Putin ví přesně, co dělá

V mediálním prostoru zní téměř jednohlasně, že Putin jedná iracionálně. Nebo dokonce šíleně. Nic není pravdě vzdálenější.

Jen od začátku dvacátého století se Rusko velmi aktivně podílelo na rozpoutání dvou světových a jedné studené války. Počet lokálních válek Ruska nemám spočítaný ale bude jich dost. Z těch větších mě napadá Afganistán, Čečensko, Gruzie.
Vojenské vpády do Východního Německa, Maďarska a Československa. Dále vojenská a materiální podpora totalitních režimů a nejrůznějších diktátorů typu Kuby, Severní Koreji, Nikaragui, Vietnamu, Laosu, nejnověji v Sýrii a mnoha, mnoha dalších.
Není pochyb, že Rusko je již více než sto let hodně velkým škůdcem míru. 

A přesto je Rusko stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta.   

Protože jsem ještě byla nedobrovolně "zasažena" výukou bolševických taktik a strategií, vím přesně Proč, Co, a Jak Putin dělá. 

Rozpoutání války proti Ukrajině hned po skončení zimní olympiády si Rusko vyzkoušelo již před osmi lety v roce 2014. Tehdy to byl dokonale zvolený moment překvapení. A vyjádření pohrdání demokratickými hodnotami. To, že Rusové nezaútočili po olympiádě před čtyřmi lety má jednoduché vysvětlení. Americe vládl nevyzpytatelný "střelec" Donald Tramp. Před ním jediným měl Putin respekt. Tak si počkal na dalšího demokratického prezidenta. 

Rozpoutání války po dvou letech celoplanetární pandemie, která tvrdě ekonomicky i mentálně zasáhla  vyspělou euroatlantickou demokratickou oblast, je snaha další destabilizací navodit takzvanou revoluční situaci. Pokud nastane revoluční situace, tak se masové protesty nespokojených a strachem ovládaných lidí obrátí proti demokracii, svrhnou ji a moc převezmou nastrčení nohsledi Moskvy nebo jiné podivné a demokracii nectící populistické osobnosti, slibující jistotu prostřednictvím autokratické vlády silné ruky. 
A pokud nedojde na masové protesty, tak demokracie prohraje následující volby (většinou poslední demokratické na dlouhá desetiletí) a moci se ujmou, jak jinak nohsledi Moskvy a s nimi spolupracující užiteční idioti.   
Tento scénář už Moskva mnohokrát úspěšně vyzkoušela na všech kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy. Australané, jako potomci Britů, jsou proti populizmu naštěstí značně imunní. V Antarktidě se nevyskytuje dostatek méně vzdělaných a k populizmu a radikalizaci náchylných lidí. Další nejpočetnější skupina obyvatel, tučňáci císařští jsou politicky zcela nepoužitelní.     

Demokracie je křehká. To my ji musíme bránit. 

V krátkodobém horizontu rychlou a účinnou pomocí uprchlíkům z Ukrajiny i její armádě. V dlouhodobém horizontu rozpoznáním a politickou izolací nohsledů Moskvy, jejich užitečných idiotů a jiných demokracii ohrožujících elementů. Reakce jednotlivých politiků a veřejně činných osob nám dnes ukazuje jasně jako lakmusový papírek, kdo je mentálně jen načervenalý a kdo sytě rudý.

K demokracii je třeba vychovávat mladou generaci. Nikoli indoktrinací a vymýváním mozků ale důkladnou reformou školství. Místo memorování nepraktických pitomostí (třeba kdo byli Lumírovci) vyučovat umění kultivované diskuze a kritického myšlení.

Vzorem nám může být školství ve Skandinávii. Zde již na druhém stupni základní školy s dětmi probírají před každými volbami volební programy jednotlivých stran. Učí je hledat ve volebních programech měřitelné sliby. A odhalovat nezávazné, populistické sliby a prohlášení. Díky tomu již větší děti umí na politické scéně odlišit zrno od plev.   

Nedopusťme, aby nás těžkosti, které nás čekají, obrátili proti sobě, jako syny knížete Svatopluka. Ve svornosti je síla. Využijme ji.