Vážený ministře financí Miroslave Kalousku. Vystavuji vám tímto složenku na 12.2 miliardy korun českých a žádám vás o uhrazení dlužné částky do státní pokladny a to do jednoho měsíce, t. j. do 15. 12. 2011. Předmět plnění: 600 000 000 švýcarských franků, zadržených ve Švýcarsku v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné. Zdůvodnění: Od 16. 3. 2011 jste nebyl schopen připojit se jménem České republiky k trestnímu řízení, probíhajícímu ve Švýcarsku a tím jste Českou republiku poškodil o 12.2 mld. korun.
Škopek másla na hlavě
Tak nějak jsem si vzpomněl na debilní Kalouskovy složenky na 121 000 korun, které rozesílal tento pán občanům ČR v květnu 2010 za to, že se přičinili na propadu státního dluhu. Tehdy si mnohý z nás pomyslel cosi o másle na hlavě ctěného odesilatele, který se na růstu státního dluhu nemalou měrou podílel. Nyní má na hlavě pan ministr celý škopek másla a snaží se jako malý harant házet odpovědnost tu na ministerstvo spravedlnosti, tu na státní zastupitelství v Praze.
Lenost, neschopnost nebo úmysl?
Pokud se podíváme na průběh kauzy, je negativní role ministra financí Miroslava Kalouska více než evidentní. Z celého průšvihu vyplývá, že buď byli liknaví úředníci ministerstva financí, nebo nebyla situace podle samotného ministra tak závažná, aby se jí vůbec zabýval. Není divu. Trávil totiž celé dny s kalkulačkou v ruce a propočítával vyšší DPH, škrtal ve zdravotní péči, v sociálních výdajích, v důchodech, stavebním spoření, výdajích na policii, hasiče, školství atd. Prováděl tudíž ty nejjednodušší početní úkony, vhodné tak pro žáka základní školy, místo toho, aby se postaral o 12.5 miliard, které mu na stříbrném podnose nabízely švýcarské vyšetřovací orgány. Postarat se o to, aby se ministerstvo financí, které je v této kauze jediným kompetentním orgánem, přihlásilo jako poškozený Švýcarům, bylo nejspíše nad jeho síly. Nechci pana ministra podezírat, ale pro někoho to může vypadat i tak, že zde hrály roli i jiné zájmy, například krýt jisté podnikatele, spojené s privatizací Mostecké uhelné.
Sladký spánek Kalouskova ministerstva
Pan ministr Kalousek nyní kategoricky odmítá jakoukoliv vinu. „Já nic, já muzikant, za všechno může státní zastupitelství“. Kdyby šlo o nějakých pár tisícovek, tak se člověk nediví, že na věc pan ministr zapomene, má toho chudák moc. Ale v případě dvanácti miliard by snad měl právě on, který se chlubí rozpočtovou odpovědností a úsporami ve státním rozpočtu, žhavit dráty od rána do večera, bombardovat státní zastupitelství dopisy, emaily a urgencemi každý den. Pokud se však podíváme na průběh kauzy, hovoří data více než jasně a zcela jinak. 15. 3. 2011 předává švýcarský velvyslanec ministru spravedlnosti nótu s výzvou pro ČR, aby se připojila k trestnímu řízení ve Švýcarsku s tím, že jde o slušné peníze – 600 milionů švýcarských franků. Pan ministr Pospíšil, jako člověk docela pracovitý, nelení a okamžitě předává druhý den (16. 3.) nótu jediné kompetentní instituci – ministerstvu financí. Co udělají na ministerstvu financí? Uloží veledůležitý dokument do šuplíku a vykašlou se na něj. Ministru spravedlnosti to nějak nedá spát a tak se po nějakých třech týdnech (11. 4.) sám dotazuje Kalouskova ministerstva, jakéže podniklo kroky k získání oněch 12 miliard. Kalouskovo ministerstvo spí dále spánkem Šípkové Růženky a teprve 26. 4. 2011 milostivě odpovídá ministrovi spravedlnosti, něco v tom smyslu, ať se stará o sebe, že oni to řeší se státním zastupitelstvím. Poté Kalouskovci znovu odloží spis ke sladkému spánku do příslušného šuplíku, kde ležel dodnes! Během celých osmi měsíců nebylo Kalouskovo ministerstvo schopno, alespoň jedenkrát se zajímat o celou kauzu, získat informace ze státního zastupitelství či se dokonce přihlásit o peníze ve Švýcarsku.
Kdo to zaplatí?
Pokud by kdokoliv v soukromém či státním podniku vykázal podobnou laxnost, díky níž by firma přišla třeba jen o dva tisíce, letí dneska za prvé okamžitě na dlažbu a za druhé po něm bude ona firma ztrátu vymáhat (i když vyrazit z někoho 12 miliard je stejně pravděpodobné, jako, že na Měsíci rostou pomeranče). Nejlepší ministr financí východního světa však pošle vysvětlující dopis premiérovi a vše je vyřízeno. Premiér Nečas jej poklepe po rameni a zašpitá mu do ouška „nic si z toho nedělej Mirku, to se může stát každému. A ty chybějící miliardy holt zase vyrazíme z lidí, to české stádo bude sice trochu frflat, ale samozřejmě nám to zase spolkne“. Podle kuloárních zpráv už má koalice jasného viníka. Je jím prý již dávno odvolaný šéf pražského vrchního zastupitelství Vlastimil Rampula. Jak se u nás říká, vlk se nažere a koza zůstane celá!
Pokud ani tento megaprůšvih nedonutí premiéra Nečase k odvolání neschopného ministra financí, tak nevím. Snad jen kdyby mu Miroslav Kalousek vrazil na zasedání vlády pár facek, jak nám to předvedl ve své mediálně známé fackovačce v tiché malostranské uličce.
