Proč kryje premiér Nečas mafiánské praktiky?

Sotva nám utichla aféra Barták s podivnými miliardovými zakázkami pro armádu a upadla v neomezeně dlouhé zapomnění, je tu aféra zbrusu nová. Tentokrát se díky jednomu člověku, který už se nemohl dívat na zlodějinu kolem sebe, koupají v záři pochybné mediální slávy ministr životního prostředí Drobil a dokonce i pan „Čistý“ – premiér Petr Nečas.

O ministerstvo životního prostředí byl v kruzích ODS vždy eminentní zájem a po posledních volbách se jim jej konečně podařilo získat. Bodejť by nebyl zájem, vždyť je to doslova zlatý důl, kterým protékají miliardy z evropských peněz, a to by v tom byl čert, aby modré straně tu a tam něco neukáplo.

Uplácení je normální?

Z posledních veřejných vystoupení pana exministra Drobila doslova čiší neupřímnost, či spíše lež jako věž. Když jej Libor Michálek seznámil s plánem na vyvedení půl miliardy do kapsičky ODS, doporučil mu zničit všechny usvědčující důkazy. To se holt nedá popřít, je to na záznamu. Vzápětí se jej pokusil naprosto amorálně uplatit a nabídl mu teplé místečko svého náměstka. To se také nedá popřít. Je to rovněž na záznamu. Ale pan Drobil se chová přesně jako nevěrný manžel a drží se hesla, zatloukat, zatloukat, zatloukat. Z celé kauzy vyplývá neoddiskutovatelný fakt, který se nedá v žádném případě zatlouct: nebýt odvahy Libora Michálka a reportérů MF Dnes, byla by dnes stranická kasa ODS bohatší o 500 ukradených milionů korun!

 Odhalil jsi zloděje? Tady máš přes držku!

Typickou ukázku arogantního chování ODS, předvedl ministr Drobil svým „vyřešením“ celé kauzy. Michálka, který na korupci ukázal prstem, okamžitě vyhodil. A co je vrchol, premiér Nečas jej za to pochválil! Přitom minulost a jednání Libora Michálka ukazují na to, že jde o jednoho z mála slušných lidí v současném státním aparátu. Nedal se zarazit ani tím, že už se jednou podobně spálil a to v roce 1996, kdy upozornil na podivné zmizení 50 miliard z investičních privatizačních fondů a poukázal na jisté spojitosti s ODS. I tehdy přišel okamžitě o práci, i když později mu soud dal za pravdu. Exministr Drobil, nevěda si rady, zbavil se Michálka se směšným obviněním, že je absolutně neschopný a manažérsky selhal, zejména při naplňování programu Zelená úsporám. Taktně přitom pomlčel o tom, že manažérsky selhal zejména jeho zelený předchůdce v čele ministerstva, který dopustil takovou pitomost, že byly přijaty k vyřízení žádosti o dotace, překračující o 5 miliard možnosti dostupných peněz z emisních povolenek. Co asi tak mohl chudák Michálek s takovým dědictvím dělat?

 Pan „Čistý“ má pěkně upatlané ruce

Úžasné herecké etudy nám nyní předvádí pan premiér Nečas. Když mu již počátkem října oznámil Libor Michálek, že má důkazy o korupci (apropó, vůbec nechápu, proč se tomu stále říká korupce, když jde o zcela sprostou zlodějinu), docela prostě jej odbyl. Nyní tvrdí, že takových oznámení mu chodí na ouřad celé stohy, a kdo by se každou takovou stížností zabýval. Na to přece nemá premiér čas. Takže vysoký státní manažér – šéf Státního fondu životního prostředí, je pro Nečase jen jakýsi pan Vocásek, který jej nemístně obtěžuje při vykonávání jeho veledůležitých premiérských povinností. Pokud by šéf české vlády myslel vážně svá nedávná ujišťování o tvrdém boji proti korupci, měl tehdy okamžitě vyskočit jako čertík z krabičky a začít jednat. Co udělal? Hodil oznámení doslova do koše. Není náhodou takové jednání dokonce trestné? Není to tak, že kdo se dozví o trestné činnosti a neoznámí ji orgánům, činným v trestném řízení, dopouští se stejného trestného činu? Pan premiér věděl o korupci celé dva měsíce a nehnul ani prstem!

 Co je doma, to se počítá

To by mohlo být opravdovým volebním heslem ODS namísto oněch prázdných slov o vymýcení korupce. Jaké kroky v tomto směru vláda udělala? Ani jeden! Pardon, ministr vnitra Radek John vydal jakousi srandabrožurku, jak chytat korupčníky za rukáv. Ale vážně. Namísto radikálních a zcela konkrétních kroků k likvidaci korupčního prostředí v nejvyšších patrech české vládní politiky, se kabinet jako jeden muž snaží jakékoliv známky korupce zamést pod stůl a co nejrychleji zlikvidovat i nepohodlné svědky. Jak to nazvat jinak, než mafiánské praktiky. Zatím sice ještě nehovoří brokovnice, svědkům se nepovalují v postelích uříznuté koňské hlavy a nejsou jim doručovány dopisy s ostrými náboji. Ale kdo ví, pokud dopustíme, aby všechno této mafii procházelo tak, jako doposud, dočkáme se i toho.