Facka demokracii, zelená totalitě!

Novela trestního řádu, se kterou přišel poslanec ODS Marek Benda, zakazující zveřejňování jakýchkoli odposlechů, je skutečnou fackou demokracii a v civilizovaném světě nemá místo. Jediný zákon, pro který zvedlo ruku ve vzácné shodě 129 poslanců napříč politickým spektrem, nás vrátil skokem před rok 1989. Občané ztratili rázem jedno ze svých základních práv. Právo na svobodu informací.

Zákon, který odhlasovali poslanci i přes protesty českých i mezinárodních novinářských organizací, se nedá označit slušnějším slovem, než svinstvo! Za zveřejnění odposlechů až pět let vězení! ODS, která zákon prosadila, tak zahajuje novou éru tvrdé politické cenzury, omezující práci novinářů stejně, jako to dělal Ústřední výbor KSČ před sametovým listopadem. Pan Benda, obhajujíc svůj paskvil, v rozhovoru pro Český rozhlas prohlásil, že jde především o ochranu každého občana této země. Přesně totéž hlásali komunisté - cenzuru máme proto, abychom chránili občany a abychom jim poskytovali pouze ty správné (rozuměj schválené) informace.

Jsem toho názoru, že dnes se slušný občan nemá nějakého odposlechu co bát. Odposlechu se bojí především gauneři, kteří mají na svědomí nemálo leváren, odposlechu se bojí prohnilí poslanci a zkorumpovaní politici, jejichž kšefty jsou na hranici zákona, nebo dokonce daleko za ní. Především tyto lidi má nový zákon chránit!

Poslanci, kteří pro tento diskriminační zákon zvedli ruku, odkryli svou pravou tvář a dali celému národu jasně na vědomí, že jejich svědomí vůbec není čisté, ale že každý z nich má nějakého toho kostlivce ve skříni a má se čeho obávat! Čeho se bojí páni zákonodárci? Že se jim přijde na kšeftíky s penězi daňových poplatníků? Čeho se bojí ministr Ivan Langer, který zákon vehementně obhajoval? Že se objeví nějaký nový spis Krakatice a s ním spojené odposlechy, prokazující jeho spojení s mafií? Teď už se bát nemusí. Krakatici se mu podařilo uložit hezky k ledu a odposlechy už mu také nehrozí.

Co na tom, že veřejnost má právo vědět, jaké špinavosti dělají politici za naše peníze? Co na tom, že obdobný zákon neexistuje vyjma Kuby a Severní Koreje nikde na světě? Co na tom, že jsme se světu předvedli v plné kráse jako země, do které se vrací totalita a to ve své nejhorší podobě? Pikantní je i ta skutečnost, že tento zákon prosadili zákonodárci v době, kdy Česká republika předsedá Evropské unii. Té Unii, která si tolik zakládá na demokracii a svobodě projevu. Tady je namístě otázka. Patříme ještě vůbec mezi civilizované, demokratické země?

Stranou pozornosti v diskuzích kolem tohoto paskvilu, chránícího jen a jen gaunery, zůstává jakýsi přílepek zákona, který je stejně nesmyslný a jen dokládá podivuhodnou demenci poslanců. Každého novináře totiž čeká tvrdý trest za zveřejnění jmen a bližších údajů o obětech trestných činů. Trefně to vystihl v rozhlasové diskuzi s Markem Bendou můj kolega, reportér Josef Klíma. „Představte si situaci, že nedej pánbůh někdo spáchá atentát na hlavu státu, prezidenta Klause. Na budovách budou viset fábory na půl žerdi a my, jako novináři nebudeme smět oznámit v televizi, nebo napsat, že na Klause byl spáchán atentát. Stal se totiž obětí trestného činu a zákon to zakazuje pod trestem vězení.“ Na tato slova reagoval Marek Benda skutečně připitomělou odpovědí: „To víte páni novináři, musíte se vyptávat, zajímat se…!"  I když se budeme vážený pane Bendo vyptávat, bude nám to všechno na prd, protože to stejně nebudeme smět zveřejnit.

A závěrem ještě jedna otázka, která mi vrtá hlavou. Jediní poslanci, kteří zákon nepodpořili, patřili ke KSČM a zákon nepodpořil ani předseda ČDSD Jiří Paroubek. Že by všichni tito zákonodárci opravdu měli svědomí čisté jako lilie? U komunistů se to dá možná vysvětlit tím, že obdobné totalitní zákony jim pomáhaly vládnout 40 let a dobře vědí, že by jim podpora stejného zákona dnes zrovna moc neprospěla. A proč nehlasoval Jiří Paroubek? To skutečně nevím. Třeba to bylo jen na truc ODS.