Kocourkov nebo Absurdistán?

Nejdříve pražský primátor Bém tančí s premiérem Mirkem Topolánkem před televizními kamerami jásavý obkročák kolem Kaplického modelu nové Státní knihovny, aby o pár týdnů později rozhořčeně hřímal o brutálním zásahu do pražské památkové rezervace. K němu se houfně přidávají naši ctění kocourkovští zastupitelé a od boku střílejí své argumenty proti stavbě. Nejdříve říkají své ne Kaplického projektu a pak jsou někteří dokonce proti jakékoliv knihovně na pražské Letenské pláni. Důvod? Prý je ošklivá a proč vůbec knihovnu v centru. Ta přece patří na periferii!

.Nechutné tahanice kolem nové budovy Státní knihovny v Praze, nemohou nechat chladným snad žádného soudného člověka. Praha má díky unikátnímu návrhu Václava Kaplického jedinečnou možnost zapsat se opět po několika stovkách let nesmazatelně do encyklopedie světové architektury. A výsledek? Ony „moudré“ zastupitelské hlavy, které mají bohužel v šuplíku klíče od městské pokladny, se náhle rozhodly, že projekt zkrátka a jednoduše zazdí. Přitom jediným argumentem, který se opakuje ve vystoupeních oněch zastupitelů je ten, že projekt naruší pražskou památkovou rezervaci a zničí panorama Pražského hradu.

Mám silné pochybnosti o tom, že se tito pánové někdy podívali na pražské panorama odjinud, než z okénka svého služebního vozu. Stačí vystoupat na vrch Vítkov, na Kavčí hory či na Vyšehrad a podívat se na Pražský hrad. Na první pohled je vidět zelená dělící čára Jeleního příkopu a Chotkovy ulice, která spolu se zelení na okraji Letenské pláně široce odděluje Hradčany od moderní zástavby Letenské pláně.

Doslova hysterická vystoupení pana primátora Béma z posledních dní mne jen utvrdila v tom, že jedná na základě zcela jasného pokynu shora a snaží se jej respektovat i za cenu dokonalého znemožnění České republiky v mezinárodním měřítku. Pokud by tento člověk seděl v primátorském křesle Paříže, nikdy by nevznikla moderní čtvrť La Défense, oblouk Grande Arche či Georges Pompidou Centre, nebo nedej pánbůh pyramida v Louvru, místa, která se zapsala do učebnic architektury. Pokud by seděl před lety v čele zastupitelstva Prahy, nikdy by přímo uprostřed památkové rezervace nestály světem obdivované unikáty, jako kubistický Gočárův Dům u černé Matky Boží v Celetné ulici, Tančící dům na vltavském nábřeží a věhlasného Josipa Plečnika by pravděpodobně hnal z Pražského hradu bičem i před očima tatíčka Masaryka.

Místo toho, aby věnoval všechny síly na realizaci úžasného projektu Kaplického knihovny, který by i jemu přinesl nehynoucí slávu, utápí se v megalomanských vizích olympiády, která má zadlužit i naše potomky.

Páni radní imaginárního Kocourkova, jak je známe z filmu či literatury, byli pouze poněkud připitomělí. Sbor pražských radních, pyšnících se příslušností k ODS, rozhodně nelze za pitomce označit. Jsou to bezesporu chytří a vzdělaní lidé. Bohužel, zákony Absurdistánu jsou neúprosné a překrucují realitu po svém, nejčastěji úplně naruby. Stejně, jako jde zcela absurdně prezident Václav Klaus ve svém antiekologickém tažení proti zbytku světa, jdou pražští zastupitelé proti mínění všech uznávaných odborníků, světově uznávaných architektů. A ejhle. Dosud šedivé kancelářské myšky z radničních lavic jsou náhle na výsluní, u jejich prahů se střídají média a jejich jména jsou součástí stále tučnějších titulků. Hurá, ať žije Absurdistán!

Pavel Přeučil