Zaujal mne jeden z posledních blogů Karla Drábka, autora, kterého si nesmírně vážím proto, že pro osvícení národa dělá pěkně záslužnou práci. Psal v něm o Alpách a krásách jejich květeny. Nedá mi to, a musím k tématu přispět také trochou do mlýna.
Rozkvetlé horské louky mají své neopakovatelné kouzloPavel Poeueil
Patříme k rodinám, které se jaksi vymykají většině českých dovolenkářů, mířících každý rok k velkým slaným loužím. Moře je sice hezké, prý i zdravé, ale my dva dospělí a naše dvě děti, se tam šíleně nudíme. Ne, že bychom to kdysi nezkusili, ale už druhý den po ležení na přeplněné pláži jsme začali být všichni nesví a hledali něco jiného. Kulturu, přírodu či památky. Toho všeho se na plážích jaksi nedostává a tak už hezkou řádku let cestujeme buď po evropských památkách, nebo po horách. Máme prolezlé slovenské Tatry, německé a rakouské Alpy a letos přišly na řadu Alpy švýcarské.
Na cestování po Alpách jsme si vybrali přelom června a července, kdy v nadmořských výškách nad 2000 metrů začíná pravé alpské jaro. Ještě pár dní před naším příjezdem ležel totiž na horských loukách sníh. První poznatek ze švýcarských Alp je ten, že jsou drahé. A to pořádně. Za týden, prožitý putováním v potu tváře, s batohy na zádech, po horských loukách jsme dali tolik, jako za týden například na Krétě a to all inklusive. Ale nelitujeme. Jedním slovem pohádka. Pohybovali jsme se v okolí známé alpské Panny, neboli Jungfrau a vyjížděli horskými železnicemi, nebo lanovkami do dvou až třítisícových výšin na lov kytiček. Ochranáři nebojte se. Lovili jsme pouze prostřednictvím objektivů našich fotoaparátů. Rozkvetlé louky, zaplavené pestrobarevnou paletou všech možných i nemožných květin, které známe většinou jen ze skalek, se jen těžko dají popsat.
Nezapomenutelným zážitkem byla celodenní túra po alpské botanické zahradě na Schynige Platte, ležící téměř 2000 metrů nad mořem. Skoro na vrcholek vás vyveze z městečka Wilderswill roztomilá historická zubačka, vláček, jehož zrod se datuje už do 14. června 1893. Hned u stanice lanovky je vstup do přírodní botanické zahrady, rozkládající se na několika hektarech horských luk a skalnatých ostrohů. Vstup je zdarma a je opravdu na co koukat. Všechny rostliny se nacházejí ve svém přirozeném prostředí a celá lokalita je zarámována nádhernými horskými štíty. V plném květu byly tisíce druhů vysokohorských rostlin a výsledkem bylo přes 700 fotografií jen během tohoto jediného dne.
U nás v Ondřejově (určitě znáte tamější hvězdárnu) máme malou skrytou lokalitu (nikdo o ní neví), kde rostou dva druhy vstavačů. Silně ohrožený vstavač kukačka (Orchis morio L.) a vstavač mužský (Orchis mascula). Každý rok nad nimi zjara jásáme a tajemství si necháváme pro sebe. Známe totiž nenechavé české zahrádkáře. Na Schynige Platte jsou louky od vstavačů fialové a druhy jsme ani nestačili počítat. Stejně je to s dalšími rostlinkami. Lomikámeny, zvonky, hořce, alpské růže a tisíce dalších druhů, nás nutily poskakovat jako horské kozy mezi jednotlivými trsy květů, lézt jako nepříčetní po čtyřech a koukat zblízka na mnohdy miniaturní kvítky, zvící několika milimetrů.
Podobné zážitky nás čekaly v sedle pod vrcholkem Jungfrau na Kleine Scheidegg či na třítisícovém horském plato Mänlichen, které je pro botaniky i botanické amatéry pravým rájem. Rozkvetlé louky pod majestátním štítem Eigeru mají v období horského jara neopakovatelné kouzlo. Teploty se pohybují kolem 10 – 15 stupňů. Místy se květy prodírají zbytky sněhu a jinde na vás čekají modré, žluté či rudé koberce vzácných druhů. Dole v údolích přitom panuje již horké léto s teplotami okolo třicítky. Pokud chcete zažít neopakovatelné kouzlo rozkvetlých alpských luk, doporučuji tedy přelom června a července. Stálo to za to.
Hořec, to je prostě nádhera
Co květina, to jiná barva
Koberce modrých hořců
Historický vláček na Schynige Platte
Kvetoucí stráně pod Jungfrau
Oblíbená zábava švýcarských horalů
Rozkvetlá louka na Kleine Scheidegg
Stráň pokrytá alpskými růžemi
Tady už chybí jen fialová kráva
Ve skalách září květy alpských růží
Vstavače všude, kam se podíváš
