V tisku se objevila v posledních dnech celá plejáda požadavků romských představitelů, které jsou buď vyloženě dětinské, nebo, což je pravděpodobnější, mají nebezpečně vyděračský podtext. Je načase, aby někdo ve vládě, nebo alespoň v oné slavné vládní Agentuře pro sociální začleňování, bouchl pořádně do stolu a řekl jim do očí: „tak takhle ne, milánkové. Máte stejná práva, jako kterýkoliv občan tohoto státu, mnohdy ještě větší, tak se podle toho koukejte chovat!“
Slušní Romové mi absolutně nevadí. V hospodě, kam přijdou v montérkách ze šichty, si s nimi klidně sednu a bavíme se jako rovný s rovným a kolikrát je s nimi větší zábava, než s bílými. Všichni ale víme, že jsou to bílé vrány, a většinu ze 400 000 Romů, kteří u nás podle neoficiálních údajů žijí, živíme z našich daní. Olej do ohně nyní přilévají zejména romští bossové se svými nesmyslnými požadavky. Vrcholem je ten poslední, se kterým nyní vyrukovali. Jsou prý národ, a proto požadují stanovit zákonem, aby se mohli podílet na politickém rozhodování. Měly by se prý stanovit povinné kvóty pro romské politiky v obecních i krajských zastupitelstvích, i v parlamentu. To jsou požadavky, které zcela evidentně porušují ústavu České republiky.
K čemu pak máme volební zákony, zaručené ústavou. Práva a povinností nás všech jsou naprosto stejné. Pokud bude některý z Romů kandidovat za jakoukoliv politickou stranu, třeba tu svoji, o jejíž založení usilují, a uspěje, bude mít jako kterýkoliv občan ČR možnost vykonávat příslušnou funkci, do které bude zvolen ve svobodných volbách. Ale nařizovat, že v zastupitelských orgánech všech úrovní musí být určité procento Romů, je naprostý nesmysl. V naší republice dnes žije daleko více národnostních menšin, které by si mohly nárokovat stejná práva. Žije u nás 390 000 Slováků, 150 000 Vietnamců, 135 000 Ukrajinců, jsou zde Rusové, Albánci, Srbové atd. Ti všichni by pak měli samozřejmě stejná práva na zastoupení ve státních orgánech, jako Romové. Nebo snad romští předáci považují tyto menšiny za méněcenné a sebe za nadlidi? Už to tak vypadá.
Stále také sílí tlak romských představitelů na zavedení romštiny na základních školách. Jsou snad Romové něco víc, než Vietnamci, Slováci či Ukrajinci? Ti by pak také mohli požadovat vyučování ve svém rodném jazyce. Navíc sami Romové by zavedením vyučování v romštině jen prohloubili propast ve vzdělání svých dětí ve srovnání s majoritní většinou. Cesta ke vzdělání a k úspěchu v povolání, vede přes úřední jazyk majority. Pokud by nedokázaly tyto děti vůbec užívat češtinu, například v úředním či pracovním styku, ocitnou se v obrovské izolaci, která by pro ně mohla mít v dospělosti doslova katastrofální následky.
K oněm dětinským požadavkům, které se objevily v posledních dnech, patří i ten, aby se vládní Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách, transformovala na orgán romské reprezentace na základě zákona o národnostních menšinách, upravujícího rovněž otázku romských místních samospráv. To znamená, že bychom tu měli mít za chvíli stejné reprezentativní orgány pro všechny národnostní menšiny, které jsem jmenoval výše.
Podle posledních, zatím dostupných výsledků sčítání lidu v roce 2001 u nás žilo oficiálně 11 000 Romů, kteří se hlásili ke své národnosti. Kde se tady vzalo během pouhých deseti let na 390 000 dalších Romů? Zajímá vůbec někoho ve vládě tato imigrační vlna, která se musí nutně někde projevit? Nenabízí náhodou Romům náš sociální systém nesrovnatelně více, než v okolních zemích? Evidentně ano, protože jinak by je sem nic tak nelákalo, jako štědré sociální dávky, rozdělované často i podle barvy pleti. Je načase náš benevolentní sociální systém pořádně, ale skutečně pořádně zkrouhnout a podle mého názoru se romský problém vyřeší sám. Podle dosavadních zkušeností si velmi rychle najdou zemi, která k nim bude štědřejší.
