Jakápak finanční krize? Jde o připravený tah mocných!

Svět se otřásá finanční krizí. Krachují banky, krachují velké i malé firmy, nezaměstnaných přibývá po statisících a leckterý obyčejný občan si v duchu pomyslí, že to není jen tak. Jak může taková obří krize zasáhnout najednou celý svět? Jak mohou vyspělé země náhle spadnout z blahobytu rovnou do recese? Předem upozorňuji zejména šťouravé ekonomy, že následující řádky jsou pouhopouhou fikcí. Nebo snad ne? 

Chantilly, stát Virginie, USA 5. – 8. června 2008. V místním Westfields Marriott Hotel, se schází za přísného utajení výběr mocných tohoto světa, známých jako skupina Bilderberg. Na 140 osobností, mezi kterými nechybí prezident Evropské centrální banky, prezident Světové banky, americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová, královské hlavy Nizozemska a Španělska, celá řada hlav dalších států, přední finančníci, průmyslníci a politici. O čem se jedná, je již tradičně tajné. Ze zasedání neunikne vůbec nic.

  Je náhodou, že pouhých několik dní po této schůzce, se objevují v amerických novinách první zprávy o počínající krizi? Následně se začínají zprávy o krizi šířit světem jako lavina. První se hroutí velké banky, následovány významnými firmami. Zatímco přední ekonomové marně spekulují o příčinách a každý je vidí někde jinde, objevují se realisté, kteří tvrdí, že krize byla vyvolána uměle. Svět prý takovouto krizi potřeboval jako sůl. Média přičinlivě přilévají olej do ohně a palcové titulky KRIZE vládnou titulním stránkám. 

Už vlastně od konce druhé světové války, zažívá svět neustálou konjunkturu. Státy se předhánějí v údajích o hospodářském růstu, ti nejbohatší z bohatých pyšně staví na odiv své zisky. V dobách konjunktury kvete dokonce i neefektivní výroba. Běžní spotřebitelé ve vyspělých zemích mají nadbytek peněz a jsou ochotni zaplatit horentní sumy za kdejaký nesmysl. Trh je nasycen a nabídka začíná převyšovat poptávku. Konzumní společnost, uměle pěstovaná reklamou, přestává na nabídku reagovat. Neprodejné zboží se hromadí ve skladech, ale výroba jede na plné obrátky, jakoby se nechumelilo.  

Mocní tohoto světa tento proces zaregistrovali už před lety a pečlivě se připravovali na zákonitý obrat. Konečné rozhodnutí, spustit ozdravný program, přichází na onom supertajném zasedání ve Virginii. Všichni jeho účastníci velmi dobře vědí, že hospodářský růst nemůže pokračovat donekonečna a že má své hranice, po jejichž dosažení musí nutně následovat pád. Nikoli krize, o které se všeobecně hovoří, ale skutečná recese, která jako jediná může kompletně ozdravět světové hospodářství. Recese, která donutí všechny, jak výrobce, tak spotřebitele šetřit a vydělané peníze investovat do zdravých projektů, které přinesou lidstvu skutečný užitek.  

Vím, že právě ode mne, jako novináře zabývajícího se především vědou a technikou, budou znít následující slova značně kacířsky, ale potřebujeme stále luxusnější auta, větší a větší televizory, mobilní telefony posázené diamanty či předražené luxusní byty, které se staví jako houby po dešti? A budu ještě tvrdší. Musíme opravdu v zájmu jakési podivné ekologie topit obilninami a cpát do nádrží aut cenné rostlinné oleje? Potřebujeme dávat miliardy na kosmický výzkum? Potřebujeme skutečně další miliardy na protiraketové štíty a radary, abychom se ochránili před „těmi druhými“? Když se „ti druzí“ vydají na hladový pochod, budou nám všechny radary jaksi na houby. Jak říkával můj děda, umlátí nás čepicemi.  

Recesi, ke které svět nezadržitelně spěje, se nevyhneme. O tom, že je uměle vyvolaná, se dá spekulovat i pochybovat. O čem se však pochybovat nedá, je skutečnost, že na ní doplatí miliony lidí na celém světě. Lidí, kteří si zvykli na určitou životní úroveň a náhle se ocitají na dně.Většinu těchto lidí však donutí zamyslet se nad tím, co je skutečně potřebné a co ne. Asi už to bylo potřeba.  

Vysvětlivka pro neznalé

Skupina nejmocnějších lidí na Zemi, zvaná Bilderbergský klub, byla založena v roce 1954 v nizozemském hotelu Bilderberg. Její pravidelná zasedání se vyznačují přísným utajením a spekuluje se o tom, že jde o skutečné vládce naší planety, kteří v pozadí tahají za nitky, jako loutky řídí vlády a řídí celou světovou ekonomiku.