit i ledacos pozitivního. Bez krytí některou celospolečenskou organizací se totiž nedalo realizovat vlastně nic.
Než začne někdo mudrovat a hodnotit, měl by si uvědomit, že v tehdejší době udělat něco pro mládež, byť pozitivního, mimo SSM, bylo stejné jako dneska vytvářet webovské stránky bez počítače a bez mobilu. Diskotéky nepořádal prakticky nikdo jiný než SSM. Lidé jako David Gruber, kteří se celou dobu zuby nehty bránili být aktivním svazáckým funkcionářem, to měli pod touto hlavičkou desetkrát těžší než ti skalní a zasloužilí, a mohli být vzati na milost jen za okolností, že něco uměli opravdu jako jediní v celé zemi a bylo to pro mnoho lidí lákavé a potřebné. I časopis Mladý svět byl papírově časopisem ÚV SSM, i jediná cestovní kancelář pro mládež byla pod toutéž hlavičkou – a samozřejmě v polovině 80. let bylo jistojisté, že takto to bude až do konce životů všech tehdejších občanů naší země.
Zadruhé: Na skenu první stránky přílohy – té začínající obřím titulkem CUKÁNÍ - se píše, že se David Gruber s rychlým čtením seznámil v NDR. To není pravda, v NDR žádný takový kurz v té době nebyl znám. V Československu byla známá jen kniha západoněmeckého autora Wolfganga Zielkeho o úzce pojatém rychlém čtení, bez dalších soft skills. Do západního Německa se slušný člověk samozřejmě absolutně nedostal. Tehdy mohl být kdokoli stíhán a vyhozen ze zaměstnání jen za pracovní telefonát s „imperialistickým“ cizincem humanitního zaměření.
David Gruber se při nejlepší snaze neměl kde na kurzu osobně přesvědčit, že něco takového funguje. Musel si tedy sestavit celý kurz sám, vše odexperimentovat, ověřit – a až pak s ním jít na veřejnost. Zatímco dosavadní americké či západoevropské kurzy speedreadingu, Schnellesen apod. se dají přirovnat k motoru, Gruberův kurz představoval celé moderní auto. Takže pro ty, kteří pilně a pozorně četli první díl tohoto seriálu, Hornická akademie v Dederonii tedy Německé demokratické republice neměla s kurzem rychločtení pranic společného.
Nebylo však průchodné do časopisu Mladý svět napsat, že David Gruber vymyslel a ověřil průběh kurzu kreativně minutu po minutě celý sám – průchodné bylo tehdy pouze to, co se dělo po sovětském socialistickém vzoru. Tato varianta ale byla i na Davida Grubera trochu moc. A tak vznikl kompromis – fiktivní východoněmecký zdroj. David to vše po letech odtajňuje zde.
Třetí vysvětlivka: Strana 2 přílohy, čtvrtý odstavec: Zveřejnit, že Davidovi pomáhala učit jeho žena Olga, bylo také „o hubu“. Olga Gruberová pracovala na Ekonomické fakultě VŠB jako odborná asistentka – a kurz rychločtení mohl být její prázdninový přivýdělek. Veškeré přivýdělky učitelů v jejich volném čase (i třeba 30 Kčs za malý článeček v místním tisku) schvalovali ovšem šéfové, tedy vlastně fakultní výbor KSČ. A nestraníkům je s gustem, škodolibě a zločinně zamítali. Takže podle Mladého světa „Olga Gruberová zůstala doma s nemocným synem“.
Čtvrtá vysvětlivka: Strana 2 přílohy, pravý sloupec, zhruba v polovině stránky: MUDr. Vladimír Latušík je ve skutečnosti MUDr. Vladimír Matuška, vynikající ortopéd. Bál se, že by jej zaměstnavatel huboval, co že studuje za „šarlatánskou pavědu“.
Dnes už personalisté většiny větších firem a institucí posílají své pracovníky zejména z řídicích funkcí na jeden, dva dny školení rozvoje osobnosti ročně dokonce povinně. A každé školení jakékoliv soft skill je dnes vlastně jen rozvinutou částí tehdejšího kurzu rychločtení v originálním gruberovském pojetí. Zárodky a důležité stručné pasáže všech relevantních soft skills totiž byly průkopnicky obsaženy v jeho kurzu již tehdy v polovině osmdesátých let! Viz strana 3 přílohy, druhá polovina prvního sloupce a první polovina druhého sloupce. Gruberův kurz byl už od tehdejších dob před třiceti lety komplexním kurzem soft skills či rozvoje osobnosti, jen název byl užší – coby mimikry před nežádoucí zvědavostí totalitních papalášů, kteří neměli rádi, když někdo chtěl z masy průměrných vzdělávat lidi na cestu do elity národa.
„Rychlé čtení není (rozuměj ´mezi technikami duševní práce´) nejdůležitější...“ píše David Gruber na straně 3 své přílohy.
Takže odhalení slíbené v první části jsou: MUDr Latušík byl a je ve skutečnosti MUDr. Vladimír Matuška. Hornická akademie v Dederonii čili Německé demokratické republice existovala, ale s kurzem rychločtení neměla nic společného. David Gruber v roce 1982 propadl rychločtení a nejenom jemu, ale i ostatním technikám duševní práce..
A jen tak mimochodem, v tom roce 1982 zvítězil v anketě Zlatý slavík Miroslav Žbirka, Hana Zagorová a Olympic. Zatímco na britské hitparádě bodovali Kraftwerk, Falco, Nena,Paul McCartney &Stevie Wonder s písní Ebony and Ivory a další.
To by jeden neřekl, co všechno bylo třeba za bolševizmu zapotřebí zakamuflovat, aby se uskutečnil populárně naučný vzdělávací kurz a nikdo za to nedostal přes pazoury, nedostal vyhazov z práce nebo neskončil ještě hůř.
No a o tom, co se dělo dál s šířením technik duševní práce po vlastech českých, moravských a tehdy ještě i slovenských, se dozvíte v příštím článku. Například odkud a kam prchal David Gruber po chodbách Vysoké školy báňské a spousta jiných pikantérií.
A i tentokrát Vám slibuji, že se máte na co těšit.
