K napsání tohoto blogu mne inspirovala řada událostí, které se odehrály v posledních dnech. Čím dál tím více ve mně sílí pocit, že jsme skutečně národem tupých ovcí, které odevzdaně přijímají kdejaké svinstvo. Pro větší přehlednost jsem rozdělil své postřehy do tří samostatných kapitol.
Tupé ovce a prasečí chřipka
Prasečí chřipka jak známo vítězně pochoduje světem a nevyhýbá se ani nám. Máme první ohniska epidemií, první zavřené školy a první mrtvé. Už 22. srpna jsem psal o podivných jednáních kolem nákupu vakcíny proti prasečí chřipce, kdy jsme se jednoznačně vinou ministerstva zdravotnictví dostali na poslední místo žebříčku žadatelů o vakcínu, kterou jsme v důsledku toho museli nakoupit za značně nevýhodných podmínek. Nebudu opakovat argumenty z předešlého blogu. Pokud má někdo zájem, je na adrese: http://preucil.blog.idnes.cz/c/97998/Co-to-na-nas-hrajete-pani-ministryne.html Ještě v onom srpnu paní ministryně tvrdila, že očkování začne počátkem listopadu. Dnes jsme na tom tak, že včera bylo pozdě. Kde nic, tu nic.
V okolních zemích je očkování v plném proudu a naše ministerstvo zdravotnictví si hraje na mrtvého brouka. Na přímý dotaz novinářů, kde že je ta slavná vakcína, se nám dostalo odpovědi, že čeká v Belgii na dopravu do ČR! Tak tady je zakopaný pes! Na ministerstvu zdravotnictví máme takové lemply, kteří nedokážou ani zvednout telefon a objednat kamion, který by vakcínu přivezl. Prý čekají, až toho bude víc! V belgických skladech už přitom vakcíny leží druhý týden. Paní ministryně, to není úspora, čekat na naplnění kamionu, to je docela obyčejné svinstvo! Byť by byl zachráněn jediný lidský život, nestojí to za těch pár litrů nafty pro kamion???
Odborníci důrazně varují, že každý den prodlení, je pro šíření epidemie hrozivý. Otázkou je i pravdivost úředních čísel o nakažených prasečí chřipkou. Jestliže sousední Rakousko jich má prokazatelně 30 000, Německo přes 50 000 a my oficiálně 400, jde evidentně o nesmysl. Neschopnost ministerských úředníků a především paní ministryně však nikoho nezajímá. Novináři se patlají v podivných kauzách kolem pomalovaných přileb vojáků v Afghánistánu, obdivují českou kopii dvojice Bonnie and Clyde a neúnavně řeší kauzu podvodníků, kteří expresně vystudovali práva v Plzni. Vakcína nikoho nezajímá, nikdo se neozve. Mlčí novináři, mlčí poslanci, mlčí vláda, a co je nejhorší, mlčí i tento národ. Takhle se opravdu chovají jen tupé ovce!
Poznámka:
Teprve po dopsání tohoto blogu se ČT 2 pokusila do problému šťournout v pořadu Události, komentáře (ve 22.45). Pan hlavní hygienik Vít se kroutil jako had a pak přiznal, že už v první fázi jsme objednali vakcínu pozdě a navíc potvrdil i to, že objednávka kamionu přepravní firmy, která má vakcínu dovézt, bude podepsána až koncem příštího týdne! Očkování tak začne zhruba za 14 dní, tedy o měsíc později, než bylo slibováno. Skandální je i jeho oznámení, že vakcína bude přicházet postupně v několika vlnách, takže některé rizikové osoby se dočkají očkování až na jaře příštího roku. Dobrá zpráva pro pohřební služby, že.
Tupé ovce a 17. listopad
Tak už je za dveřmi. Od onoho slavného 17. listopadu 1989 uběhlo 20 let a uteklo to jako voda. Naše politická scéna se však tváří, jakoby se nechumelilo. Oslavy? Na co, proč? Že sousední Němci slavili pád velké, dlouhé a hnusné zdi spolu s celým světem? Co je na tom? My Češi přece nemáme potřebu slavit a navíc musíme šetřit. Tak aspoň vyznívají prohlášení lídrů všech politických stran i vládních potentátů. Současná finanční krize se jim hodí do krámu a přišla jako na zavolanou.
Už při loňských pořádně vlažných oslavách 17. listopadu halasili politici, že se musí řádně připravit na 20. výročí a pak teprve uvidíme…A měli pravdu! Vidíme to všichni. Všechny státní orgány, horní i dolní komora parlamentu i všechny politické strany, se od oslav 17. listopadu doslova distancují. Distancuje se i takový milovník velkolepých parád, jakým je primátor Prahy Bém. Všichni se vzácně shodli na tom, že oslavy jsou věcí občanských sdružení a iniciativ. Udělali jste si revoluci, tak si jí taky oslavte! My nic, my máme sice díky oné (vaší) revoluci svá koryta, ale jinak pro to nehneme ani prstem. Až půjde 17. listopadu z Albertova na Národní třídu replika onoho slavného průvodu, stálo by zato připomenout těmto novodobým soudruhům, jaké jsou jejich povinnosti vůči občanům a vůči celému tomuto státu.
