Léto je v plném proudu a tak bude pro mnohé ze čtenářů zajímavé, podívat se zblízka na roztomilé tvorečky, s nimiž se může každý v přírodě setkat. Na sršně.
Asi každý rozumný člověk, zaslechnuvší zlověstné bzučení sršní, bere nohy na ramena, nebo začne kolem sebe mávat zběsile rukama, jako postižený tancem sv. Víta.. Ne tak někteří vědci. Zajímavým, ale poněkud nebezpečným výzkumem se zabývají entomologové na Georgijském technickém institutu v USA. Studují pěkně zblízka sociální vztahy mezi sršni. Z výsledků jejich práce vyplývá, že od sršní bychom se i my lidé mohli v mnohém přiučit.
Stačí pár kapek éteru
První a nejnebezpečnější fází jejich práce, je najít dobře přístupné sršní hnízdo. Oblečeni do bílého včelařského obleku se potulují krajinou. Jakmile hnízdo objeví, do jeho výletového otvoru nalijí pár kapek éteru. Vědci přesně ví, kolik éteru mohou použít, aby poslali nebezpečný hmyz do říše snů. Příliš mnoho éteru by jej zabilo a při menším množství by mohly zůstat sršně dost pohyblivé, aby je pořádně pobodaly. Celou kolonii pak umístí do připravené krabice. Sršeň obecná (Vespa crabro) patří, stejně jako včely, vosy, mravenci či termiti, mezi sociální hmyz, početně zastoupený na naší planetě. Sociální hmyz má společnou vlastnost, že v jednom hnízdě žije společně více spolupracujících jedinců téhož druhu.
Soužití jim můžeme jen závidět
Vědci pozorují chování hmyzu i proto, aby lépe porozuměli jejich sociálním vztahům a přenesli některé situace i do lidské společnosti. Hmyzí společenství jsou totiž uspořádána někdy mnohem efektivněji než lidská a to se týká i jejich chování. Hmyzí kolonie často dokážou splnit některé úkoly mnohem lépe, než my lidé. V neposlední řadě sociální hmyz představuje ideální rovnováhu mezi sobeckými zájmy jednotlivců a prosperitou celého společenství. Vědci nevylučují, že bližší poznání těchto vztahů jim pomůže porozumět i tak složitým a různorodým tématům, jako je evoluce mnohobuněčných organizmů či dokonce faktorům, které mají vliv na rakovinné bujení.
Na sršně platí zima
A jak se chránit před žihadly? Je to prosté. Svůj vzácný úlovek rychle šoupnou vědci i s krabicí do ledničky. Tam se přes noc sršně zchladí a ráno jsou mírné jako ovečky. To je ta pravá chvíle pro jejich podrobné studium. Stačí dlouhá pinzeta a jemné, pomalé pohyby. Sršně jsou sice při podchlazení malátné, ale prudší pohyby je dokážou i tak vyprovokovat. V laboratorních podmínkách pak vědci ověřují genetické vazby uvnitř kolonie a proces vývoje, který vede k oddělení jednotlivých kast královen, samců či dělnic. Sledovat chování sršní a jejich sociální vztahy je fascinující, tvrdí badatelé. Porozumět jejich chování je prý nesmírně důležité pro pro studium vývoje sociálních vztahů našeho, lidského rodu. Sami to ale raději nezkoušejte, pokud nemáte po ruce dobře nachlazenou ledničku. Sršní žihadlo vám sice vpraví do těla 15x méně jedu než včelí, ale zato je mnohem a mnohem bolestivější. A navíc si sršeň svůj útok může zopakovat podle libosti i vícekrát, protože na rozdíl od včely své žihadlo zase vytáhne. A také dávejte pozor, ať nějakou tu sršeň náhodou nepřiplácnete. Jsou u nás totiž chráněné!
