Pokud politici něco potřebují od svých občanů (většinou jsou to peníze), mažou jim med kolem huby. Náš premiér se pravděpodobně inspiroval tímto rituálem a zvolil jinou sladkost – čokoládu. Nejspíše si nechal poradit od odborníků a podělil novináře tabulkami tohoto sladkého potěšení. Jak je známo už celá staletí, med je zdravý, ale to, že zdravá je i čokoláda, se ví teprve nedlouho. Dokáže uklidňovat, působí příznivě na dýchací cesty a hlavně snižuje krevní tlak. A právě toho je zapotřebí, aby novináři přežili bez újmy na zdraví páně Topolánkova vystoupení.
Včerejší pouliční divadelní představení před úřadem vlády bylo zajisté nesmírně poučné, ale jediné, co si mohli novináři odnést konkrétního, byla právě ona tabulka čokolády. Divadelní kus, nazvaný „Změny pro budoucnost,“ zahraný premiérem v hlavní roli a sborem fešných hostesek, měl představit nejnovější projekt, nazvaný zkráceně PPP. Nejdříve jsem si stejně jako někteří kolegové myslel, že pan premiér v intencích svého jadrného valašského vystupování konečně vyhlašuje tak potřebný program „Potřebujeme Peníze Pitomci, ale byl jsem vyveden z omylu. Ona tři P prý znamenají Pět Premiérských Priorit, tedy zdravé veřejné finance, moderní a efektivní stát, bezpečný občan v bezpečném státě, odstranění bariér a podpora vědy a vzdělanosti. Nejsa ekonom ani politik, ani policista a o bariérách, které měl na mysli pan premiér mám jen matné povědomí, se těžko mohu vyjadřovat k prvním čtyřem P. Mohu však vyslovit svůj názor na páté P, tedy podporu vědy a vzdělanosti, protože popularizace vědy a prezentace jejích nejnovějších výsledků je mojí profesí.„Říkává se, že stát nemá lepší investici než je investice do vzdělání a do vědy. Proti tomu namítají někteří zastánci tvrdého trhu, že na tuto investici si musíme nejdřív vydělat. Ale jak si máme vydělat zastaralými výrobami a bez základu na němž můžeme stavět moderní produkci a služby?
Pokud se ve státním rozpočtu nenajdou dostatečné prostředky pro podporu vědy a vzdělávání hrozí nám i odchod nadějných talentů do zahraničí a, co horšího, i mimo vědu. Nedopusťme to! „ To jsou varovná slova, která zjara tohoto roku pronesl předseda Akademie věd České republiky, profesor Václav Pačes. Podle deklarace členských zemí EU z roku 2000 doporučuje EU zvýšit celkové výdaje na vědu a výzkum do roku 2010 na úroveň 3% HDP. A jaká je realita, se kterou chce Mirek T. naplňovat svoji pátou prioritu? Vypadá to, že se řídí památnými slovy čestného předsedy ODS, tedy prezidenta Václava Klause, která pronesl někdy před dvěma lety: „Pro vědu je lepší chudoba než opulentní život, který ubíjí myšlení.“Na vědu a výzkum má jít v příštím roce ještě o dvě miliardy méně než letos, necelých 23 mld. korun, tedy 0,6% HDP (ze státní pokladny). Celkové zdroje (tedy i firemní) však nepřekročí 1,2% HDP, přestože by se měly alespoň blížit oněm 3%. Pokud si k tomu připočteme nebezpečnou vládní liknavost v čerpání evropských peněz na vědu a výzkum, tak potěš nás pánbůh. Ani se tedy nedivím, že Mirek T. včera nedovolil novinářům položit ani jedinou otázku ke svým třem P, ale po svém monologu odfrčel kamsi na Plzeň.
Propad státních dotací vědy je reálný a tabulka čokolády to těžko spraví i když někteří mí kolegové novináři jsou schopni i za onen pamlsek psát na rozpočtovou politiku této vlády chvalozpěvy a jiné spíše zajímá odpověď na otázku, kdeže to ta paní Paroubková bere ty své miliony.
Ne, že by podivné dotace její charity nebyly zajímavé, ale přece jen považuji únavnou mediální masáž rodiny Paroubkovy za hodnou pokleslého bulváru té nejnižší kategorie. K image moderního novináře patří dnes módní investigativní žurnalistika. Smutný je však fakt, že tato žurnalistika se soustřeďuje z převážné míry na šťourání v soukromí politiků a mediálních hvězd či hvězdiček. Ne, že by to nebylo potřebné, ale podle mého názoru by se slušelo věnovat alespoň stejnou pozornost otázkám budoucího hospodaření tohoto státu a jeho dopadů na další generace. Samozřejmě jako vše ostatní, i tyto aktivity řídí proslavená neviditelná ruka trhu. V tomto případě trh představuje čtenář. A ten si spokojeně pochrochtává nad „objevy“ těchto žurnalistických detektivů a celkem právem se rozčiluje nad kauzami Čunka, Dalíka, Paroubkové a dalších veřejně známých osobností, nebo nad tím, že Vyvolení vyhodili ze svého lůna dalšího blbečka. Okleštěný rozpočet na rok 2008 však prošel mediální sférou tiše, jako duch.Neztrácím však naději a věřím, že i ostatní „péčka“ čokoládového Mirka T. se stanou předmětem hlubšího zkoumání příslušných novinářů – odborníků. Pokud totiž budou vypadat tak, jako to, týkající se vědy a vzdělanosti, možná, že už nebudeme podle expertů světového ekonomického fóra v tomto ukazateli na 29 místě před Tuniskem, ale někde hodně, ale hodně daleko za ním.