Dodnes si píši se Zbigniewem Brzezinskim, významnou osobou americké administrativy, známým politologem a poradcem řady amerických prezidentů, včetně toho současného, Baracka Obamy. Seznámili jsme se nedlouho před 17. listopadem 1989 a už tehdy jsem s ním dělal rozhovor. Považte, za hlubokého totáče a s americkým jestřábem, jak mu tehdejší komunističtí pohlaváři přezdívali. Pan Brzezinski nám nesmírně fandil a právě náš 17. listopad byl pro něj tím pravým symbolem pádu komunistického režimu v celé východní Evropě. Nedávno se mi ozval a ptal se, kdy a jak se bude 20. výročí slavit a kdo je pozván ze světových státníků. Po pravdě jsem mu odpověděl, že oficiální oslavy se u nás jaksi nekonají. Málem to se starým pánem (*81) seklo. „A to si necháte líbit“, zeptal se mne. „Asi ano“, odpověděl jsem mu, „protože jsme národ tupých ovcí“. Ať to klidně roznese ve Washingtonu!
Zkuste mi někdo vyvrátit, že nejsme. Novináře zajímá jen to, kde koho zrovna zavraždili, která celebrita ztloustla či kde zrovna vykradli banku. Politici se hádají o svá koryta, prezident republiky se šťourá v Lisabonské smlouvě, vláda škrtá hlavně těm nejchudším a národ trpně přijímá vše, co vypadne z hlav moudrých gubernátorů. No nejsme národ tupých ovcí?
Tupé ovce a České dráhy
Od kauzy, které se chci věnovat, sice uplynul už více než týden, ale přesto mi nedá spát. Čekal jsem totiž na nějakou reakci veřejnosti, nebo dokonce kolegů novinářů. Reakce nulová, tak jsem tady s tím vápnem. Někdy v polovině října spustily České dráhy masívní kampaň, v níž nabízely cestu do Vídně na výstavu impresionistů Pendolínem a to za úžasnou cenu 19 euro za zpáteční jízdenku. Akce měla běžet v listopadu a začátkem prosince o víkendech. Krásně vyvedené poutání vás bacilo do očí na webu Českých drah, redakce bombardovaly emaily od ČD s informacemi o slevách, v tisku vycházely celostránkové inzeráty, propagující tuto bohulibou drážní akci, o tomto úžasném počinu se mluvilo v rádiu i v televizi.
I zajásalo mé kulturní srdce a začal jsem se zajímat. Na nepřetržité informační lince ČD mi jakási nešťastná paní sdělila, že má podobných dotazů stovky denně a že nic neví. Když jsem jí volal asi po páté, tak se slitovala a šeptem mi prozradila, že prodej začne 2. 11. ve 14. 00. Jelikož jsem člověk šťouravý, tak jsem se onoho 2. 11. už v 10.00 hodin dopoledne připojil na Eshop ČD a pokusil se koupit obyčejnou jízdenku za plnou cenu na některý z víkendů do Vídně. A ejhle. Všechno vyprodáno!
V té chvíli ve mně začal hlodat červíček podezření. Vždyť prodej má začít až ve 14.00 a že by nebyl ani lístek za plnou cenu? Ve 13.55 jsem se tedy znovu připojil na Eshop, řádně se přihlásil a napjatě čekal. Ve 14.00 skutečně naskočila ona toužebně očekávaná nabídka prodeje. I klikl jsem a začal objednávat. Hodiny na počítači ukazovaly přesně 14.00.02, když se mi na stránce objevilo, že tento spoj je vyprodán! Stejně tomu bylo i s ostatními termíny. Že by za dvě sekundy byly vyprodány všechny víkendy v listopadu a v prosinci? (Internetové připojení mám nejrychlejší, jaké jen u nás může být). Tomu snad nikdo, aspoň trochu soudný, nevěří. České dráhy z nás tak udělaly dokonalé blbce. Pokud by někdo nevěřil tomu, co píši, mám za svědky čtyři kolegy z redakce, kteří nade mnou při objednávání stáli a toužili stejně jako já po levné cestě za uměním do Vídně. Reakce veřejnosti žádná, reakce novinářů žádná, reakce kontrolních orgánů žádná a přitom šlo o evidentní klamavou reklamu, neřku-li o podvod. Zkrátka tupé ovce!
