Klid, mír a pohoda vánoc bývají vykoupeny měsícem kdy minimálně jeden člen domácnosti sviští jak motorová myš. A pak se nějaká ta chybička vloudí. A když se k tomu přičtou všechna očekávání ...
Létající cukroví
V hitparádě vánočních katastrof vede nejspíš kamarádka Alice. Nejprve v potu tváře upekla svých 12 druhů cukroví. Poté něco slepila marmeládou, něco máslovými nádivkami a vše nádherně ozdobila ořechy, cukrovými polevami a čokoládou. Nakonec vše uložila do velké krabice a tu uložila v kuchyni za okno. Bydlela totiž v paneláku a jinak by cukroví do vánoc nedošlo.
A pak se to stalo. Týden před vánoci přišel takový trochu větší vítr. Celá rodina seděla u nedělního oběda s výhledem na krabici za oknem. Náhle se krabice ze svého místa vznesla a i přes svou váhu zamířila přímo vzhůru. Rodinka se vrhla k oknu. Krabice stoupala kruhovým pohybem vzhůru. Když dosáhla úrovně střechy jedenáctiposchoďového domu, tak se její letová křivka náhle ostře zlomila a krabice začala padat. Když udeřila do země, několikrát mírně poposkočila a potom zůstala ležet na boku. Alice i s rodinkou vyběhli z domu a běželi ke krabici. Na první pohled byla krabice neporušená. Ani v průběhu letu ani při evidentně tvrdém přistání se z ní nic nevysypalo. S nadějí v oku i srdcích odnesla Alice krabici domů. Položila ji na stůl a otevřela. Uvnitř bylo deset kilo sladkých drobků. Do vánoc týden. A tak Alice moudře rozhodla, že se nové cukroví péci nebude a tyto vánoce se u ní doma jedlo cukroví lžičkou.
Pepřové pracny
Osobně peču jen čtyři druhy cukroví. Jeden z nich jsou pracny. Mám originální recept po babičce. Kromě obligátní skořice se do nich přidává i hřebíček a špetka pepře. Stejně jako se původně přidával pepř do perníku. Osobně pepř jako koření hluboce nesnáším a proto ho nikdy nepoužívám. Ale měla jsem kamaráda, který naopak dával pepř do všeho. A tak jsem se rozhodla, že to tedy jednou vyzkouším a ten zatrolený pepř přidám. Psali špetku. Já pekla z dvojnásobného množství a tak jsem vzala jednu kuličku bílého pepře a jednu červeného. Přišlo mi, že to není zase tak moc. Osobně při pečení moc neujídám a tak jsem po upečení pracny ani neochutnala. Když jsem je nabídla pepřmilovnému kamarádovi, divil se, že je cukroví nějak divně kořeněné. S hrdostí jsem mu oznámila, že je tam špetka pepře a přidala přednášku o použití pepře v perníkářství.
Potom jsem nic netuše vzala pár kousků na vánoční večírek. Kamarádka Sandra si vzala jednu lákavě vyhlížející pracnovou rybku. Pravila, že ráda ochutnává cizí cukroví a porovnává ho se svým. Což o to, pracna vypadala a voněla úchvatně. Dokonale upečené tmavé těsto zasněžené závojem vanilkového cukru s pravou vanilkou. Pak si kousla. Když jsem viděla jak se jí nakrčil nos, tak jsem pochopila, že něco je špatně. Se sebezapřením kousek snědla. A tak jsem po návratu domů poprvé ochutnala svou letošní pracnu. No, nic moc. Po první sladké chuti mě něco štíplo do jazyka. Ostrá chuť pepře přehlušila vše ostatní. Takže přes použití kvalitních oříšků, kakaa, vanilky a špaldové mouky výsledná chuť cukr a pepř. Ještě pět minut mě po tom jediném kousku pálil jazyk.
Broušená váza pro maminku
Jednou jsem na štědrý den jela domů meziměstským autobusem. Na stanici se mnou stáli dva mladí lidé. Hoch se chlubil, že své mamince koupil krásnou broušenou vázu za 1 500 korun. Měl z ní obrovskou radost. Jeho dívka měla také radost. Přijel autobus, všichni jsme nastoupili. Hoch s dívkou si sedli na jednu dvojsedačku a jak hoch ukládal tašku s dárky na zem, tak nějak mu vyklouzla. Ozval se nezaměnitelný třesk rozbíjeného skla. Pak už hoch neměl radost. Začal se rozčilovat a vztekat. Jeho dívka se ho snažila uklidnit. Marně. Nám ostatním v autobuse bylo hocha líto, ale docela jsme si oddechli, když s dívkou vystoupili.
Pravda ovšem je, že výše popsané případy ve skutečnosti nejsou žádné katastrofy. Jde jen o nepříjemnosti. Protože opravdové katastrofy se o vánocích odehrávají spíše v oblasti citů. Modré sametové pantofle pro maminku ve skříni jejího syna ještě v lednu. Protože jeho maminka čtrnáct dní před vánoci zemřela. Nebo neuměle zabalené příbory ve skříni, které jiná maminka nasbírala za bodíky v marketingové akci místního obchodu a chtěla je dát synovi. A syn jí o vánocích ani nenavštívil.
Přeji všem, aby jejich dárky našly své příjemce a nezapomeňte, největší dárek, který ostatním můžete dát je vaše láska, vaše pozornost a váš čas.
